Vítězslav Novák (5. prosince 1870 Kamenice nad Lipou[1] – 18. července 1949 Skuteč[2]) byl český hudební skladatel, hudební pedagog, klavírista a horolezec. (…) Dětství prožíval v Počátkách, kde se učil hrát na klavír a housle. Již během studií na gymnáziu v Jindřichově Hradci[p 2] začal veřejně vystupovat jako klavírista. (…) Současně studoval kompozici a hru na klavír na Pražské konzervatoři, kde od roku 1891 učil Antonín Dvořák. Stal se spolu s Josefem Sukem jedním z jeho nejoblíbenějších žáků. Konzervatoř absolvoval svou Sonátou v červenci 1892.[3] Dostal státní podporu 400 zlatých a začaly být tiskem vydávány jeho skladby (Vzpomínky, Serenády, Barkaroly a Tři české tance).
Ve dvaceti šesti letech strávil prázdniny na Valašsku u svého kamaráda, houslisty Rudolfa Reissiga. Tento pobyt se stal počátkem Novákovy náklonnosti k Moravě, její lidové kultuře a přírodě, která se odrazila i v jeho hudbě (sborové balady, orchestrální předehra Maryša, klavírní cyklus Máj, smyčcový kvartet G dur). Dalším inspiračním zdrojem byly slovenské hory, které prochodil jako vášnivý turista. Jejich majestátní krásu zachytil v symfonické básni V Tatrách (1902). V tomto šťastném tvůrčím období složil řadu dalších charakteristických skladeb (Slovácká suita, O věčné touze, Toman a lesní panna). Novákovo dílo mělo řadu nadšených obdivovatelů především v Brně, kde byl jmenován čestným členem Klubu umění.[4] Obrovský umělecký úspěch znamenala premiéra symfonické básně Bouře v dubnu 1910 v Brně, která se stala velkou kulturní událostí.[3][5] Uznání se mu dostalo i v dalších městech včetně Prahy. Byl členem různých pěveckých a hudebních spolků, stal se členem České akademie věd a umění. (…) V roce 1945 se vrátil do Prahy, kde obdržel jako jeden z prvních společně s Josefem Bohuslavem Foerstrem titul národní umělec. (Wikipedie)
O Vítězslavu Novákovi a Slovanské suitě
Autorka: Marie Kobzová – odkaz na skladbu je pod článkem
Vítězslav Novák byl vášnivý cestovatel a milovník přírody. Zejména Morava a Tatry byly pro skladatele nekonečnou inspirací. Když se v březnu roku 1893 seznámil v Brně s Leošem Janáčkem, jeho zájem o lidovou kulturu vzrostl. Ještě téhož roku navštívil Strážnici, Javorník a Velkou. Novák si během svých cest, podobně jako Janáček, zaznamenával nápěvy či písně, které slyšel na polích nebo v hospodách a doma je podroboval důkladné analýze.
Slovácká suita je typ skladby programní hudby, ve které se Vítězslav Novák inspiroval moravským venkovem a slováckými melodiemi. V symfonii pro malý orchestr, harfu a varhany (bez bicích nástrojů) skladatel líčí to, co viděl, zážitky, které zažil a hudbu, kterou slyšel. V pěti částech Slovácké suity popisuje své vzpomínky na neděli v Javorníku a Velké. Skladba měla premiéru v roce 1903.
Začátek V kostele Novák vyobrazuje venkovský kostel, ve kterém se nese melodie evangelického chorálu. Autentičnost kostela zde dodávají právě varhany. Melodie, která se neustále vyvíjí, začíná ve smyčcích a přelívá se do dechových nástrojů. Celkově z úvodní části můžeme cítit neuvěřitelnou vřelost a klid.
Druhá část nazvaná Mezi dětmi je v rychlém tempu, které odráží dětské hry a žertíky. Melodie přeskakuje po celém orchestru a dává tak vyniknout jedinečnosti určitých hudebních nástrojů. V prostřední části se tempo zpomalí a následuje téma ukolébavky, které slyšíme zejména v dřevěných nástrojích. Poté se opět vrací veselé a hravé melodie, které charakterizují četné disonance.
Ve třetí části Zamilovaní Novák popisuje dva milence držící se za ruce, kteří se krátce pozlobí, ale poté zase usmíří. Téma začíná sólový klarinet a posléze plyne celým orchestrem.
U muziky je část plná radosti, vzrušení a dramatičnosti. Obraz líčí vesnické mládence (šohaje), kteří energicky tančí a jeden před druhým se předvádí. Zde Novák vychází z tradičních lidových tanců, kde téma vedou housle.
Závěrečná části V noci líčí chladná pole, která ovívají zpívajícího šohaje vracejícího od muziky. Píseň se nese nočním tichem a odráží se v ptačím zpěvu. Dokonalou atmosféru měsíčního svitu dodává harfa s dřevěnými nástroji. V této části suity můžeme slyšet náznaky impresionismu, kde skladatel důkladně pracuje s emocemi a city, které vyvolává v samotném posluchači.
Marie Kobzová
Zdroj: https://www.orchestrmbs.cz/o-slovacke-suite-a-vltave