Myšlenka natočit film „Červený stan“ podle skutečné události vznikla v polovině 60. let. Na filmovém festivalu v Německu producent jedné německé společnosti navrhl Michailu Kalatozovovi, aby natočil film o tragédii Nobileho expedice z r. 1928. Kalatozov se o tento nápad zajímal a tak spolu s Jurijem Nagibinem začali pracovat na scénáři, přičemž kladli důraz na „soud svědomí“ Umberta Nobileho. Německým partnerům se však scénář nelíbil.
Výsledkem bylo, že přípravné práce se protáhly na dva a půl roku. Problém partnerů, scénáře a geografie expedice se řešil tak dlouho, až se ho ujal italský producent Franco Cristaldi, který hned stanovil jednu podmínku: ve scénáři musí být mezi hlavními rolemi jedna žena (Cladia Cardinalová) a motiv lásky.
Po několika úpravách již takřka hotového scénáře to Jurij Nagibin nevydržel a odmítl se dále podílet na projektu. Místo Nagibina se scénáře ujali Angličan Robert Bolt a Ital Ennio De Concini.
Italská strana nechtěla, aby na jejich zemi v souvislosti s filmovou adaptací filmu o Nobileho expedici padl jakýkoli stín. Ve výsledku vznikly 2 filmy – ze stejných záběrů – zapracovali střihači.
Italská verze je o něco kratší. V ruské verzi filmu zaznívá hudba Alexandra Zacepinova. V italské hudba Ennia Morriconeho.
Film byl natočen podle skutečné události, ale střídají se zde skutečné události s vymyšlenými. Příběh začíná 40 let po katastrofě vzducholodi, kdy velitele výpravy Nobileho pronásledují vzpomínky. Na scéně se objevují i ti, co cestu tehdy nepřežili a probíhá jakýsi soud nad Nobilem.
Je zde i postava Raoula Amundsena (Sean Connery), který se po úspěšné expedici vzducholodi „Norsko“, kde byl spolu s generálem Nobilem a Malmgrenem, také vydal na pomoc, ale sám se ztratil v nekonečných ledových a sněhových pláních severu. Poté, co se vydal na pátrání po ztracené expedici, ho už nikdo nikdy neviděl. Právě Raoul Amundsen potvrdil svým životem a smrtí právo hodnotit činy všech členů expedice a těch, kteří se tak či onak podíleli na záchraně lidí uvězněných v ledovém zajetí. A soudit je spravedlivě.
Členem posádky vzducholodi byl také Čech František Běhounek. Ztroskotání při návratu vzducholodi, několikatýdenní pobyt na ledové kře a záchranu sovětským ledoborcem Krasin popsal v knize Trosečníci na kře ledové (1928), později vydáno jako Trosečníci polárního moře.
Film je v ruštině s českými titulky. Titulky nejsou bohužel kvalitní.
Můžete porovnat s italskou verzí ( v angličtině):