Opera byla vytvořena jako oslava českého národa a od počátku byla určena k uvádění pouze při SLAVNOSTNÍCH příležitostech. Opera LIBUŠE je jedinečná, naše, ryze česká a veskrze výjimečná, ŽÁDNÝ JINÝ NÁROD OBDOBNÉ DÍLO NEMÁ!
B. Smetana:
„Libuše není žádná opera podle starých zvyků, nýbrž je slavné tableau, hudebně dramatické uživotnění. Jsem tvůrcem tohoto žánru v hudbě, zvlášť v české. “
V dubnu 1872, ještě před dokončením opery byla provedena na 4. mimořádném filharmonickém koncertu a v hudebnich listech se objevila tato zpráva:
”Úvod ke zpěvohře Libuše učinil na nás dojem co nejmohutnější: jest to pravá, v nejbohatší nádheře hudebního umění se skvoucí předehra slavnostní. Podivuhodná přehledná jasnost a souměrná zaokrouhlenost úplně volné formy, vzletná živost a esteticky dokonalá rovnováha dynamická, přísně Umělecká jednotnost a souvislost živě kontrastujících motivů při rozmanitém jejich zpracování a propletení, velezajímavá, účinlivá modulace a konečně skvělá, překvapující instrumentace činí z úvodu toho pravé mistrovské dílo takové váhy, že na tvůrce jeho právem můžeme býti hrdi a že dle toho začátku smíme očekávat i nejkrásnější výsledek celé zpěvohry. “
Přemysl Pražák:
“Smetana sice přijal Wagnerovy umělecké zásady, ale jinak se mu ani trochu nepřiblížil. naopak. Smetanova práce vyniká nad Wagnerovy silou své Národní ideje a nadšeným prodchnutím ryzího vlastenectví.”
Jan Neruda (1868):
„Bůhví, jaké to podivné kouzlo je ve Smetanově hudbě! Slzy vyhrknou člověku při místech něžných, a při jiných vstaneš ze sedadla svého a ani nevíš, že jsi již vstal…“
1. Bedřich Smetana: LIBUŠE – 3 nastudování (1983, 1995, 2018) Národního divadla v Praze
Libuše 1983 (Košler – Beňačková – Zítek )
Libuše 1995 – v titulní roli Eva Urbanová
Libuše 2018 (Iveta Jiříková)
Kněžna Libuše v závěru opery
Co dál? To mlha oku zahaluje
a mnoho skrývá zkalenemu zraku,
tajemství hrozná – prokletí!
Však nechť se stane cokoli,
to cítím v nejhlubší svých ňader hloubi:
můj drahý národ český neskoná,
on pekla hrůzy slavně překoná!