Ještě před narozením královské dcery jedou král s královnou do zpustlé tvrze – v ní žije královnina sestra, už spoustu let odloučena od světa. Když si král vybíral ženu, dal přednost Elišce a zlá Melánie od té doby myslí jen na pomstu – o smíření ani teď nestojí. Po narození dcerušky Růženky vyřkne kletbu: Růženka se má píchnout do prstu, na věky usnout a celé království s ní Růženka roste do krásy a všechny špičaté předměty jsou z jejího dosahu odstraňovány, sama nesmí ani na krok. Pro jistotu jí rodiče, hned jak dosáhne patnácti let, seženou ženicha. Je jím princ Jiří ze sousední země, který přijede na námluvy i se svým bratrem Jaroslavem… (oficiální text distributora)
Recenze diváků:
Vladimír Menšík tady v roli princova sluhy bezvýhradně exceluje. Na pohádku se těším hlavně kvůli němu a také kvůli té staré, dobré filmařině a dabingu. Překrásná hudba z tužky Karla Svobody tuto celou pohádku perfektně dokresluje. Co jsem si ale celá ta léta vždycky říkala bylo, že bych uvítala větší prostor pro Libuši Švormovou. Přidat více temna z prostředí lesa a tajemného hradu, kde by spřádala své plány jak si co nejlépe zchladit žáhu nad pozbytým mamonem.
Krásná a sympatická Růženka, sympatické scénáristické nápady, které jdou daleko za standardní pohádkové zápletky (posilování ega prince následníka), pohádková atmosféra a samozřejmě Menšík. Navíc budování vztahu princezna – mladší princ je tu vyloženě lahůdkové (většinou se to v pohádkách odbude dvěma třemi pohledy do očí, tady má láska opravdu vývoj). Možná to má Jan Hrušínský na konci až moc jednoduché, ale ten největší krok stejně udělal hned na začátku cesty za záchranou, když se rozhodl jednat podle sebe a ne podle toho, „co se čeká“. Mimochodem má tahle pohádku jednu z nejkrásnějších romantických scén, když se ústřední pár na dálku doplňuje v hudbě – beze slov a přitom to je úžasné porozumění.