Film o ženě, kterou ve své knize „Kulturní studená válka“ zmiňuje Frances Stonor Saunders (žena, která pózovala v Hitlerově vaně v jeho bytě v Mnichově). Jedná se o modelku, a posléze fotografku a novinářku Lee Millerovou. Film vám nabízíme k shlédnutí, protože dokresluje atmosféru doby, která těsně předcházela nástupu CIA do „Kulturní studené války“, a to včetně patrně věrného obrazu morálky panující v prostředí tehdejších módních časopisů, přehlídek atp. a jejich ikon. To nikterak nesnižuje pozdější zásluhy Lee Millerové, nicméně toto realistické zobrazení britské, francouzské a zřejmě i americké společnosti v období před a v průběhu druhé světové války nám jasně ukazuje, jakou míru (ne)mravnosti v sobě nesla západní společnost v době, kdy CIA a další instituce začaly naplno realizovat ‚Zjevený osud‘ (Manifest Destiny), tedy historický koncept, podle něhož Spojené státy měly bohem určený úkol šířit svou civilizaci, hodnoty a politický systém do celého světa (poznámka redakce NP).
Lee Millerová (Kate Winslet) začala svou kariéru jako prominentní modelka, pohybující se v předních módních kruzích Paříže a New Yorku. V roce 1938 tráví dovolenou na prosluněném jihu Francie se svými nejbližšími přáteli z uměleckých kruhů. Soustředí se již výhradně na svou vlastní práci jako fotografka. Její osudovou láskou se stává anglický obchodník s uměním, Roland Penrose (Alexander Skarsgard). Hrozba války visí ve vzduchu a téměř přes noc se všechno v jejich každodenním životě zcela změní… (Bioscop)
Recenze diváků:
Tohle je pro mě oříšek.. Život a dílo Lee Millerové mám solidně nastudované a tak mám s tímhle filmem, na který jsem se dlouho těšil, nakonec docela problém. Nejen, že to vynechává několik zajímavých a snad i zásadních etap jejího života (od rozpuku její ženskosti, kdy pózovala nahá svému otci, amatérskému fotografovi, přes osudové setkání/srážku s vydavatelem Vogue, suverénní vpád do ateliéru Man Raye, až po fotograficky plodný pobyt v Egyptě.. její schopnost rozejít se z každým svým chlapem tak aby byl stále její přítel, dal jí požehnání a balík doláčů do dalšího života, atd,atd.) ale z poměrně velké části to působí jako hodně suchoprdská a průměrná biografie. Naprosto chápu, že pro Winsletovou je to srdcovka a snaží se co to jde, ale (a teď nechci být zlej. Mám Kate rád, líbí se mi jak přirozeně stárne a přitom je pořád sexy) s tímhle filmem přichází v momentě kdy má o znatelných deset let a deset kilo vice, než by měla mít Lee na plátně. A jako fakt, chraň bůh, nechci bodyšejmovat, jde hlavně o to, že energie se kterou tady Kate vystupuje je energie už životem vyklidněné ženské a ne energie avangardní, po dobrodružství toužící neřízené střely jakou tenkrát byla Lee. Do mnoha scén tak Kate jaksi úplně nepasuje a často to vypadá, že se díky tomu ta či ona scéna jakoby minula náladou a účinkem… Na druhou stranu. Některé scény fungují parádně (scéna v koupelně, polní nemocnice, některé fragmenty z koncentráků..). Hodně cením, že jsem celou dobu v duchu nadával na rámování filmu (nebudu to blíže specifikovat) aby se nakonec ukázalo, že si mě filmaři jen vodili kudy potřebovali a nakonec to celé přetočili do něčeho co nejen, že má smysl, ale má to i emoci která má sílu zasáhnout… Má to momenty kdy jsem zvažoval, že tomu dám 2/5 a má to momenty kdy to je čisté 4/5.. Jako fanda Lee jsem čekal něco komplexnějšího a celkově kvalitnějšího, ale jsem vlastně rád, že to vzniklo a třeba díky tomu více lidí objeví Lee Millerovou (za mě prototyp parádní ženské).