Měnová reforma je složitý a nákladný ekonomický krok, při němž je zásahem státu nebo jiné moci na určitém území změněna hodnota platidla nebo platidlo samo.
V Československu proběhly během existence samostatného státu 3 měnové reformy:
– První reforma, tzv. Rašínova, proběhla v roce 1919. Jejím hlavním cílem bylo oddělení peněžního oběhu od ostatních částí bývalého Rakousko-Uherska. Během první světové války došlo k rozvratu měnových systémů (válka je vedena na dluh) a tím ke katastrofické inflaci. A právě likvidace inflačních peněz byla dalším cílem této měnové reformy. Takto tedy vznikla první samostatná československá měna (československá koruna).
– Po 2. světové válce proběhla v r. 1945 druhá reforma, jejímž cílem bylo snížit počet peněz v oběhu a znovu zavést československou korunu. V oběhu bylo několik různých měn (kromě české protektorátní a slovenské koruny, ještě polský zlotý, maďarské pengö a poukázky pro československou armádu).
– V r. 1953 proběhla 3. měnová reforma. Té se bude článek věnovat podrobněji dále.
– I když je v úvodu napsáno, že proběhly 3 měnové reformy, jako čtvrtou neoficiální měnovou reformu lze označit události na začátku 90. let:
V polistopadové éře vzrostla v r. 1991 nejvýrazněji meziročně inflace, a to o 56,6 procenta. Na tuto vysokou hodnotu roku 1991 měla značný vliv devalvace měny, zřejmě také zrušení takzvané záporné daně* v září 1990, které způsobilo značný nárůst cen výrobků a hlavně liberalizace cen od 1. 1. 1991. Výrazněji stoupaly ceny také v roce 1993, tehdy vzrostly spotřebitelské ceny o 20,8 procenta.
Na základě devalvace a záměrně vyvolané hyperinflace byla snížena vnitřní hodnota koruny na čtvrtinu až pětinu (na 25 až 20 haléřů původní hodnoty) [1].
Před rokem 1989 se míra inflace měnila jen mírně, obvykle do jednoho procenta. V letech 1969 až 1989 byla nejvyšší v roce 1982 (5 %), naopak v letech 1971 a 1972 byla záporná (v obou letech minus 0,4 %).
Měnová reforma r. 1953
Po r. 1945 byly všechny evropské země ve velkých problémech a téměř ve všech proběhly před rokem 1953 reformy.
Za 2. světové války byly od 2. října 1939 zavedeny potravinové lístky, v prosinci 1939 pak i poukázky na textil a obuv. V Československu přídělový systém přetrval až do r.1953.
Nebyla to ale jen česká záležitost, na začátku padesátých let přídělový systém ještě stále existoval například i ve Velké Británii a zcela zrušen tam byl ještě později než v Československu.
Zemědělská výroba byla po skončení války na velmi nízké úrovni, zásoby byly vyčerpány a možnosti dovozu ze zahraničí omezené.
1.1. 1949 byl zřízen vedle vázaného trhu i volný trh, kde se dalo koupit volně zboží, ceny ale byly vyšší než na vázaném trhu. Kromě toho se rozrostl černý trh.
V situaci, kdy pár let po válce byl v ekonomice nadbytek peněz a nedostatek zboží a kvetl černý trh, byla měnová reforma logický krok. Peníze se hromadily především u spekulantů a ti také nejvíce při této měnové reformě doplatili na odstupňované výměnné poměry 1:5, 1:50 (výměnných poměrů bylo více). Reformou byl zrušen přídělový systém a byl zaveden jednotný volný trh se stanovenými maloobchodními cenami.
Hlavní souvislosti měnové reformy
Měnové reformě v r. 1953 předcházelo opuštění brettonwoodského systému a vypovězení navázání koruny na americký dolar. Koruna byla navázána na ruský rubl.
V r. 1947 Československo odmítlo Marshallův plán, který představoval půjčky, na kterých by vydělávaly americké banky. Za ty půjčky si směly státy nakupovat americké zboží. Tzn. že by na tom vydělávaly americké firmy. USA si touto hospodářskou „pomocí“ zabezpečily v Evropě ekonomický a vojenský vliv.
