Autor: Viktor Jefimov, 24.5.2020, Zdroj ve slovenštině.
Dobře uspořádaný rozum je lepší než rozum dobře naplněný.
M. Montaigne, „Eseje“
Podle hodnocení I. P. Kostenka se kvalita vzdělávání v exaktních vědách v dnešním Rusku snížila ve srovnání s rokem 1956 až 70násobně a dosáhla úrovně porevolučního úpadku. Chaos a nejednotnost v hlavách mladých lidí, kteří prošli „liberálním“ vzděláváním, mají katastrofální důsledky v obraně, průmyslu i inovačních oblastech. Katastrofálně nedostatečně vzdělaní mladí specialisté — to je to, co musíme napravit.
1. část: Jak se prozápadním reformátorům 60. let podařilo rozbít pevný celek tradičního ruského vzdělávacího systému
SSSR v roce 1957 vypustil na oběžnou dráhu kolem Země první umělou družici na světě. Pro nás to byla radost, a pro vládu USA šok. Americký Kongres se ve snaze najít vysvětlení technického úspěchu SSSR v kosmické oblasti okamžitě rozhodl vytvořit vládní komisi pro studium sovětského vzdělávacího systému. V čele této komise stál Hyman George Rickover, původem z Ruského impéria, pozdější „otec“ americké jaderné ponorkové flotily. Činnost komise okamžitě vzbudila zájem amerického tisku, a některá periodika provedla dokonce vlastní výzkum. Tak například časopis Life vydal v březnu 1958 článek, ve kterém porovnával vzdělávací systém SSSR a USA.
Hrdiny článku se stali dva studenti — Alexej Kuckov z Moskvy a Stephen Lapekas z Chicaga, jejichž životy sledovali reportéři časopisu po celý měsíc. Novináři se jim doslova lepili na paty, sledovali, jak se učí, co je zajímá, co čtou a jak tráví volný čas. Článek otřásl Amerikou, protože ačkoli byli Alexej a Stephen vrstevníky (oběma bylo 16 let), Alexej svého amerického spolužáka ve vzdělanosti výrazně převyšoval. Na fotografiích uveřejněných v článku mohli čtenáři vidět, jak Alexej provádí pokusy na hodinách fyziky a chemie, hraje volejbal a šachy, čte Shakespeara, chodí na exkurze a věnuje se hudbě. Alexej věnoval téměř všechen svůj čas studiu. Měl vážný zájem dostat se na vysokou školu, protože byl přesvědčen, že na tom závisí jeho další osud. Stephen přistupoval ke studiu lehkomyslněji, přestože se také chtěl dostat na college (vysokou či vyšší odbornou školu). Seznam předmětů, které studoval, byl kratší, a i výsledky v nich pokulhávaly. To jej však příliš netrápilo a téměř všechen svůj volný čas věnoval procházkám s přítelkyní a rock’n’rollovému tanci na nekonečných večírcích. V závěru článku autor konstatoval žalostný stav amerického vzdělávacího systému a jeho značné zaostávání za sovětským.
Ke stejnému závěru dospěla i vládní komise USA. Když předstoupila s výsledky před americký Kongres, admirál Rickover řekl: „Závažnost výzvy, kterou nám předložil Sovětský svaz, nespočívá v tom, že by byl vojensky silnější, ale v tom, že nás ohrožuje svým vzdělávacím systémem.“ Zvláštní pozornost zde zasluhuje slovo „ohrožuje“, protože vláda USA vždy postupovala a postupuje vůči jakékoli hrozbě jen jedním způsobem — vždy se ji snaží různými prostředky odstranit.
Admirál Rickover upřímně přiznal, že Amerika nedokáže dosáhnout tak působivých výsledků jako SSSR. Hlavní překážkou byl samotný americký vzdělávací systém založený na liberálních principech a přístupech. Kongres USA přijal rozhodnutí soustředit své úsilí na snížení kvality vzdělávání v SSSR.
