Magdalena Dobromila Rettigová ( 31.1. 1785 Všeradice – 5.8. 1845 Litomyšl) byla česká buditelka a spisovatelka, autorka kuchařek, básní, divadelních her a krátkých próz. Dodnes je známa především jako autorka knihy Domácí kuchařka.
Jiřina Šejbalová v televizním zpracování hry Aloise Jiráska o české národní buditelce, spisovatelce a autorce slavné kuchařky… Příběh nás přenese do Litomyšle roku 1836. Místní měšťanská společnost, která na důkaz dobrého vychování a lepšího původu neopomene zaplést do hovoru nějaké to německé slovíčko, pomlouvá paní Rettigovou. „Rettička“ nejen že bojuje za spisovnou češtinu, je vlastenkou, ale láká k sobě mladé dívky a studenty a půjčuje jim české knihy. Prostě rozvrací staré dobré pořádky. Další senzaci městečka způsobí oznámení o plánované svatbě. Panna Lenka (A.Vránová) si bude brát starého doktora Plavce (M. Nedbal). Když se o tom dozví paní Rettigová, pozve oba snoubence k sobě, každého zvlášť. Myslivec Valenta ( J.Langmiler), bývalý Lenčin ctitel, který byl se svým pánem dlouho v cizině, ji totiž poprosil, aby mu pomohla získat Lenku zpět…
Recenze ČSFD:
No, měl jsem tak trochu mezeru ve vzdělání nebo přeci jen už slabší paměť, ale i já opravdu vnímal Rettigovou především jako takového Pohlreicha v sukních a autorku té bichle o vaření. Jednalo se však vskutku o nefalšovanou obroditelku a vlastenku, která se může směle řadit k takovým pěstitelům češství jakými byli Jungmann, Dobrovský či Palacký. Divadelní hra, která se odehrává prostřednictvím televizní obrazovky, nepostrádá z těch divadelních zvyklostí vpravdě zhola nic. Skvělé masky a kostýmy, autenticky vyhlížející herečtí představitelé šosáckých rolí, kulisy a také staromilské záběry detailů obličejů, včetně jejich pitvoření při vyjadřování emocí. Prokládaná němčina byla půvabná především při dialozích Pivce a Waleské.
Jedna z prvních Filipových režijních prací (ve stáří 28 – 29 let) prozrazuje pečlivou prací s herci i Jiráskovou dramatickou předlohou budoucího Mistra. Vynikající herecké obsazení (Šejbalová, Nedbal, Langmiler, Zdeněk Štěpánek, Pivec, Záhorský, Alena Vránová, Marvan, Neumann) přestože bylo limitováno tehdejšími technickými možnostmi Měšťanské besedy i faktickým zrodem poetiky televizní dramatické tvorby, to jen potvrzuje. Skvěle je postižena i předbřeznová maloměstská Litomyšl. Vlastenectví, citlivé a současně národní, globální i evropské to jen dokresluje a zesiluje celkový dojem.
Veskrze příjemná stejnojmenná Jiráskova hra z roku 1901 o problémech maloměsta ve 30. letech 19. století. Místní kvas osciluje mezi výřečnými měšťany a mladou láskou. To vše rámuje několik rázovitých lidových figurek, ovšem zdaleka nejlepší jsou dialogy řešící gramatiku hoch-böhmisch. Podobnou atmosférou oplývají samozřejmě i jiné hry, například Fidlovačka nebo Perly panny Serafínky.