Epigraf Pierra Courtada v knize Edgara Morina „O podstatě SSSR. Totalitární
komplex a nová říše“ (Fayard-1983):
„Stalin neodešel do minulosti, ale
rozpustil se v naší budoucnosti“
Jiří Šifrin:
V období před Achnatonem pojem bůh nepředstavoval nějakou nadpřirozenou bytost, ale projev určité síly. Z tohoto pohledu Josif Vissarionovič Stalin bohem beze sporu je. Ztělesňuje kvalitu rozhodování, sílu vůle, výsledek práce a úspěšné činy lidského konání.
Se všemi souvisejícími důsledky.
Obsah:
- Anotace
- Předmluva autora
- Recenze čtenářů
- E-kniha
1. Anotace
Jiří Šifrin ve své knize Bůh synergie podniká odvážný pokus o rehabilitaci historické postavy Josifa Stalina. Autor se neomezuje na povrchní analýzu událostí, ale pokouší se proniknout do hlubších vrstev sovětské historie a odhalit skryté souvislosti.
Kniha se vyznačuje několika klíčovými charakteristikami:
- Komplexní analýza: Šifrin nepodléhá zjednodušeným interpretacím a nabízí komplexní pohled na Stalinovu osobnost a jeho vládu.
- Mezioborový přístup: Autor využívá poznatků z historie, politologie, sociologie a psychologie, což umožňuje hlubší porozumění studovaným jevům.
- Kritický pohled na historiografii: Šifrin podrobuje kritice tradiční výklady sovětské historie a nabízí alternativní interpretace.
- Orientace na primární zdroje: Autor se opírá o širokou škálu archivních materiálů a dobových dokumentů, což dodává jeho analýze na věrohodnosti.
Šifrin se nebojí konfrontovat zažité stereotypy a přináší řadu překvapivých zjištění. Jeho kniha je určena nejen historikům a politologům, ale i všem, kteří se zajímají o 20. století a chtějí získat hlubší porozumění jedné z jeho nejdůležitějších postav.
Knihu v tištěné podobě můžete získat ve vydavatelství Zakázané vzdělání. Ačkoli se jedná o titul z roku 2019, kniha se dočkala už 3., doplněného vydání. E-kniha, kterou vám se souhlasem autora dáváme k dispozici o kousek níž, je druhým vydáním, ve srovnání s vydáním 1. sice obohaceným o některé další poznatky, nicméně 3. vydání (tištěná kniha) je vydáním zatím posledním, a tudíž v tuto chvíli nejúplnějším, a tedy i nejhodnotnějším 😊.
2. Předmluva autora
Říká se, že dějepisci vychovávají politiky – potom si přiznejme, že již s ohledem na současný
stav nejen naší politiky, historikové posledního půlstoletí zoufale selhali. Ztráta perspektiv, ztráta jakýchkoliv řešení, ztráta společenských jistot, absence idejí, prakticky všech (s výjimkou mamonu) rozhodně nejsou dobrým vysvědčením těch, kteří se prosadili do horních vrstev společnosti. Místo detailního studia a zveřejňování skutečných událostí a motivů, někteří ‚historikové‘ jen papouškovali zfabrikované fabulace na úrovni bulvárních zpráv a tím posílili předsudky a vytvořili zdání bezvýchodnosti z nastupující krize.
Většina lidí dějinné události vnímá buď jako zcela izolované, nebo nejvýše propojené v jedné
dějové linii, aniž si všímá souvislostí, a neuvědomuje si, nakolik takovýto pohled deformuje skutečnost. Pro rozumný popis takřka jakékoliv události je správné vysvětlit příslušné souvislosti
a každý historický obraz tak vykreslit jako výsledek řady významných dějů, které se, leckdy
bizarně, protínají. Kdo se na dějinné události podívá takto, bude překvapen, jak se mění jejich význam a hodnocení. A to se týká i našich dějin. Použijeme-li však přílišná zjednodušení při studiu
sovětských dějin, získáváme naprosto nesmyslný obraz. A takto, bohužel, také vypadá obecné povědomí o této éře. Právě díky tomu, že taková zjednodušení jsou obvyklá, mohl Chruščov prosadit deformované zobrazení svého předchůdce, které nejvíce ze všeho připomíná špatný komiks.
Myslím, že v tomto směru se objevilo příliš mnoho zvláštních zájmů, které zakryly skutečnost,
a je nezbytné, i v rámci našich vlastních dalších perspektiv, celou Stalinovu éru uvést do správných
souvislostí. To, co jsem až dosud nalezl v souvislosti se Stalinem, jsou podle mého názoru jen obrysy skutečností. Je zde ještě obrovské neprobádané pole, jenž by si zasloužilo pečlivý průzkum,
vyhodnocení a správné zařazení do toku dějin.
Jurij Muchin vyslovil myšlenku:
„Jestli si nechceš danou záležitost nastudovat sám, a chceš jenom opakovat to, co říkají jiní, máš jenom dvě možnosti. Když budeš opakovat to, co říkají moudří a čestní lidé, budeš vypadat jako moudrý a čestný člověk. Když budeš opakovat to, co říkají darebáci nebo idioti, potom budeš vypadat jako darebák nebo idiot a to dokonce i tehdy, pokud jím nejsi. Ospravedlňovat se tím, že jsem uvěřil nějakému hlupákovi, nebo podvodníkovi, znamená dělat ze sebe hlupáka.“
Říká se, že dějepisci vychovávají politiky – potom si přiznejme, že již s ohledem na současný
stav nejen naší politiky, historikové posledního půlstoletí zoufale selhali. Ztráta perspektiv, ztráta
jakýchkoliv řešení, ztráta společenských jistot, absence idejí, prakticky všech (s výjimkou mamonu)
rozhodně nejsou dobrým vysvědčením těch, kteří se prosadili do horních vrstev společnosti.
