Životní osudy komunistické novinářky Jožky Jabůrkové (1896–1942) zpracovali v roce 1985 scenáristka Jaromíra Kolárová a režisér Juraj Herz. Rámec pohnutého biografického příběhu tvoří pobyt Jabůrkové v koncentračním táboře Ravensbrück: umírající žena vzpomíná na své dětství a mládí, jež ovlivnila vzpoura vůči bigotní matce. Pod vlivem manžela si mladá žena uvědomuje sociální nespravedlnost a začne pracovat v komunistických listech pro ženy Rozsévačka. Po odmítnutí kolaborace s Němci končí v koncentračním táboře, i zde však obětavě pomáhá spoluvězeňkyním… K působivosti snímku přispěli kameraman Viktor Růžička a hudební skladatel Michael Kocáb. Hlavní roli v emotivně vypjatém snímku svěřil režisér Janě Rihákové. Partu hrdinčiny matky se ujala Jana Brejchová, jejíž sestra Hana ztvárnila ve filmu menší part (Filmový přehled).
Josefa Žofie Jabůrková, rozená Řehová, známá jako Jožka Jabůrková, literární pseudonym Ida Ostravská (16. dubna 1896 Vítkovice[1] – 31. července 1942 Ravensbrück) byla československá levicová novinářka, spisovatelka a politička. Od roku 1931 pražská zastupitelka za KSČ. Těsně po vzniku protektorátu Čechy a Morava byla zatčena nacisty a uvězněna v koncentračním táboře Ravensbrück, kde byla nakonec i umučena (Wikipedie).
Recenze diváků:
Nemohu souhlasit s mnohými komentáři, které označují tento film za komunistickou propagandu. Mnozí za propagandu totiž považují už fakt, že film pojednává o komunistické novinářce, takže musí být poplatný době, ve které vznikl. Jurajovi Herzovi se však podařilo natočit velice silné drama odehrávající se v koncentračním táboře, ve kterém ukazuje, že mnozí neztráceli důstojnost ani tváří tvář jisté smrti. A mezi nimi právě byla i Jožka Jabůrková. Žena, která přes všechny rány života neztratila víru v lepší svět, za který bojovala. Zde bych chtěl jen zmínit, abychom vnímali její politickou angažovanost v kontextu doby a nezapomínali, že tato žena zemřela už v roce 1942. Juraj Herz nenatočil klasický životopisný snímek, naopak. Jožku poznáváme již jako vězeňkyni koncentračního tábora, kdy přes velice dobře volené flashbacky poznáváme, co ji v životě formovalo a upevňovalo v jejím přesvědčení a víře. Film je velice depresivní, bez náznaků jakékoli naděje (tak jak to Herz umí), nicméně pro mně osobně tato beznaděj byla na místě. V koncentračních táborech byla totiž zadupaná hluboko do země… některé nedostatky bych jistě našel, ale kvůli neadekvátně nízkému hodnocení zde na čsfd dávám 5*.