10. Kurginjan: Koronavirus – jeho cíle, autoři a vládci (10. část) – analýza politického pozadí covidové „aféry“ aneb nic nekončí – pozor na připravovanou novou očkovací strategii

Předchozí díl

Trockismus a neokonzervatismus v USA jako tvůrci současné krize

11.9.2020

Na začátku bych se chtěl podělit o své myšlenky o tom, co souvisí s americkou a obecně západní politickou korektností. Jsem docela dobře obeznámen s tím, co to je. A zodpovědně prohlašuji, že jde o takovou cenzuru a hlavně o autocenzuru, ve vztahu k níž jsou nejen sovětští cenzoři, ale také nejzběsilejší představitelé Svaté inkvizice příklady fantastické cenzurní měkkosti .

Západní politická korektnost je hrozná věc. Je rozdělena na běžnou politickou korektnost a veřejnou politickou korektnost. Někteří západní intelektuálové mohou občas  u stolu v úzkém kruhu říci něco hodnotného, ​​tedy něco, co přesahuje rámec politické korektnosti. Protože v rámci politické korektnosti nelze říci nic hodnotného. Ale i takový západní intelektuál, který je toho schopen v úzkém kruhu, bude  na veřejné akci říkat nevýrazné, nudné nesmysly, které nemají nic společného s realitou nebo s jeho vlastním obrazem světa.
Skutečně je to tak. Ale kdyby šlo jen o to.

Jakmile ten či onen západní intelektuál překročí rámec politické korektnosti, a to se někdy stane, stane se mu něco špatného. A to nejen společensky. Samozřejmě z něj nejprve dělají vyvržence. Ale to je sociální složka toho, co se děje. A existuje také psychologická.
Nejčastěji má takový narušitel veřejné politické korektnosti najednou na tváři podivnou grimasu. Nemá už vyžehlené kalhoty a vyleštěné boty. Vzniká dojem, že se neustále rozhlíží na všechny strany. A v tomto stavu, namísto nějaké banality, začne pronášet něco zbytečně exotického, co má opět málo společného s realitou a nutně obsahuje jistou dávku vědecké zanedbanosti a nepoctivosti.
Přitom je veškerý tento nový pokrm určen pro určité publikum – velmi nízké kvality.

Zdá se (to je moje odvážná hypotéza), že západní společnost je vnitřně tak nesvobodná, že se v ní politická korektnost spojuje se sférou základních lidských tabu, a porušení politické korektnosti je proto narušitelem vnímáno jako právo na ztrátu části své neodvolatelné lidské organizovanosti. Organizovanost myšlení, emocí, chování atd.
Proto je velmi obtížné se řídit výroky těch, kteří ztratili politickou korektnost. Někdy říkají něco hodnotného, ​​ale dohromady s něčím zcela nevhodným.
Nelze se také řídit výroky politicky korektních pánů, protože jejich výroky jsou bezobsažné.

Ale v americkém vyšším intelektuálním establishmentu a v západním vyšším intelektuálním establishmentu v Evropě existuje určitý počet lidí, kterým je povoleno – samozřejmě při zachování lehce rozšířeného rámce politické korektnosti – udržovat určitou obsažnost.
Tito lidé mohou občas porušovat politickou korektnost. A ta se v jistém smyslu díky tomu jen posiluje. Kromě toho je takové dávkované porušení povoleno jen málokomu. Jejich názor však stojí za vyslechnutí, protože na rozdíl od zcela politicky nekorektních pánů, neříkají nesmysly. To znamená, že zůstává úplná přiměřenost a zároveň to má určitý obsah. Navíc, když se seznámíte s tímto obsahem, chápete, že tento obsah je sankcionován západní vyšší politickou třídou. A  analytik by měl chápat, co je nejen hodnověrné, ale také sankcionované tím subjektem, který zkoumáte.
Mezi několika americkými intelektuály schopnými sdělit něco smysluplného, ​​hodnověrného, důstojného a v jistém smyslu sankcionovaného touto nejvyšší politickou třídou zaujímá významné místo pan Francis Fukuyama.