Místo detailního studia a zveřejňování skutečných událostí a motivů, někteří ‚historikové‘ jen
papouškovali zfabrikované fabulace na úrovni bulvárních zpráv a tím posílili předsudky a vytvořili
zdání bezvýchodnosti z nastupující krize.
Ale zpět k Rusku a Sovětskému svazu. Události, ke kterým tam po roce 1917 došlo, jsou gigantickým kataklyzmatem, kde se setkalo mnoho sil, z nichž mnohé se zformovaly již o desetiletí dříve a dosud existovaly jen jako slabá a zdánlivě nenápadná hnutí. Vyvolaly však šílené turbulence, smetly starou společnost a podpořily slávu osobností, které se v tomto prostředí dokázaly prosadit a přežít. Tuto dobu nelze sledovat jinak, než s maximální snahou zachytit co nejvíce dějových linií. Mnohé události měly vyloženě jepičí život a včerejší moc se velmi snadno měnila na dnešní nicotu a zítřek již z téhož zdroje přináší zcela jiné spektrum sil…
Zaměříme-li se na knihy o dějinách Ruska a Sovětského svazu 20. století, velmi rychle získáme
dojem, že je psali výhradně poražení. Jak jsem již předeslal, tato doba byla ohromným kataklyzmatem, které vtáhlo spoustu lidí. Byli pod velikým tlakem a řada z nich tuto dobu nedokázala přežít. Byli ovšem i tací, co se prosadili a na nějaký čas zaujali více či méně významné postavení, případně dokonce i zazářili jako meteor. Ovšem většina z těch zářivých osobností na této pouti selhala. Buď je čekala smrt, nebo v lepším případě vyhnanství. Vyhnanci, stejně jako rodiny popravených, hledají viníky, ale málokdo začíná s hledáním u sebe…
Mnohé ze známých a dnes znovu oslavovaných osobností přitom stojí za řadou vyloženě pochybných kroků. Je sice pravda, že se ve své době musely velmi rychle rozhodovat a mít přitom
štěstí, aby přežily, ale to je nezbavuje mravní odpovědnosti za své činy. Ovšem při psaní svých
pamětí a popisování historických událostí na tyto prohřešky zapomínají a hledají nějakého
univerzálního viníka. Tím se stal tehdejší vítěz – Josif Vissarionovič Stalin.
Pojďme tedy podrobněji prostudovat dobu a život velikého státníka. Abychom jej však mohli
správně pochopit, budeme se muset ještě předtím věnovat onomu ohromnému společenskému výbuchu. A protože ruské reálie z ryze objektivních důvodů představují svět do značné míry odlišný
od našeho, budeme muset začít ještě podstatně hlouběji. Teprve takto můžeme namísto špinavých mýtů a legend zahlédnout obrysy skutečné reality. A na cestě objevů o samotném Stalinovi nás čeká dávno zapomenutý světadíl…
3. Recenze čtenářů (databáze knih)
Vynikající kniha a hluboká úcta autorovi že do toho šel! Musel přeci vědět, že v dnešní nesvobodě, kdy je platné jen tvrzení vládnoucí mediokracie, bude mít šanci na průraz do žebříčků čtenosti, asi jako Ortel, nebo Eva a Vašek ve Zlatým slavíkovi. Takže klobouk dolů, před tisícovkami hodin práce a těšilo mě. Doufám, že na sebe někdy narazíme i příště. Ke knize – skvěle logicky poskládaná fakta, vše pečlivě ozdrojované. Když to čtete a jste osoba médii nepokřivená a měli jste jistá tušení, nebo vám na těch oficiálních „pravdách“ něco nesedí, tady si vše ověříte, že jste měli v mnohém pravdu. Už chápete, proč nechali Stalina umírat tři dny na podlaze, jak mohli bolševici za dvacet let přebudovat totálně a téměř ve všech směrech zaostalou říši na velmoc. Už chápete i ta čísla 20.000.000 mrtvých jako třicetkrát nafouknuté číslo pro potřeby protiruské propagandy. Dozvíte se proč došlo k hladomoru na Ukrajině, proč Rusové „ukradli“ kus Polska, proč Chruščov vydělil Ukrajinu ze SSSR a udělal z ní formálně samostatný stát. A jaká ve skutečnosti svině byl Chruščov. A navíc pochopíte rozdíl mezi neomarxistou, či trockistou a bolševikem. Vřele doporučuji lidem s mozkem.
Tolik zdrojů jsem snad v žádné jiné knize nezaznamenal. 450 stran a k tomu přes 900 odkazů a vysvětlivek . Menší písmo ,v normálním by to určitě bylo 600+ stránek. Vyhraněné hodnocení čtenářů , super-odpad a v podstatě nic mezi tím. Osobně dávám super, tak má vypadat literatura faktu.
Kniha dáva výborný výhľad do ruskej reálie. Príde mi objektívna, skoro každá strana je dôkladne ozdrojovaná a keď má autor na niečo vlastný názor, tak to jasne uvedie. Niektoré časti sa čítajú ťažšie, po dávkach. Toľko krutosti čo medzi rusmi ale i zo zahraničia prichádzalo…ten nesmierny tlak na rozloženie Ruska.
Náhoda – je len nechápanie procesu ktorý predchádzal príčine. A táto kniha „náhody“ v TV dokumentoch o 2. sv. suverénne rúca.