Český barevný film podle románu Antonína Zápotockého.
Rok 1918. Toník se vrací domů z fronty. Na Kladně, kam přijíždí, to vře nespokojeností. Sociální demokraté jsou sice ve vládě, ale nic se nezměnilo. Socialisace provedena nebyla, je hlad a s potravinami se dále keťasuje. Z Ruska přicházejí první zprávy o socialistickém státě. Na 1. máje manifestuje dělnické Kladno svou věrnost ideálům Velké říjnové socialistické revoluce. V prosinci 1920 je i na Kladně vyhlášena generální stávka. Dělníci se ozbrojují, dělnické rady přejímají do svých rukou správu města a ustavují se i v okolních obcích. Je připravováno ozbrojené povstání. Pravicové vedení soc. demokratické strany vpadlo však dělníkům do zad. Do Kladna je posláno vojsko. Stávka je potlačena, vedení zatčeno. Zatčen je i Toník. Avšak žalařování a persekuce dělníky nezlomily. Porážka způsobila, že poznali, že bez pevného vedení silné strany nemohou dojít k vítězství. Levice sociální demokracie, mající na své straně většinu členstva, žádá připojení strany ke III. Komunistické internacionále. Pravice a vedení jsou proti. Dochází k rozkolu ve straně. Na sjezdu sociálně demokratické levice 15. května 1921 je 562 hlasy proti 7 odhlasováno založení Komunistické strany Československa. (Filmový přehled)
Recenze diváků:
Z hodnocení a komentářů jer vidět, jak hluboko tento národ klesl a hluboce nerozumí ideálům, za něž bojovali naši dědové. Samozřejmě, film není z uměleckého hlediska na pět hvězdiček, ale na truc všem, kteří ho haní, mu musím plné hodnocení dát. Vypovídá pravdivě o době po 1. světové válce, kdy pracující lid věřil, že po vzoru sovětského Ruska po kruté imperialistické válce přebuduje svůj stát tak, aby v něm zavládli skutečně ti, kterým by měl patřit a sloužit. Přes jistou šablonovitost a možná někdy na dnešek úsměvné hlášky je to film, u něhož musí zabolet srdíčko každému, kdo je smuten z toho, jak byl boj našich předků za spravedlivý svět promarněn. A tak mě v dnešní tíživé atmosféře zvlášť konec filmu dojal k slzám a musel jsem si zazpívat písně, které mi napadnou vždy, když mě popadne vztek na naši přítomnost.
Film je o lidech, co se snažili zlepšit společnost po válečném a buržoazním marasmu v naší zemi. Touha zlepšit společnost nešmakovala každému, takže asi proto není film nyní ještě tak populární, jak by si zasluhoval. Doufejme, že si ho oblíbí v budoucnu dost lidí, kteří ocení dobrou snahu filmařů přispět k společné práci všech poctivě smýšlejících. Sabotovat ho budou jen nepoctivci.
Antonín Zápotocký – Rudá záře nad Kladnem I.
https://kob-forum.eu/2025/10/21/antonin-zapotocky-ruda-zare-nad-kladnem-i/
Pokud si chcete na příkladu zkušeností jedné rodiny, která nikdy nestála stranou událostí, udělat celkový obrázek o tom, jak u nás žili lidé, oč bojovali a jakými způsoby od Rakouska-Uherska až po první republiku, takový dějepis říznutý občanskou naukou podaný velice stravitelnou románovou formou (v termínech Koncepce sociální bezpečnosti by šlo o doplnění mozaiky na úrovni první a druhé priority, konceptuální a chronologické), velice vám doporučuji trilogii od Antonína Zápotockého. Ty knihy na sebe navazují jen volně a chronologicky jdou za sebou následovně: „Vstanou noví bojovníci“, „Bouřlivý rok 1905“, „Rudá záře nad Kladnem“. Patří k tomu ještě Rozbřesk, ten pojednává o jeho babičce, je tedy z doby nejstarší (na její osobě je dost názorně vyobrazeno, jak se člověk mění s rozdílným informačním naplněním, a jak po získání určitých informací nechápe, jak se mohl dříve chovat tak hloupě, tj. jak je informační naplnění z hlediska řízení jedinců i davů velice důležité). Je to takový velice hodnotný doplněk, ale ty tři jsou nosné. Dále bych od Zápotockého doporučila „Po staru se žít nedá“, jedná se o soubor jeho rozhlasových vystoupení a článků z let 1945-46. Dává to velmi dobrou představu o situaci u nás po válce, protože v nich vesměs polemizuje s opozicí tvářící se „demokraticky“ a fakticky i o praktickém řízení. Ale radila bych napřed si přečíst ty tři knihy, abyste potom lépe pochopili řadu jeho ironických poznámek i informační náplň tehdejších lidí. Knihy samozřejmě naleznete především v antikvariátech, předpokládám, že v knihovnách už jsou dávno vyřazené.
A teď jako malou ochutnávku úryvky z Rudé záře nad Kladnem (tučná zvýraznění jsou moje, poznámky v hranatých závorkách také) viz odkaz.