Chalupáři jsou jedenáctidílný československý komediální televizní seriál z roku 1975 režiséra Františka Filipa s Josefem Kemrem a Jiřím Sovákem v hlavních rolích. Děj se odehrává převážně ve vesnici Třešňová, kterou představovala středočeská obec Višňová,[2] natáčelo se také v Praze. Úvodní píseň „Když máš v chalupě orchestrion“ nazpíval Waldemar Matuška. Premiéra prvního dílu (v neděli 23. listopadu 1975) patří mezi nejsledovanější premiéry v historii československých seriálů, sledovalo ji 93 % populace ve věku od 15 do 70 let.[3] 21. června 2014 se v obci Višňová u Příbrami konala oslava k 40. výročí natáčení seriálu.[4] Místa natáčení zde připomínají informační tabule.[2]
Seriál komediálních příběhů F. Vlčka a V. P. Borovičky, který již od své premiéry v roce 1975 potěšil řadu diváků mnoha generací, čerpá svůj humor ze symbiózy člověka městského a člověka vesnického. Popularitu získal nejen pro své hvězdné obsazení, ale i pro základní tón, jímž je tolerance, lidská vzájemnost a porozumění. (Česká televize)
Máte štěstí, že se nesmím rozčilovat. Moc veliký štěstí máte! Co dodávat k tomuto skvostu české kinematografie? Paušálně netřeba dlouhých slov. Seriál, z jehož každé scény sálá neuvěřitelná pohoda. P.S. Ve druhé epizodě s názvem Kapr, je jedna neskutečně poetická scéna. Je to ta, ve které si pan Sovák sedne k rybníku, rozbalí rybářský prut a zasněně se rozhlíží po okolí. Do toho zní až dojemná hudba, která má obrovskou sílu a aniž by při této sekvenci padlo jediné slovo, vše je vyřčeno. Kdo má srdce a cit pro přírodu či venkov – ten prožije to, co já. Děkuji tvůrcům za tento nádherný filmový okamžik. Věřím, že i pan Menzel smekl brýle…
Bezesporu nejlepší československý seriál všech dob. Z tohoto seriálu čiší ohromná pohoda, všimněte si, že je zde téměř pořád slunečné počasí. Pořád je zde skvělá nálada. A navíc si zde zahráli ti nejlepší herci: Sovák, Kemr, Bohdalová, Menšík, Vinklář, v malé roličce třeba Filipovský. Na dobovou propagandu kašlu. Je v minimální míře a nemůže uškodit.
Chalupáři jsou prostě terno. Několik let dokážou zalepovat díry v chatrném letním programu všech českých televizních stanic a přitom nikdy neomrzí! To se divím, že to vůbec říkám, tohle jsem totiž vždy odmítal a vnitřně mě to iritovalo. „Už nám zase cpou socialistický Chalupáře! To tam, do psí pochvy, nemáme nic jinýho?“ Letos jsem si ale konečně na to udělal čas a začal to se zájmem sledovat. S odstupem času a především oprostěním od tendenčního vyznění jejich tzv. politické současnosti, která tam prostě musela být, ale dnes rozhodně nevadí (přinejmenším aspoň pobaví), jsem objevil vysoce humornou grotesku napadající maloměšťáctví ve všech svých podobách. Pravda humor se po tolika letech objevuje i v místech, které prvoplánově sloužily jiným účelům, ale o to víc je seriál takříkajíc nadupaný srandou. Plejáda tehdejší herecké elity tomu jen napomáhá. Současně také Chalupáři nabízí jakousi sondu do tehdejší doby, malinko zkreslenou, ale pořád interesantní. Seriál je o to zajímavější, že zobrazuje Jiřího Sováka takového, jaký doopravdy byl. Jeho prchlivý romantik Evžen je navíc mnohem zábavnější postava, než třeba romantik krotký, pan Bouvard z Byli jednou dva písaři, jeho další neméně slavná seriálová postava. Ostatně valná většina dalších „chalupářů“ stojí také za zmínku, přičemž na samotném vrcholu proklamované pitoresknosti je agilní submisiv Bohouš Císař v podání Josefa Kemra. Kemr zde přináší postavu vesnického exota a všeuměla, který se do všeho montuje a za dva špekáčky nebo lahváče tu opraví pračku, tu vyčistí okap apod. Vždy a rád každému pomůže a je tak vzorem komunistického kapitalismu, resp. toho jejich socialistického podnikání. Firma Brouk Pytlík – práce všeho druhu – makáme zdarma pro dobro socialistické vlasti. Úplatky bereme jen v podobě naturálií. Ostatně humor je v seriálu různý, od prostých gagů a prvoplánových vtipů, přes promyšlené a chytré dvojsmysly, až po, k dokonalosti dotažené, momenty, které bezpochyby musely uniknout i tehdejším arbiterům na morálku. Nejvíce legrace si divák ale užívá až s invencí samotných herců v hlavních i vedlejších rolích, kteří podle mého museli mnohokrát na danou situaci improvizovat. Ze seriálu totiž úplně na diváka stříká, kdy se jede podle scénáře a kdy si herečtí mistři jedou své. Závěrem přihazuji takovou jednu scénku, která humor seriálu může docela dobře charakterizovat. – V čekárně střediskové ordinace visí plakát s nápisem: Tloustnout znamená stárnout. Stella Zázvorková si vleze ze zvědavosti na váhu a se zarděním konstatuje: „Tak jsem zas o tři kila starší.“