V Povídkách malostranských nechal spisovatel a básník Jan Neruda oživit pitoreskní kolorit Malé Strany, v níž se v majestátném stínu Pražského hradu odehrávají trpké i humorné, ale vždy hluboce citlivé příběhy rázovitých postav… Malá Strana, jedno z nejkrásnějších míst staré Prahy, má pro každého tvůrce, ale i pro každého diváka neopakovatelný půvab. Právě jádro Malé Strany, její kostely, uličky, střechy a domy jsou dějištěm Povídek malostranských Jana Nerudy. Do prostředí zašlého světa barokní pražské čtvrti patří příběhy lidí a lidiček, kteří tu sídlili. Lidská moudrost i pošetilost, malost i velikost přežívají dodnes stejně, jako Malá Strana. (Česká televize)
Povídky Malostranské jsou jedny z nejkouzelnějších povídek vůbec. Jak Janu Nerudovi, tak později Pavlu Hášovi se podařilo vytvořit něco kouzelného. A to přitom P. N. nepsal ve svých povídkách o staré Praze zase tak poeticky. Psal co viděl, zažil. Popsal dobu jako takovou a díky povídkám nejenže jsme nahlédli pod pokličku tehdejších charakterů, ale také době jako takové. A právě režisér dílo ještě povýšil. Díky zvoleným hercům, nádheře staré Prahy, hudbě i kostýmům se nám přece ta doba zdála tak poetická. Když se ve starých hospůdkách zpívalo, tančilo, povídalo. Když se lidé uctivě zdravili, ale též drbali a pomlouvali. Pro mě to krásný pohled je a škoda, že těch povídek bylo zfilmováno tak málo. Zároveň se však divím, že si nikdo na zfilmování do roku 84 netroufl.