Marie Pujmanová, rozená Hennerová, (8. června 1893 Praha–Nové Město[1] – 19. května 1958 Praha-Smíchov) byla česká spisovatelka a novinářka, laureátka Státní ceny (1937, 1948, 1951, 1953, 1955).[2] Byl jí udělen titul národní umělkyně (Wikipedie).
Lidé na křižovatce (1937) – 1. část trilogie
Sociální román Lidé na křižovatce zachycuje obraz dvacátých let až do doby hospodářské krize. Pomocí svých hrdinů líčí autorka všechny hlavní vrstvy tehdejší průmyslové společnosti a jejich vzájemného střetávání. Námět čerpala ze skutečnosti, zaměnila pouze druh tovární výroby a jména (Úly-Zlín, Kazmar-Baťa, Gamza-komunistický funkcionář Ivan Sekanina).
Další informace o Baťovi a spol. můžete načerpat v článku na Náboji Pravdy:
Jméno Baťa – synonymum pro geniálního podnikatele a lidumila nebo bezohledného šéfa vzhlížejícího se v Benitu Mussolinim? Aneb zakládá se film Botostroj na faktech?
Hra s ohněm (1948) – 2. část trilogie
Druhá část románové trilogie (Lidé na křižovatce, Hra s ohněm, Život proti smrti) postihuje politické ovzduší v první republice od požáru říšského sněmu až do příchodu německých okupantů do naší země. Vyprávění, v němž je vylíčen dramatický konflikt Jiřího Dimitrova s fašismem v lipském procesu, dotváří portrét pokrokového advokáta z předchozího románu a do popředí posunuje postavu jeho syna, jenž se vyvíjí z intelektuála v člověka společenského apolitického, unášeného silou lidového kolektivu.
Život proti smrti (1952) – 3. část trilogie
Poslední díl trilogie je obrazem událostí z let 1938-1945. Je to doba útoku fašismu, který přináší umlčování, ponižování, zbídačování, ničení a smrt. A život proti fašismu, život proti smrti, spojený s bojem, oběťmi, ale i vnitřním růstem a upevňováním, žijí spolu s ostatními lidmi nacisty uchváceného světa i hrdinové…