Okolnosti vzniku
Dvořák dílo zkomponoval v létě 1883 na základě výzvy Sboru pro postavení Národního divadla. Skladba byla původně určena jako hudební úvod k zamýšlené trilogii z husitských dějin, jejímž autorem měl být ředitel Národního divadla František Adolf Šubert. Ten však svůj záměr neuskutečnil, a tak Husitská poprvé zazněla na slavnostní akademii, která se konala v den znovuotevření divadla 18. listopadu 1883. Dvořák vnímal objednávku určenou pro potřeby Národního divadla jako čestný úkol, o čemž svědčí i skutečnost, že kvůli práci na díle zrušil plánovanou návštěvu u svého nejbližšího přítele Aloise Göbla na Sychrově. Dvořák na Husitské pracoval přesně měsíc, od 9. srpna do 9. září, na svém letním sídle ve Vysoké u Příbramě.
Hudební a myšlenkový obsah
Formální podoba kompozice měla původně odpovídat obsahu Šubertovy zamýšlené trilogie: „Vznik hnutí husitského, boje husitské a konečně po válkách opětný smír“. Dvořák se ale rozhodl pojmout dílo poněkud šířeji. Přestože v hrubých obrysech navrženou osnovu dodržuje, charakterizuje husitství nejen realistickým líčením bojů, ale také jako vítězství velké myšlenky. Dvořák ve své době samozřejmě ještě nevnímal husitství jako historické období plné rozporů a sporných etických hodnot. S tím souvisí také čistě hudební obsah díla. Je tvořen třemi hlavními tématy, z nichž dvě jsou záměrně převzata ze všeobecně známých nápěvů: z husitského chorálu Ktož jsú boží bojovníci a ze Svatováclavského chorálu. Právě současné použití obou těchto nápěvů bylo později Dvořákovi vytýkáno jako ideově pomýlené. Z dnešního pohledu lze podobné spory považovat za přežité; tím více může vyniknout mimořádný, čistě hudební účinek díla.
Z formálního hlediska lze kompozici charakterizovat jako sonátovou větu s introdukcí v pomalém tempu. Závažně laděný úvod zřejmě představuje vznik husitského hnutí, expozice a provedení líčí husitské boje a repríza s kodou jsou vznešenou apoteózou oslavující konečné vítězství husitských idejí. Z hlediska tematické práce se jedná o dílo výjimečné fantazie, s níž autor buduje jednotlivé plochy a umně kombinuje hudební motivy, aby docílil maximálního výrazového účinku. Zcela samostatnou kapitolou je mimořádně působivá instrumentace, která v tomto díle dosahuje jednoho ze svých vrcholů v celé Dvořákově tvorbě. Hudební kritk Eduard Hanslick po vídeňské premiéře poznamenal, že hudba „zní tak fanaticky, jako by byla místy instrumentována kosami, cepy a palcáty“. Až zdrcujícího zvukového účinku v provedení (husitské boje) přitom Dvořák dociluje téměř výhradně s použitím klasického obsazení orchestru. Zdroj: Husitská, op. 67, B132 | Antonín Dvořák
Nahrávka Polish National Radio Symphony Orchestra conducted by Antoni Wit