Ať už to byla náhoda, nebo ne, po odsouzení „kultu osobnosti“ Stalina na 20. sjezdu KSSS se v sovětské společnosti začal formovat negativní postoj ke stalinské éře a začalo se ustupovat od principů a základů, které v ní byly vytvořeny, včetně stalinského vzdělávacího systému. Tento systém vycházel z tradice ruského gymnázia a zároveň do sebe vstřebával to nejlepší, čeho bylo v té době v oblasti vzdělávání ve světě dosaženo. Kromě toho jednotný vzdělávací systém umožňoval každoročně zdokonalovat metodiku výuky a kontrolovat kvalitu vzdělávání na celém území SSSR, protože všichni žáci se učili podle jednotného programu a existovalo jednotné metodické centrum v rámci ministerstva vysokého a středního vzdělávání SSSR.
V roce 1959, v rámci boje proti kultu Stalinovy osobnosti a jeho úspěchům, vystoupili v časopise Matematika ve škole „reformátoři“ a navrhli změnit školní programy matematiky. Po posouzení těchto návrhů začalo být mnohým učitelům jasné, že probíhá diverze, rozvracení programu. Například bylo navrhováno učit nejprve desetinná čísla a až potom zlomky. Také se navrhovalo vyučovat prvky vyšší matematiky na střední škole, což porušovalo základní princip poznávání „od jednoduchého ke složitému“, připravovalo žáky o pochopení podstaty procesů a tím i o zájem o předmět. Byl to začátek rozsáhlé „vzdělávací reformy“, která vedla k tomu, že dnešní Rusko kleslo z pozice světového lídra na 36. místo a zaostává za zeměmi jako Řecko, Maďarsko a Ukrajina.
Jaké principy tvořily základ našeho vzdělávání, když jsme byli lídry? Podle slov pedagoga s 57letou praxí vysokoškolského učitele Igora Petroviče Kostenka byly metodické hodnoty ruské školy následující:
Podle slov pedagoga s 57letou praxí vysokoškolského učitele – Igora Petroviče Kostenka, byly metodické hodnoty ruské školy následující:
- Princip vědomého osvojování znalostí. Mechanicky naučené vědomosti nejsou vědomostmi. Takové „učení se vědomostem“ je nepřípustné. Mimochodem, tento princip zároveň nepřipouští přeplňování školních programů.
- Princip systematičnosti: „vyučované znalosti a dovednosti musí být uspořádány v určitém systému a přísné posloupnosti“. Systém a posloupnost nevymýšlejí metodici, ale jsou vypracovávány dlouhou učitelskou praxí.
- Princip předmětového vzdělávání doporučuje budovat vzdělávání v postupných celistvých blocích. Předmětová celistvost zajišťuje vnitřní propojení všech prvků školního předmětu, propojující jednotlivé znalosti o daném předmětu, a je nezbytným předpokladem neformálního, vědomého a trvalého osvojení učiva.
- Princip posloupnosti: „přechod od jednoho stupně k dalšímu může fungovat jen tehdy, když je předchozí stupeň dobře osvojen“. Je třeba „pomalu a důkladně vysvětlit každou prováděnou operaci, dokud se z jejího plnění nestane trvale osvojená dovednost“.
- Princip dostatečného studijního času předpokládá, že množství probíraného obsahu a vyučovací čas (odvozený učebním plánem k plnohodnotnému osvojení tohoto obsahu) se budou navzájem vyvažovat. Tento princip představuje nezbytnou podmínku pro vědomé studium, pro překonání formalismu v matematických znalostech žáků. Varuje před přeplněním programu a ukazuje cestu, jak se tomuto přeplnění vyhnout: na jedné straně zkrácením obsahu na minimálně potřebné základy, a na druhé straně přidáním dostatečného počtu vyučovacích hodin potřebných k vědomému a trvalému osvojení těchto základů. Soulad mezi množstvím obsahu a časem (vyčleněným na jeho osvojení) se opět určuje na základě dlouholeté učitelské praxe.
- Princip zohledňování věkových specifik dětí předpokládá například to, že ve výuce a učebnicích se bude používat jazyk přizpůsobený dětským zkušenostem („jazyk úlohy musí být nutně přizpůsoben dětem a jejich věku“) a nebudou se používat nepřiměřeně složité abstrakce.
- Princip systematického počítání zpaměti: kultivování vnitřní pozornosti a soustředěného postupného myšlení při počítání a řešení úloh zpaměti (bez pera a papíru, kalkulačky) během všech let studia.
