Spisovatel Jan Otčenášek se jako scenárista podílel na romantickém příběhu s autobiografickými prvky, který v roce 1979 natočil renomovaný režisér Karel Kachyňa. Ve filmu Lásky mezi kapkami deště ožije pražské předměstí Žižkov třicátých let. Seznámíte se s ševcem Vincencem Bursíkem, který sem přišel odkudsi z venkova, aby se pustil do zoufalého a beznadějného boje s baťovskou velkovýrobou. Budete sledovat dospívání a soupeření dvou povahově rozdílných synů Kajdy a Pepana a taky milostné trampoty jejich lehkomyslné starší sestry Věry. Kajda se jednoho dne seznámí s půvabnou dívkou Pájou a začne se s ní scházet v krásné zahradě staré vily, která patří tak trochu záhadnému starému lékárníkovi. Když však Kajda seznámí Páju s bratrem, vše se mění…
Ve výtečném filmu, který vznikl v roce 1979 podle scénáře Jana Otčenáška a Vladimíra Kaliny, se objevila řada výborných herců. V první řadě je to skvělý Vladimír Menšík jako švec Bursík, dále Lukáš Vaculík a Jan Hrušínský jako Kajda a Pepan, Zlata Adamovská jako Věra, Tereza Pokorná v roli Páji nebo Rudolf Hrušínský a Miroslav Macháček.
Recenze diváků:
Vynikající atmosféra Žižkova 30. let je bezpochyby základem kvalit filmu, jenž vypráví o postupném úpadku jednoho poctivého ševce, prvních (ne)láskách, bratrské podpoře i domnělé nenávisti, ale hlavně výjimečným způsobem zobrazuje prvorepublikovou a následně předokupační společnost, plnou životních nejistot a bizarních figurek z potemnělých šantánů i hospod. Film obsahuje spoustu zajímavých postav, jejichž osudy a role jsou skvěle skloubeny. Osudy hlavních hrdinů si můžeme nakonec jen domýšlet, přičemž tento otevřený závěr byl tou nejlepší možnou variantou. Klasicky precizní režie, scénář, kamera i hudba. Pro mě zcela bezchybné a originální.
„My jsme ten zlatej věk lidstva snad propásli … nebo jsme se do něj netrefili.“ —– O tom, že život za první republiky nebyl žádná idylka – pro ty, kteří nepatřili mezi vyvolené a tím pádem finančně zajištěné … obzvláště pokud velcí hráči na trhu nelítostně likvidovaly ty malé – a všem bez rozdílu dýchala na záda hospodářská krize … aby tak nenápadně přivolávala největší válečný konflikt v lidských dějinách. Nicméně dětství a mládí bývá neobyčejně optimistické a přizpůsobivé, nakloněné dětským hrám a dobrodružným výpravám – třebaže částečně odrážejí bídu světa, který si nelze lakovat na růžovo. Neboť výše uvedené dětství i mládí se se světem srovnávají po svém, do poslední chvíle věří v ideály a ve vlastní síly … nebo – v krajní nouzi – alespoň v síly staršího bráchy, který je vždycky připravený ku pomoci. Alespoň to tak vypadá – a svět se tak zdá být v pořádku … přes všechny každodenní peripetie, které tomu nenasvědčují – nežli se i bratr bratru stane vlkem. Nicméně poezie lásek, které se proplétají mezi kapkami deště, je odzbrojující a nezaměnitelná v každém okamžiku … i tenkrát, kdy definitivně vystřízliví z mladických snů – a uvidí svět takový, jaký opravdu je.