Zpěvák lidových písní

Jožka Severin se narodil v Tvrdonicích, vyučil se pekařem a do vínku mu byl dán vysoký tenor. V roce 1940 získal angažmá v pražském Národním divadle a v rámci festivalu Pražské jaro v roce 1948 zpíval pod taktovkou Rafaela Kubelíka sólový part rolníka v Oratoriu sv. Ludmily. Slibně rozjetou kariéru ovšem zhatilo odsouzení za napomáhání k útěkům přes hranice.

Jožka Severin vyhrál na strážnických slavnostech v roce 1947 soutěž ve zpěvu písní Za našima humny, o pět let později stál u kolébky Brněnského rozhlasového orchestru lidových nástrojů a stal se jeho kmenovým zpěvákem. Dlouhá léta spolupracoval s národopisným souborem Břeclavan. Zpíval s mnoha cimbálovými muzikami a dechovými kapelami a stál u založení Slováckého krúžku v Tvrdonicích. Partnerkou v pěveckých duetech mu byla Božena Šebetovská, zpíval také s Josefem Rampáčkem a dcerou Julií.

U příležitosti stého výročí narození Josefa Severina byla na Slovácké chalupě v Tvrdonicích odhalena pamětní deska, která pochází z dílny akademického sochaře Radima Hankeho.

Jak uvádí Ladislava Šuláková ve stati Národopis: „Josefu Severinovi byl udělen titul zasloužilý umělec, pro Podluží a pro ctitele jeho písní z celé republiky byl však umělcem národním.“ (iFolklor)

Nejlépe to asi vyjádřil dlouholetý přítel Jožky Severina slovenský publicista Štefan Suchovský:
„Keby sme mali Jožku stručně charakterizovať, museli by sme povedať: hlas z hodvábu,
srdce zo zlata, duša ľudská, kamarátská a až napodiv skromná. Okrem rodiny má iba jednu
lásku – Podlužie a jeho piesne.“ (https://www.rmm.cz/regiom/2005/sulakova_severin.pdf)