Netradiční pohled na životní osudy velkého českého básníka v cyklu pěti příběhů nejen o láskách Jana Nerudy. (Česká televize)
Recenze diváků:
Obrazy ze života Jana Nerudy patří mezi to nejlepší, co vyprodukovala Česká televize 90. let. Ve výjimečné shodě se potkali dva zasloužilí rutinéři z éry předchozí a oživili společnými silami čítankové osudy z redakčního okruhu Národních listů. Koncept rámovaný vyprávěním staršího Nerudy (již padesátiletého, považte!) a vzpomínkami, ve kterých hlavní roli hraje Vladimír Dlouhý, funguje výborně. Hravým způsobem se zde snoubí osobní peripetie na poli milostném s těmi literárními. Sledujeme počátky vztahu s Annou Holinovou, epické drama s Karolinou Světlou, se sestrami Macháčkovími i Annou Tichou. Výjimku nabízí epizoda Listy důvěrné líčící kauzu s „vídeňským Čechem“ Šemberou a odsouzení „zrádce národa“ Sabiny. Klasicky je s podivem, že seriál chybí na DVD a nebýt ČT 3, byl by seriál zasunut kamsi do propadliště dějin.
Pro mne veliké překvapení. Výkon Vladimíra Dlouhého by se dal i do kamene tesat, Racek také nezklamal, ale hlavně mne dostaly perfektní dialogy , kdy jediná věta pronesená Dlouhým-Nerudou nepostrádala význam, či rovnou dva. Neruda byl člověk z masa a kostí, komplikovaný člověk, jeho peripetie jsou však vyprávěné velice poutavě. Vše ostatní skvěle vystihl komentář kolegy Sportovce. Považuji za jeden z nejlepších seriálů naší kinematografie. Dokonalý rozbor české povahy a společnosti vůbec, který je natolik nadčasový, až člověka mrazí. 100%
Jedna z labutích písní kdysi tak výborné české televizní tvorby. Lidský a zasvěcený pohled na čítankového autora, od kterého vlastně málokdo četl víc než Povídky malostranské (výborné). Osobně mám sice raději Vávrův nedoceněný film Příběh lásky a cti, ale toto zase zabírá mnohem větší škálu témat i času Nerudova života. Výborní představitelé – jak Vladimír Dlouhý, tak Ilja Racek.
Tak jsem se podívala na ten seriál o Nerudovi. Vlastně je to o stejné době jako seriál Sňatky z rozumu. Byl točen už po „sametové“ revoluci, tak není divu, že důraz je kladen především na osobní život a politiky se dotýká jen letmo a to tak, že klade důraz na rozhádanost Čechů. Ano, možná by se to rozhádaností dalo nazvat, ale ta nebyla daná jejich národností (a tudíž „charakteristickou“ národnostní črtou, jak je tam zcela otevřeně naznačováno), ale podmínkami, ve kterých museli žít. Kdyby měl Sabina na živobytí pro svou rodinu, tak by se asi nestal práskačem. Zase se, stejně jako v těch Sňatcích z rozumu dostáváme k tomu, že jako první je nutné vyřešit sociální nespravedlnost, a potom se národnostní vyřeší sama o sobě. Lidé totiž přestanou být těmi pavouky zavřenými ve sklenici tíživých životních podmínek a přestanou se mezi sebou žrát, umožní jim to žít podle svědomí. Je rozdíl mezi konkurencí band i jednotlivců a socialistickým soutěžením lidí, kteří vědí, že jejich rodina hladovět nebude, budou-li poctivě pracovat. Tenkrát se to lidé v Rusku po Velké říjnové socialistické revoluci naučili, tomu socialistickému soutěžení, některým to šlo samo, některým ztuha a některým se to nepodařilo nikdy, ale statisticky významnému počtu ano… Dokázali tak změnit nejen Rusko, ale celý svět, který se musel přizpůsobit tomu, čeho v SSSR lidé dosáhli. Bohužel i kvůli tomu, aby mimo jiné vybudoval z koloniálních nakradených zdrojů svou západní výkladní skříň a v kombinaci s trockisty uvnitř SSSR, Chruščovem počínaje, podlomil SSSR zevnitř. Aby lidi opět zmátli a svedli je na tu cestu pavouků ve sklenici. Je třeba se konečně ohlédnout, porovnat, jak lidé žili před VŘSR, jak po ní, a co se dělo po Stalinově smrti. Člověk se má chybami učit!