Akce Bororo je československý sci-fi film režiséra Otakara Fuky z roku 1972. Pojednává o setkání s mimozemskou civilizací a tajemném léku z Amazonie. Scénář byl napsán volně podle rukopisu tehdy ještě nevydaného románu Expedice Élauné od Miroslava Hanuše (knižně vyšel až v roce 1985); scenárista Drahoslav Makovička měl možnost nahlédnout i do zápisků samotného A. V. Friče, v nichž našel mj. zmínky o skutečně existujícím kmeni Bororo (Wikipedie).
Fantastický příběh o tajemném poslání návštěvnice z jiného světa. Dva mimozemští návštěvníci Ori – Ana a Seturi jsou dopraveni vesmírnou lodí ze vzdálené planety Tonatiu na naši Zem. Mají zde získat zázračný lék indiánského kmene Bororo… (oficiální text distributora)
Recenze diváků:
,,Stačí jen kapička vody navíc a Bororo pak už ne život, Bororo pak nic…“ Parádní československé sci-fi. O to víc, když si uvědomím, že mnoho seriózních filmů v tomhle žánru bez komediálního až parodického charakteru u nás nevzniklo, tedy tak jednou za dekádu… Bílá nemoc, Krakatit, Vynález zkázy, Ikarie XB1 a Akce Bororo. Pozadí děje vychází z reálné postavy cestovatele Alberta Vojtěcha Friče a jeho dobrodružně-výzkumných cest do krajů jihoamerických Indiánů. I přesto, že štáb během natáčení nevykročil do zahraničí ani patu, působí Akce Bororo na naše poměry dost exoticky i skrze některé původní exteriéry, a vlastně je i takovým důkazem, jak si naši filmaři dovedli vypomoct v docela skromných podmínkách s minimální možností pro natáčení trikových scén. V dobře vystavěném příběhu není nouze o napětí, tajemnou atmosféru, myšlenku i přínosný dokumentární rámec (vedle záběrů z Brazílie, dialogů v různých cizích jazycích či reálného základu kolem osobnosti A. V. Friče např. zmínky o koncentračních táborech, atomové bombě, jihoamerických protestech chudých lidí, celkově pak ta špionážní linie v době studené války…). Vedle tajemného příběhu spojujícího osudy lidí z Čech, starých indiánských kmenů a dvou záhadných mimozemšťanů jsou tu třeba k vidění i umělecky laděné záběry z Vysokých Tater. Celou atmosféru umocňuje nádherná hudba Petra Hapky a hlas Radovana Lukavského, čtoucího dobrodružné příběhy cestovatele Friče. Vlastimil Brodský v roli hvězdáře je neodolatelný, skvělou volbou bylo i obsazení Svatopluka Matyáše a půvabné Božidary Turzonovové do hlavních rolí. Otakar Fuka zjevně nepatřil nikdy mezi českou režisérskou elitu, ale za filmy „Akce Bororo“ a „Mys Dobré naděje“ má u mě hodně bodů. Můj kultovní film. 90%
„Jste pyšní a tak málo víte“… „Za to u vás je všechno dokonalé. Žádné spory nejsou, majetek nemáte.“ – „Majetek? Ale ten přece obtěžuje. Člověk potřebuje volnost, a dokud bude lpět na majetku, nikdy ji nebude mít.“ Ač se jedná o příběh na rozhraní scifi, jsou překvapivě nějkteré filmové reálie pravdivé. Bororové jsou skutečným , žijícím kmenem. Bororo neboli lidé Bororo-Boe žijí na náhorní planině Máto Grosso v Brazílii; částečně také Bolivii a Brazilském státu Goiás. Vymřelí lidé západního kmene Bororo žili v oblasti řek Jauru a Cabacal. Východní Bororo (Orarimogodoge) pak kolem toku Sáo Lourenco, Garcas, a Vermelho. Postava etnografa, cestovatele, botanika, fotografa a spisovatele Alberta Vojtěcha Friče je reálná. Zajímavé jsou okolnosti jeho smrti kdy onemocněl tetanem, tedy smrtelnou nemocí a navrhoval lékařům aby jej léčili jedem curare o kterém věděl že indiáni jím tetanus uměli léčit. Lékaři neověřenou léčbu odmítnou, přesto že tetanus neumějí léčit a Frič v roce 1944 umírá. Tedy stejně jako ve snímku, měli indiáni lék kterým uměli léčit nemoc kterou lékaři léčit neuměli.