- Princip systematického opakování a upevňování probírané látky. Například na začátku školního roku je nezbytné zopakovat látku probranou v minulém školním roce a na konci roku si vždy zopakovat celé učivo z celého roku.
- Princip systematické samostatné (například i domácí) práce žáka s učebnicí a cvičeními pod vedením učitele.
- Princip stabilní organizace vyučovacího procesu (základní forma výuky – vyučovací hodina, stabilní učební plán, učební osnova, rozvrh, systematická evidence znalostí, každoroční kontrolní zkoušky, stabilní učebna, individuální pracovní místo atd.).
Všechny tyto principy byly propojené a doplňovaly se. Všechny byly zaměřeny na hluboké pochopení a trvalé osvojení znalostí. Jak říkal velký pedagog a matematik N. N. Luzin, všechny směřovaly k pochopení. Proto je lze sjednotit do jediného obecného principu, na kterém byla postavena ruská škola — principu pochopení.
Jak se prozápadním reformátorům 60. let podařilo rozbít pevný celek tradičního ruského vzdělávacího systému? A jaké destruktivní metody použili? Mezi nejškodlivější patřily:
- Vytváření sociálních orgánů a mechanismů k destrukci.
V 20. letech vznikly: Komunistická akademie, VARNITSO1, Sdružení matematiků-marxistů.
Ve 40. letech: Akademie pedagogických věd (dnes Ruská akademie vzdělávání) a její dceřiná instituce NIISIMO2.
V 60. letech: Ministerstvo školství SSSR (vedle již existujícího Ministerstva školství RSFSR).
V 90. letech: Vysoká škola ekonomiky a další. Jedním z jejich úkolů byl výběr a výchova kádrů, stimulace. - Ideologická příprava, vypracování plánu „reforem“ a ideologie v těchto organizacích, pravděpodobné zdůvodnění škodlivých idejí.
Vyzdvihování falešných idejí a jejich zavádění do státní politiky (cíl dosažení hlubokých a trvalých znalostí byl nahrazen nedosažitelným cílem vysoké teoretické úrovně vzdělávání – VTU).
Konkretizace destruktivních metodických a pedagogických idejí, jejich propagace a zavádění do vyučovacího procesu, například prostřednictvím učebnic. - Přerušení tradice.
Likvidace časem prověřených vyučovacích metod a učebnic.
Zavádění nových „pokrokových“ metod a učebnic, rychle se měnících.
Orientace učitelů a metodiků na vyhledávání inovací a podobně. - Chaotizace.
Zničení důsledné struktury a propojení.
Ve vzdělávání: pluralita školních programů a učebnic; chaos ve vyučovacích hodinách, jejich každoroční změny dokonce v rámci jedné univerzity; míchání různých témat a věcí v rámci jednoho učebního předmětu; neustálé změny směrnic, požadavků, forem evidence atd. - Byrokratizace řízení.
Vytlačování profesionálů z řízení a jejich nahrazování nekompetentními poslušnými nonkonformisty.
Proměna celé řídicí činnosti v nesmyslnou činnost, záměna jejích cílů a forem „papírováním“.
Zničení efektivní kontroly a záměna reálných výsledků fiktivními neověřitelnými „výkazy“ a vymyšlenými (k zakrytí pravdy) „ukazateli“. - Ignorování kritiky a praxe.
Během přípravy a realizace „reforem“ je lživost jejich idejí zákonitě odhalována praxí a vyvolává ostrou, hluboce oprávněnou kritiku profesionálů (učitelů).
Principem „reformátorů“ je absolutní a cynické ignorování jakékoli kritiky a nekompromisní zavádění všech svých idejí.
Na něco takového je potřeba mít „krytí“ na nejvyšších místech.
Podle hodnocení I. P. Kostenka se kvalita vzdělávání v exaktních vědách v dnešním Rusku snížila ve srovnání s rokem 1956 až 70násobně a dosáhla úrovně porevolučního úpadku. Chaos a nejednotnost v hlavách mladých lidí, kteří prošli „liberálním“ vzděláváním, mají katastrofální důsledky v obraně, průmyslu i inovačních oblastech. Katastrofálně nedostatečně vzdělaní mladí specialisté — to je to, co musíme napravit.
Celý článek ve slovenštině zde: Svetonázorové problémy systému vzdelávania :: Leva-Net