Film režiséra Jiřího Svobody patří k těm výjimečným dílům, jež jsou současně divácky atraktivní i umělecky pozoruhodné. Hlavní postavou příběhu je starý lékař, špičkový neurochirurg, stojící před náročnou a téměř beznadějnou operací malého pacienta Víti Uzla, jemuž všichni říkají Uzlík. Přestože jeho mozkový nádor označili lékaři za příliš pokročilý pro úspěšnou operaci, on se rozhodl operovat. Během pár hodin, které do operace zbývají, můžeme nahlédnout do profesorových vzpomínek, seznámit se s jeho minulostí, soukromím, ženou Jitkou a synem Ondřejem, prací na klinice, jeho spolupracovníky i pacienty. (oficiální text distributora) – Předloha: Valja Stýblová
Recenze diváků:
Režijní styl Jiřího Svobody mi nesmírně vyhovuje. Absolutní nepodbízivost divákovi, jasný postoj po celý film, scény, které by mohly jednoduše sklouznout k patosu (např. když děda přesvědčuje primáře, aby provedl operaci), ale přitom zůstávají syrovou výpovědí o člověku, jeho strachu a touhách. Pan Macháček naprosto přesvědčivě ztvárňuje stárnoucího lékaře, který začíná pochybovat o svých schopnostech, přitom musí řídit tým lékařů a provádět náročné operace. Navenek musí působit sebejistě a rozhodně, uvnitř je však zmítán pochybami jako každý člověk. Prostřednictvím jeho vnitřních monologů můžeme zkoumat jeho pocity, strach i radosti z malých vítězství pro lidstvo ale velkých pro člověka. Ještě zajímavější je pak tragická postava doc. Krtka (Radoslav Brzobohatý). To, jak zahrál pocity poté, co mu zemřela dcera, jsem dokázal plně docenit až na základě svých zkušeností… Ve filmu se prolíná civilní podání umocněné neustálým odpočítáváním času se syrovou odtažitou kamerou a citově vypjatými okamžiky (smrt Brzobohatého dcery, lékařské spory). Je zajímavé, že snad během celého filmu nezazní hlasitější dialog, emoce jsou vyjádřeny spíše výrazy a kamerou (pro mě je snad nejúžasnějším filmovým záběrem scéna, kdy malý „Uzlík“ leze vyplašeně i zvědavě zároveň do tunelu CT). Můžu doplnit, že nemocničního prostředí jsem bohužel s manželkou užil mnoho (a to právě v Motole), takže z porovnání vím, že atmosféra ve filmu se reálu přibližuje velmi.