Za socialismu dostávali mladí lidé, kteří vstoupili do manželského svazku, výhodné novomanželské půjčky. Novomanželská půjčka byla v podstatě pevnou součástí státní populační politiky.
První půjčky byly poskytnuty již v roce 1948 jako pomoc v řešení bytové situace mladých lidí. Výše půjčky byla až 7 200 Kčs. Pro srovnání, jednalo se asi o polovinu tehdejšího průměrného ročního příjmu. Tedy ekvivalent dnešních asi 200 tisíc korun. Půjčka byla sice úročena sazbou 3,5%, ale po narození prvního dítěte se úrok rušil a navíc se snížila jistina půjčky o 1/6.
Později bylo úročení 1 nebo 2,5% podle toho, jestli novomanželé půjčku využili na pořízení bydlení (1%) nebo na zařízení bydlení (2,5%). Narození každého dítěte znamenalo snížení jistiny.

Půjčka byla 30 000 Kč
Novomanželské půjčky se dále měnily, největší boom zažily v 70. letech 20. století, v době „baby boomu“. Tehdy je získaly přibližně ¾ novomanželů. Úvěr byl až 30 tisíc Kčs, tedy asi 1,5 násobek ročního příjmu. Přepočteno na dnešní platy se jednalo o více než půl miliónu dnešních korun. Ke každé půjčce museli mít žadatelé ručitele, obvykle příbuzné.
Otázka bydlení
V roce 1951 se ve městech s největším nárůstem industrializace rozjela výstavba nových bytů a do roku 1956 vyrostla sídliště první generace. Druhá polovina padesátých let byla ve znamení masivní výstavby sídlišť. V období druhé pětiletky bylo nakonec postaveno 187 711 bytů, což bylo téměř o 60 % bytů více než v pětiletce předchozí.
Díky zákonu o družstevní výstavbě z roku 1959 začaly u nás vznikat družstevní byty. Zájemci o bydlení v družstevním bytě museli složit akontaci na byt. V 80. letech to činilo zhruba 10 tisíc Kč za garsonku, cca 20 tisíc za 2+1, cca 30 tisíc za 3+1. Banka přitom nabízela družstvům výhodné úroky. A tuto formu výstavby podporoval i stát tím, že poskytoval bezplatně pozemky i pomoc při odborné projektové dokumentaci.
Družstevní bydlení nabývalo na objemu a od druhé poloviny 60. let se stalo dokonce převažujícím způsobem výstavby. Těchto bytů se do roku 1970 stavělo více než státních, individuálních a podnikových dohromady.
Státní byty zůstávaly i nadále pod správou národních výborů a prostředky pro výstavbu poskytoval výhradně stát. Nájemné se v nich platilo velmi nízké. Metr čtvereční bytu se na začátku 60. let účtoval za dvě koruny a padesát haléřů. Tato cenová hladina se pak neměnila prakticky až do roku 1989.
Formou podnikové výstavby bylo v Československu postaveno téměř 90 tisíc bytů, přičemž největší rozmach proběhl v sedmdesátých letech. Podnikové byty byly určeny pro zaměstnance, kteří měli u firem podepsánu víceletou pracovní smlouvu. Náklady na bydlení v tomto typu bytů byly obdobné jako u státních bytů.
Pro individuální bytovou výstavbu byly typické rodinné domy. Prostředky pro výstavbu lidé získávali z vlastních zdrojů, ale v některých případech mohli požádat o příspěvky z národních výborů nebo půjčku od Spořitelny. Tímto způsobem bylo do roku 1989 dokončeno téměř 52 tisíc bytů.
Sedmdesátá a osmdesátá léta byla ve znamení masivní výstavby. V tomto dvacetiletí vzniklo téměř 1,5 milionu bytů. V roce 1975 bylo zkolaudováno 96 tisíc bytů, což je dodnes platné historické maximum.

V tehdejším socialistickém Československu vznikl i další fenomém – chataření a chalupaření. Na konci šedesátých let existovalo v Československu přes 156 tisíc objektů individuální rekreace, o dvacet let později dokonce 268 tisíc.
A dnes?
Údaje o výstavbě a přidělování bytů za socialismu porovnejte s tím, jakou možnost opatřit si byt mají dnes mladí lidé při současné úrovni cen.
V projevu 25. února 1990 Václav Havel zesměšnil byty v panelácích a panelové domy nazval „králikárnami“. Dnes za tyto byty v „králikárnách“ platí lidé miliony. Zvyšuje se daň z nemovitosti a všichni kráčíme vstříc Schwabovské myšlence: „Nebudete nic vlastnit a budete šťastní“.

https://realitymix.cz/statistika-nemovitosti/byty-prodej-prumerna-cena-bytu.html
Mladým lidem často nezbývá než hledat pronájem bytu. Ceny pronájmu však také rok od roku rostou.