Podle románu Karla Čapka natočil v roce 1948 Otakar Vávra jeden ze svých nejoceňovanějších filmů – protiválečné drama Krakatit, do nějž se promítlo aktuální varování před atomovou hrozbou.
Scénář k psychologickému dramatu Krakatit zpracoval režisér Otakar Vávra s bratrem Jaroslavem R. Vávrou podle stejnojmenného vizionářského fantastického románu Karla Čapka z roku 1922 (vydán byl v roce 1924). Scenáristé pod dojmem nedávno skončené druhé světové války předlohu aktualizovali a výbuch třaskaviny Krakatit (již autor pojmenoval podle sopky Krakatoa) ukázali v podobě atomového hřibu (trik byl tak věrný, že se podle domněnky amerických kritiků jednalo o autentické archivní záběry z Hirošimy a z Nagasaki), čímž podtrhli dobový morální apel. Snímek v dějovém motivu, kdy se světové mocnosti přetahují o třaskavinu, s níž by ovládly svět, do jisté míry předvídá právě začínající studenou válku.
V roce 1980 se Vávra k Čapkovu románu vrátil spolu se spisovatelem a dramatikem Jiřím Šotolou (s nímž spolupracoval už na svém historickém snímku Příběh lásky a cti). Temné slunce nabízí aktualizovanou verzi předlohy.