Navázání koruny na dolar znamenalo pro Československou národní banku (ČNB) velmi přísné podmínky, které určovaly, jak může generovat peníze a od koho si může půjčovat finanční prostředky. Tedy pouze od Mezinárodního měnového fondu, který byl založen při zřízení brettenwoodského finančního systému jako přímá instituce tohoto systému.
Vypovězením navázání koruny na USD (a díky odmítnutí Marshallova plánu) se ČNB rozvázaly ruce – mohla regulovat množství peněžní masy podle potřeby hospodářství.
Začaly masivní investice do průmyslu, do infrastruktury, vybudovaly se přehrady, cesty, rozvodné sítě, školy, nemocnice v každém okresním městě a začaly se stavět masově byty a strategické podniky. Všechno díky odtrhnutí koruny od USD a díky plánovanému hospodářství s vizí na desítky let dopředu.
Reforma pomohla stabilizovat ekonomiku, odstranila inflaci a pomohla nastartovat investice. Pomocí této reformy se udržela silná pozice československého průmyslu a vytvořily se podmínky pro dlouhodobý ekonomický růst. Navzdory krátkodobým obtížím, které s sebou tahle reforma přinesla, je toto období stále vnímáno jako důležitý milník v historii české ekonomiky.
Inflace okrádá obyvatelstvo pomalu a anonymně postupným znehodnocováním jeho příjmů a znehodnocováním vkladů. Měnová reforma učiní totéž, i když jednorázově a veřejně, s adresou viníka – státu. Celková ztráta v důsledku reformy roku 1953 se odhaduje v běžných poreformních cenách jen okolo 17 mld. Kčs.* * Stát ale tuto ztrátu kompenzoval postupným snižováním úředně stanovených maloobchodních cen, které po reformě probíhalo až do r. 1961 (kdy zřejmě již oslábla setrvačnost procesů řízení nastavených za Stalina a začal se prosazovat tlak na řízení ze SSSR uplatňovaný Chruščovem and Company, trockisty, kteří se tam po Stalinově smrti zmocnili řízení a začali s usilovným odpisem socialismu zevnitř – pozn.). V tomto období ceny celkově klesly asi o 20% a přinesly tak obyvatelstvu za toto období (maloobchodní obrat vzrostl ze 63 na 98 mld. Kčs) jako mnohem vyšší náhradu („vratku“) okolo 76 mld. Kčs reálných příjmů navíc. Kromě toho zhruba 95% obyvatel velmi mnoho získalo uzákoněním národního pojištění v dubnu 1948, které výrazně rozšířilo a zlepšilo podmínky nemocenského, invalidního, úrazového a starobního pojištění, které navíc bylo a zůstalo zcela bezplatné, tedy financované státním rozpočtem.
Tzn., že až komunisté zavedli bezplatné starobní a invalidní důchody, zabezpečení v nemoci a po úrazech, veškerou zdravotní péči, péči o matky a děti (porodné, mateřské dovolené a příspěvky, dětské přídavky, dotace k cenám dětského zboží, jesle, mateřské školy, ozdravné tábory atd.) a všeobecně dostupné školství na všech stupních. Pokud k tomu docházelo i v západní Evropě, stávalo se to až mnohem později, postupně a většinou v daleko menší míře.
Zavádění sociálních vymožeností na Západě bylo až reakcí na jejich zavedení v socialistických zemích. Jinak by zavedeny nebyly.
To, že měnová reforma připravila občany o část hotovosti i úspor, je nepochybné. Proti škodám způsobeným po r. 1989 byla měnová reforma z r. 1953 pouhým škádlením.
Při měnové reformě 1953 přišlo obyvatelstvo o 17 mld. Kčs* *.V rámci hyperinflace, která proběhla v průběhu tří let po restauraci kapitalismu však občané na hodnotě svých úspor ztratili mnohonásobně víc, nejméně 200 mld. Kčs (ČR a SR). Navíc v rámci „privatizace“, čili protiústavního rozkradení národního majetku přišli o biliónové hodnoty vzniklé z jejich práce. [2].
O kolik peněz nás asi připravila inflace poslední doby?
_________
* záporná daň – když náklady na výrobu zboží jsou vyšší než maloobchodní cena zboží
* * Ministerstvo financí vyčíslilo ztráty obyvatelstva vzniklé peněžní reformou financí částkou 14,63 miliard korun v nové měně
[1] František Nerušil: Včera, dnes a možná zítra
[2] František Nerušil: Včera, dnes a možná zítra
Souvislost: