Autorka: Milena Míčová
Karlík a továrna na čokoládu je americký film z roku 2005, natočený podle stejnojmenné knihy britského autora Roalda Dahla režisérem Timem Burtonem. V hlavních rolích diváci, malí i velcí, uvidí mladého továrníka Willyho Wonka a chlapce Karlíka Bucketa, uvádí wikipedie.
Na csfd si přečtete děj: „Karlík Bucket žije se svými rodiči a prarodiči v polorozpadlém domku. Jsou chudí, ale milují se a nedali by jeden na druhého dopustit. Nedaleko se nachází obří továrna na čokoládu, kde kdysi Karlíkův děda pracoval a poznal osobně samotného majitele Willyho Wonku. Karlík, který miluje čokoládu má sen se do továrny jednou podívat, ale to se zdá celkem nemožné až do té doby, kdy Willy Wonka vyhlásí soutěž, jejíž pět dětských vítězů z celého světa bude moct strávit jeden den v továrně. Stačí jen v jedné z čokolád najít zlatý kupon“.
Už uvedený obsah je mírně zavádějící. Rodina žije v takové chudobě, že Karlík dostane čokoládu pouze jednou za rok, na svoje narozeniny. Chudoba Karlíkovy rodiny je ve filmu opravdu extrémní. Karlíkův otec pracuje v továrně na zubní pasty a nosí Karlíkovi zmetky vršků od pasty, ze kterých si Karlík skládá monstrózní budovu továrny na čokoládu, která je tajemnou dominantou města. Karlíkovi prarodiče z matčiny i otcovy strany žijí v ruině domku na předměstí spolu se svými dospělými dětmi a jejich jediným dítětem. V domku je taková zima, že všichni čtyři prarodiče tráví den i noc spolu v jedné posteli pod jednou přikrývkou. Přitom na sobě mají kabáty a čepice. Karlík spí na půdě pod děravou střechou a ze své postele se dívá na hvězdy zimní oblohy. Když jeho otec, jako jediná výdělečná osoba přijde o práci, utěšuje ho manželka slovy: „Nevadí, budu vařit ještě řidší polévku“. Přestože je na tom rodina tak bídně, že bídněji snad už žít ani nemůže, je podle vypravěče šťastná, protože jsou jako rodina pospolu a mají se rádi. Vykreslená bída hladu a chladu by ovšem spíše znamenala zoufalství.
V kontrastu s touto chudou rodinou jsou zde vykresleny bohaté rodiny, jež mají také pouze jedno dítě. V těchto rodinách jsou děti zkaženy majetkem. Otec jedné dívky je majitelem továrny na ořechy a ten nakoupí desítky tisíc čokolád Wonka, aby pro svou dceru našel zlatý kupon. I Karlíkova rodina se zachová „spotřebitelsky.“ Když Karlíkova čokoláda k narozeninám neobsahuje kupon, vytáhne jeho děda poslední úsporu, minci, kterou Karlíkovi dá na další čokoládu, místo toho, aby třeba za ni koupili střešní tašku, která by zmenšila díru ve střeše a bylo jim v domě tepleji. Karlík získá vstupenku až když nalezne bankovku a jde ji utratit za čokoládu, aby se podíval do tajemné továrny, kde všichni zaměstnanci dostali výpověď. Továrna se zavřela pro zaměstnance z města, přesto se v továrně evidentně pracuje. Továrník, jak se později ukáže, přivezl do továrny zaměstnance z cizí země. Pracují zde za stravu a střechu nad hlavou, nemají vlastní rodiny, vlastní domov a vlastní život. Mají ovšem to štěstí, že opustili rodný prales a žijí v průmyslovém objektu pro svého zaměstnavatele. Co se stalo s lidmi z města, kteří přišli o práci, pohádka neřeší.
Karlík má štěstí, kupon najde, a do továrny se dostane spolu se svým dědečkem, protože těch pět vyvolených dětí má právo si vzít s sebou jednu dospělou osobu. Zde se tito „vyvolení“ setkávají s mladým továrníkem Willym. Willy má evidentně psychické problémy, které jsou důsledkem kruté výchovy jeho otce – a to po fyzické i psychické stránce. Fyzické týrání je vyobrazeno nesmyslnými zubními rovnátky připomínajícími spíše středověké mučící nástroje. Psychické týrání je zobrazeno tím, že mu otec hodí do ohně sladkosti, které si vykoledoval. Willy od otce utíká do světa a nyní, jako majitel továrny, není schopen ani vyslovit slova – rodina, matka otec. Když má ta slova vyslovit, navaluje se mu na zvracení.
V továrně má dojít k určité katarzi, kdy „zkažené děti“ dostanou lekci za svoje špatné chování. K jejich nápravě však nedojde, protože i jejich rodiče je k takovému chování vedou, spíše oni by tedy museli dostat lekci. A tak rodiče se svými dětmi odcházejí z továrny a vše u nich zůstává stejné jako dříve. Ten, kdo na tomto setkání něco získal, je továrník. Karlík přiměje Willyho, aby se setkal se svým otcem a odpustil mu. Také se Willy stává součástí Karlíkovy rodiny. Založit vlastní rodinu však nedokáže, a proto je jeho záměrem v budoucnosti předat svou továrnu Karlíkovi. Pohádka však nesmí stírat sociální rozdíl mezi bohatými a chudými. Willy tedy s Karlíkem spolupracuje na nových myšlenkách pro výrobu, Karlíkovu životní situaci však neřeší. Naštěstí Karlíkův otec dostal opět práci v továrně na zubní pasty, aby opravoval stroj, který ho o tu práci připravil. Díky tomu může alespoň zalátat střechu, aby jim při závěrečné společné večeři nesněžilo do talířů.