Bezúročné peníze a ROZVOJ aneb i v našich dějinách byla období bezúročných peněz

Zdroj

Téměř každý člověk na této planetě dennodenně používá peníze. Avšak pouze málo lidí rozumí fungování peněz a tomu, jak přímo či nepřímo ovlivňují náš život. Většina lidí nechápe, že každoroční konstantní přírůstek HDP vede ve skutečnosti k exponenciálnímu růstu a že exponenciální (nekonečný) růst na jedné, konečné, planetě není možný. Základním globálním problémem lidstva = ÚROK a dnes s ním spojené ničím nekryté peníze (tzv. fiat money).
Překážky v zavedení systému bezúročných peněz jsou hlavně světonázorového, nikoliv technického charakteru. Většina lidí má jednoduše v tomto ohledu stále určitý myšlenkový, světonázorový blok a není schopna si představit peněžní systém fungující na jiných principech.

V čem se například projevuje zvrácený protilidský systém peněz, založených na dluhu a úroku? Umělým vytvářením stresu a nedostatku. Peněz je vždy méně než zboží, které za ně lze koupit, takže kontejnerové lodě zběsile křižují zeměkouli ve snaze producentů někde své zboží udat. Banky tvoří peníze ze vzduchu a zbytek ekonomiky je v čím dál větším stresu, aby stíhal držet krok s exponenciálním růstem úrokového zatížení, na jehož počátku nebyla žádná skutečná protihodnota, jen pár údery do klávesnice vytvořené nové peníze na základě frakčního rezervního bankovnictví.
Tento systém se dotýká negativně všech. V různých segmentech zboží a služeb tvoří splátky za úrok 15-70% procent konečné ceny. Přeloženo do srozumitelné mluvy – v praxi, zavedením přirozeného systému bezúročných peněz a peněz pomalu ztrácejících hodnotu by buďto cena většiny věcí klesla v průměru zhruba o polovinu nebo by stačilo na současný standard pracovat polovinu doby.

Předkládáme níže dva zajímavé materiály o bezúročných penězích a hospodářství na nich založeném. Jak se ukazuje, bezúročné peníze a peníze přirozeně ztrácející hodnotu, už v Evropě existovaly, dokonce nejedno století, v období nazývaném nyní „zlaté období středověku“ (cca. 10-13. století). U nás je zavedl Přemysl Otakar II. , šlo o tzv. braktáty/brakteáty. V tomto období nastal díky bezúročným penězům a hlavně díky penězům ztrácejícím hodnotu, tudíž bez stimulu k jejich hromadění, nebývalý hospodářský a společenský rozmach.

Další zdroj uvádí jiný příklad takového období:

Ve starověkém Egyptě byl ještě efektivnější a dokonalejší finanční systém než během „zlatého věku středověku“.
Systém demurrage (devalvace uložených peněz) byl rozpracovaný na všechny měnové standardy, přičemž jako invariant se používala komodita, která byla v té době nejvíce spjata se životem – obilí (proto je dnes logicky nejvýhodnější energoinvariant = kWh).
Demurrage byl regulován v závislosti na měsíci a dokonce i dni – devalvace skladovaných zásob obilí, aby motivovala lidi mít své „peníze“ v oběhu a nechat je pracovat pro celou společnost.
Podle papyrusových záznamů se jedná o velmi „starou tradici“, která fungovala více než 1 000 let. Předpokládá se, že vláda Amen-hotepa III. a jeho syna Amen-hotepa IV. (Achna-tona) byla obdobím největší prosperity a moci ve starověkém Egyptě.
Achnaton se dostal zpod vlivu žreců kultu Amona(Amena) a zavedl pořádek v ekonomice, odstavil od moci prodejnou „elitu“, dal obyčejným lidem příležitost k vzestupu, zastavil agresivní války, zrušil trest smrti, zakázal lov zvířat, rostl počet obyvatel, stavěli se paláce a chrámy nejen pro „vyvolené“, zavedl vzdělávání pro široké masy, i když ne všichni uměli používat hieroglyfy (ale tzv. hieroglyfickou zkratku a později devotivní písmo). Pracovní doba trvala 8 hodin s přestávkou na oběd, ale bylo mnoho svátků, takže z každých 50 dnů bylo pro všechny pouze 18 pracovních (porovnejte to s dnešním moderním otroctvím v mnoha nadnárodních korporacích).
Zavlažovací systémy byly budovány na staletí a byly tak dokonalé, že je záviděl celý okolní „svět“. Výnosy obilí byly nejvyšší v širokém okolí a překračovaly středomořský průměr asi desetkrát (!). Egypt měl bezprecedentní produkci potravin a dalších běžných spotřebních výrobků.
To vše ukazuje na skutečnost, že peněžní systém založený na devalvaci – znehodnocování peněz (a nikoli na exponenciální ú-rakovině) vedl k takovým výsledkům v rozkvětu regionální civilizace Egypta.
Všechna tato prosperita se zhroutila, když Římané nahradili egyptské peníze, které byly založeny na obilním invariantu, svým vlastním lichvářským finančním systémem.
Ale tou dobou už GP se svým tandemovým řízením dávno opustil Egypt spolu se svým experimentálním „dítětem“ – židovstvem, jehož základním úkolem bylo šířit jeho lichvářskou doktrínu po celém světě (Izaiáš ve Starém zákoně) s cílem globálního dobytí světa pro nadžidovského globálního parazita, a to skoupením světa za úrok (nikdy nevyprodukovanou práci).
Za dob Ptolemajů se Egypt proměnil na rozvojovou kolonii a degradoval až do dnešního stavu, který je na světelné roky vzdálený od starověké mocné a rozvinuté velmoci.
Zde můžeme vidět, jak nejvyšší moc, tzv. konceptuální, dokáže řídit společnost na vyšších prioritách informačních zbraní (1-4) k širokému rozkvětu.
Ti, co neovládají vyšší úrovně řízení, zákonitě směřují k degradaci a destrukci jimi řízených kolektivů v různých oblastech života (natalita, nezaměstnanost, důchody, životní úroveň, sociální zabezpečení atd. Jedná se o uměle vytvářené problémy způsobené rakovinou lichvářství z dílny globálního sociálního inženýringu).

Úra(o)kovinou se urychlil proces koncentrace bohatství v Římské říši do rukou určitých „elit“, což byl i jeden z hlavních zdrojů její následné degradace, rozkladu a následného zániku (dalším důležitým faktorem degradace Říma bylo zvrácené historické pseudokřesťanství s jeho dvojím morálním standardem).
Bohužel, příznivá období rozvoje společnosti jsou historiky neustále ignorována (2. priorita informační války), zejména od 19. století, kdy na Západě začala dominovat novodobá lichvářská koncepce.