F.L. Věk je třináctidílný televizní seriál o Františku Vladislavu Hekovi, vlastenci, publicistovi a skladateli. Seriál vychází z adaptace rozsáhlého románu Aloise Jiráska a pojednává o období národního obrození.
Hledej Pravdu! Drž se Pravdy! Braň Pravdu!
Velmi se mi líbila úvodní znělka seriálu na motivy českobratrské písně Soudce všeho světa, opravdu andělská hudba, a zde jsou slova té písně:
1. Soudce všeho světa, Bože,
před trůnem tvým nepomůže,
žádnému nádhernost jeho,
byť měl slávu světa všeho.
2. Pro Kristovo ponížení,
za nás dostiučinění,
sešli mi za dar z výsosti,
Bože, pokoru s tichostí.
3. Nedej mít se pyšně, hrdě,
k bližním mstivě snad a tvrdě.
Nechť křivdy Tobě samému,
soudci poroučím pravému.
4. Ty shlížíš k poníženému,
v srdci, v duchu sevřenému,
Ty, Pane, víš, co mi škodí,
víš také, co k dobru vodí.
5. Nechť se ani pro dary Tvé,
jež propůjčuješ z lásky své,
pyšně nikdy nevypínám
a svým bližním nepohrdám.
Jinak kromě toho, že je to velice pěkný a poučný seriál, je tam pěkná scéna, kdy F. L. Věk mluví s Márinkou, budoucí nevěstou a ta mu říká, že se ho dřív ostýchala asi proto, že je učený, všechno ví, na všechno má odpověď. Namítne jí, že to tak vůbec není. A nakonec jí vysvětlí, že také v knihách napřed hledal odpovědi a byl zklamán, že je tam nenašel. Ale potom mu došlo, že dobré nejsou ty knihy, které mají na všechno odpověď, ale ty, které podněcují ke stále novým otázkám. A odpovědět na ně už si člověk musí sám, třeba co se týče dějin i svého života…
V další scéně spolu odcházejí od Žalmana, který jim řekl, že doufá, že na ně Pánbůh nedopustí tak těžké zkoušky jako na něho, ale pokud by se tak stalo, ať se vždy ptají jako mistr Jan Hus, kde je pravda a při ní stojí! Márinka se ho potom venku ptá, zda věří v Boha, že babička jí říkala, že študie berou lidem Pánaboha. On odpoví, že věří, že jen nevěří na zázraky, na anděly a na svaté, že věří v Boha, který dává světu řád a smysl, protože ztělesňuje dobro a moudrost, a také že je třeba si vážit každého dne, který se již nikdy nevrátí a nepromarnit život.
Je také příznačné, že seriál končí tím, že si Věk nenechá zakazovat půjčování knih. Tj. zprostředkovávání znalostí a vědomostí co nejširšímu okruhu lidí, což bylo vždy mocipánům proti srsti. Dnes to řeší zase tak, že lidi a zvláště děti, od knih odvrací pustými náhražkami nebo takovými metodami výuky čtení, které jim ho znechutí. Nemohou-li je odstřihnout od informací, tak je jimi naopak zahrnují v takových množstvích, že se v nich místo poučení utápí…