V jednom království v lese, kde žije a pracuje uhlíř Patočka, se usadí dobrácký drak Mrak. Královi lokajové na něho narazí při lovu a celí vyděšení jdou zprávu předat králi. Ten právě pořádá oslavu narozenin své dcery Violy. Vrchní lovčí vylíčí draka v hrůzných barvách a král usoudí, že drak bude podle tradice chtít královskou dceru. Vyhlásí tedy odměnu za zabití draka, nikomu se však do boje s ním nechce. Jediný, kdo se přihlásí, je princeznin milý, loutnista Marian, kterého však král nemá rád, a tak ho vyhodí. Princeznu chce tedy zachránit její bratr Jan, tomu to zase král nechce dovolit. Mezitím se s drakem v lese potká Patočkova dcera Lidka a brzy zjistí, že Mrak je neškodný dobrák od kosti. Spřátelí se spolu a když se Lidka dozví, že král chce nechat Mraka zabít, pošle ho do zámku, aby krále přesvědčil o své neškodnosti. Tam se ho však všichni bojí a hrozí, že se bude muset utkat s přitroublým rytířem Černovousem. Král pak dostane nápad: místo Violy by se mohla stát drakovou nevěstou Lidka… (oficiální text distributora) Hrají: Jiří Císler, Štefan Kvietik, Josef Kemr, Lubomír Kostelka, Ivana Andrlová, Jan Šťastný, Maroš Kramár, Drahomíra Hofmanová, Peter Debnár, Antonín Jedlička (více)
Recenze diváků:
„Jak se to řekne, když je král blbec?“ „Že se trošičku pomýlil.“ „Správně. Jsem blbec!“ – Tahle pohádka je o tom, co se stane, když se všichni dívají, ale nikdo neposlouchá. O tom, že lidé někdy věří víc svým vlastním představám a strachům než tomu, co vidí a slyší. A že jednu věc v různém kontextu můžeme vnímat úplně odlišně. Král ze začátku věnuje Lidušce červenou stuhu „pro krásu“ , ale když stuhu později vidí na drakovi, nepozná ji a považuje ji za zlé znamení… Pro tuhle pohádku mám slabost. Tuším, že její „technické parametry“ – loutka draka, kostýmy, herecké výkony atd. – někdy trochu pokulhávají, ale mají i spoustu hvězdných momentů a mně ve většině případů vyhovují – jako by tahle pohádka byla natočena přímo pro mě. Viděla jsem ji už asi dvacetkrát a nikdy se u ní nenudím. Přispívá k tomu asi jednak geniální scénář, jednak to, že je ze zlínského studia, natočená na východomoravských kopcích a neokoukaném zámku Milotice. A co vyhovuje mé české duši – dá se citovat! „Přece se nebudeš bát – vždyť jsi po mě! No jo, jsi po mně. Vždyť já mám vlastně taky strach.“ – „A nevobkreslovat!“ – „Nezakázal jsem vám snad, abyste mi nosili zprávy o povodních, o požárech, o vdavkách naší kuchařky a jiné hrůzy?!“ – „Morcechadry, darmošlape zatracená… Bohatá je ta naše řeč. A krásná!“
Tohle je naprostý skvost, ve kterém rozehrál nezapomenutelnou kanonádu gagů a hlášek fenomenální Jiří Císler, k čemuž mu dopomáhá dokonalé nahrávání Lubomíra Kostelky v roli rádce a kontrast s nesmlouvavým přímočarým uhlířem v podání Štefana Kvietika. Ovšem to, co předvádí Císler, se ani slovy popsat nedá. V podobně laděné pohádce „Princezny jsou na draka“ dostal podobnou královskou roli Menšík, a i když tam byl skvělý, tak Císler tady hraje ještě mnohem vyšší a v podstatě nedostižnou ligu. A i když jsem to viděl mnohokrát, ještě dnes mě několik hlášek dokáže smíchy sejmout z gauče.(0
2 Comments on “Za humny je drak – TV pohádka (1982): „Sežral sedm prasat, dvanáct krav a sedm nejvyšších šlechticů!“ „Tolik dobytka že přišlo nazmar?“ ”