Po realizaci rozměrné historické trilogie Dny zrady (1973), Sokolovo (1974) a Osvobození Prahy (1975) si zkušený režisér Otakar Vávra zvolil komornější téma – platonický vztah spisovatelů Jana Nerudy a Karoliny Světlé. Milostné vzplanutí dvou literátů dokládají dopisy, na jejichž základě spisovatel a scenárista Jiří Šotola vytvořil romanci o dvojici výjimečných, osamělých lidí. Ti opatrně hledají vzájemné porozumění ve světě spoutaném společenskými konvencemi. Vdaná a o něco starší žena se totiž právem obává skandálu… Historickou atmosféru, spojenou s Prahou v čase národního obrození, zdařile evokuje kamera Miroslava Ondříčka. Hlavní role ve Vávrově poněkud odtažitě pojaté romanci vytvořili Jiří Bartoška a Božidara Turzonovová. Role Karolininy sestry se ujala Consuela Morávková a part spisovatelčina manžela vytvořil Jiří Pleskot. (Čs. filmový přehled)
Recenze CSFD:
Dokonalé ztvárnění, výborní herci i samotný fakt, že Otakar Vávra je filmový dějepisec české historie, zaslouží respekt v podobě 4 hvězdiček. Těžký a komplikovaný vztah Karolíny Světlé a Jana Nerudy, v kontrastu se 100% povrchní, pokryteckou, pomlouvačnou, závistivou a nepřející měšťáckou společností. Různé pohledy na pojem vlastenectví a formu literatury. Způsob života, který lpí pouze na veřejné pověsti, a naopak rozhodný a nic nepředstírající Jan Neruda. Snímek, který zřejmě není na časté sledování, každopádně uznání je potřeba.
„Přestaňte už s tou láskou. Láska je sobecká, žárlivá. Chce toho druhého je pro sebe. Přátelství je mnohem ušlechtilejší. Láska být často i povinností ale přátelství to je volnost…“ Vávrův film o platonickém vztahu Jana Nerudy a Karoliny Světlé, má určitě čím zaujmout. Hlavně jde o oba hlavní představitelé (Božidaru Turzonovovou a Jiřího Bartošku), kteří ty dvě „podobizny z čítanky“ ztvárnily naprosto věrohodně. Ale zajímavý je třeba i vzhled do tehdejší šosácké společnosti plné klevet a pomluv. A výborná je jako vždy i hudba mistra Lišky.
