Přiblížení pojmu imitačně-provokační činnost (podrobně pochopíte, oč se jedná, jak se to dělá a jak to rozpoznat v knize):
Vybráno z textu knihy: Odedávna je znám recept: pro zničení jakékoliv činnosti (změny její podstaty k nepoznání) je nutné tu činnost vést nebo dosadit do vedení své koně. Tento recept je funkční jen v davově-„elitárních“ sociálních systémech a zvláště ve vztahu ke strukturnímu (adresnědirektivnímu) způsobu řízení.
Základem jeho akceschopnosti je zotročení psychiky takzvaného prostého člověka autoritou věroučení–ideologie nebo názorem osobností–kultů, přes jejichž autoritu se tzv. prostý člověk nemůže dostat dokonce ani tehdy, pokud autority hlásají nesmysly, sebevražedné pro ty, kdo se jimi řídí. Při strukturním způsobu řízení, který se uplatňuje v činnosti státního aparátu, ozbrojených sil a tajných služeb, v politických stranách a občanských hnutích, se „autoritárnost“ výše postavených a kolegiálních orgánů zajišťuje jejich mocenskými možnostmi: potrestat nebo poškodit níže stojícího je možné prakticky při úplné nemožnosti z jeho strany změnit činnost
výše stojících osob a kolegiálních orgánů bez narušení nepsaných korporátních tradic a psaných norem disciplíny odpovídajících struktur.
Právě takto byl zevnitř rozložen SSSR: Gorbačov a celý tým jeho lidí – přesvědčených protivníků budování společnosti bez parazitismu „elity“ na životě většiny a bez parazitismu všech
dohromady na biosféře Země – byl přiveden k moci organizačními zákulisními intrikami. V důsledku jejich cílevědomého poměrně krátkého kolektivního vládnutí byl SSSR záměrně přiveden ke krachu, ačkoliv téměř všichni stoupenci skutečného socialismu – společnosti bez parazitování člověka na člověku – i většina vládnoucí stranické, státní, vojenské i hospodářské nomenklatury viděla, že Gorbačov a spol. pod heslem „Více socialismu!“ míří ke kapitalismu.
Je to typický příklad průběhu imitací-provokací státní úrovně.
