Zatmění všech sluncí (1987)
Kdo ví, kdy začne svítat (1988)
Jeden krok vedle, jeden neuvážený čin – i to stačí k tomu, aby se zcela převrátil život v jedné rodině… Jarmila Honcová, obětavá matka na plný úvazek, se dopustí finančních machinací na pracovišti. Ne kvůli sobě, ale opičí láska k dětem ji přivedla k tomuto činu. Právě její dospívající děti pak nedovedou pochopit, že zrovna matka, jejich vzor slušnosti a poctivosti, která je učila bezpečně rozeznávat dobré od špatného, tak zklamala. Hledání pochopení a odpuštění bude velmi svízelné… Hlavní roli matky, které je ochotna pro své děti obětovat vše, i vlastní čest, nezapomenutelným způsobem ztvárnila Věra Galatíková (Česká televize).
Při premiérovém uvedení vzbudila původní televizní inscenace Zatmění všech sluncí velkou pozornost. Mnozí diváci chtěli, aby ještě dostala Jarmila Honcová šanci a naději na odpuštění. Scenárista Miloš Kratochvíl proto napsal volné pokračování tohoto příběhu pod názvem Kdoví, kdy začne svítat, ve kterém budeme sledovat nesnadný návrat matky k rodině… Po odpykání trestu v nápravně výchovném zařízení se Jarmila Honcová vrací zpět ke své rodině a stín jejího provinění poznamenává vztahy s nejbližšími i veškeré její počínání. Ve svém očistném zápasu má ale naději na odpuštění, na poznání, že její děti ji potřebují. Znovu musí být matkou se vším všudy. Hlavní roli s velkou dávkou empatie a pravdivosti nezapomenutelným způsobem opět ztvárnila Věra Galatíková. (Česká televize)
Všechny doslova převálcovala Věra Galatíková svým civilním hereckým projevem. Byla to jedna z našich nejlepších hereček, to je bez debat. Zápletka je vcelku jednoduchá, za komančů byla zpronevěra těžký zločin, který se trestal tvrdým žalářem. Do nešťastné situace se tak dostala hlavní hrdinka této psychologické inscenace, která končí jejím uvězněním a příběh pokračuje v navazující televizní hře – Kdoví, kdy začne svítat.
I tentokrát inscenace stojí a padá na Věře Galatíkové. Její Jarmila Honcová se vrací z vězení. Rodina se zpočátku nechce tvářit, že stín matčiny viny na ni dopadá, ale postupně se odhaluje, že přeci jen ano. Ani tentokrát si rodina znovu, byť na jedinou sekundu, nepřipouští vinu. Vše je čistě na matce. Ta si za vinu klade nesoulad rodiny a nakládá si víc než je třeba. Bohužel je film ukončen lehce předčasně. Ve chvíli, kdy to vypadá, že syn také dělá nějakou botu a matce leccos vyčte je děj ukončen. Žádné další drama se tak nekoná, což je trochu škoda. Určitě by stálo za to napnout rodinné vazby ještě víc.