Právě tím přitahuje mou pozornost. Fukuyama v zásadě nemůže říkat nesmysly, nemůže prokazovat nehodnověrnost, pokud jde o zkoumané objekty, nacházející se v elitě.
Je nestandardní a tato nestandardnost – nebo ne úplná standardnost – je sankcionována vyšší západní politickou třídou.

Když jsem uvedl takové nepopiratelné vlastnosti Fukuyamy, začnu diváka seznamovat s jednou z jeho prací, která je pro nás důležitá z důvodů, které jsem právě nastínil.

Francis Fukuyama ve své knize „Amerika na rozcestí“ velmi otevřeně pojednává o historii vzniku amerického NEOKONZERVATISMU. O tom americkém neokonzervatismu, jehož nejdůležitější představitelé – jako Ronald Reagan, George W. Bush, Donald Rumsfeld, Richard Cheney, Paul Wolfowitz, Richard Pearl, John Bolton a další – trvali na potřebě nějaké transformační akce, bez níž USA nemohou v 21. století posílit svou nadvládu, což znamená, že tuto nadvládu ztratí. 

Co o tomto neokonzervatismu ve své knize říká pan Fukuyama, který má vlastnosti, které jsem právě zmínil. Fukuyama podává ne bezrizikovou, ale jemu dovolenou charakteristiku amerického neokonzervatismu, a zdůrazňuje, že kořeny tohoto neokonzervatismu (cituji z knihy „Amerika na rozcestí“) „sahají až k činnosti pozoruhodné skupiny intelektuálů ( většinou židovského původu), kteří ve střední a druhé polovině 30. let a počátkem 40. let 20.století studovali na City College v New Yorku.“

To říká Fukuyama, a ne nějaký bláznivý podivný představitel  americké marginalizované intelektuální komunity. Toto říká o „většinou židovského …“ a tak dále. A to je významné, protože to znamená, že jeho ústy hovoří vládnoucí politická třída.

Fukuyama ukazuje na City College v New Yorku. Co to je?
City College v New Yorku je již dlouho považována za stěžejní kampus CUNY (City University of New York).
Jak je uvedeno na webových stránkách City College, tato vysoká škola (cituji) „byla založena jako Svobodná akademie města New York v roce 1847 bohatým podnikatelem a předsedou školské rady Townsendem Harrisem, který pak naváže diplomatické vztahy mezi USA a Japonskem.“ 

To říká web City College. Townsend je velmi zajímavá postava a někdy o ní budu samostatně hovořit. Mohu jen říci, že na tuto postavu se v Americe zapomíná, ale v Japonsku nikoli. Je to kultovní postava.

City College of New York se stala první bezplatnou veřejnou institucí vysokoškolského vzdělávání ve Spojených státech amerických. Zdůrazňuji, že to není drahá placená univerzita z těch, o nichž jsem hovořil v jednom z předchozích dílů, je to bezplatná veřejná instituce (alespoň v letech, o kterých nyní mluvíme). Zároveň je to velmi prestižní instituce.
Mezi jejími absolventy je 11 laureátů Nobelovy ceny.
Takže instituce, kam podle Fukuyamy směřují kořeny amerického neokonzervatismu, byla vysoce prestižní a bezplatná. To znamená, že se tu uskutečňoval jakýsi „dohled“ nad nadějnými dětmi z chudých rodin obecně a především z chudých židovských rodin. Toto je názor pana Fukuyamy a těch, kteří hlídají, aby říkal přesně to, co je potřeba.
To znamená, že na jedné straně musely být tyto děti dávkovaně pouštěny mezi elitu, a to i poskytováním bezplatného vysoce kvalitního vzdělání. Na druhé straně musely být pečlivě sledovány. Protože pokud se chlapec z bohaté rodiny řídí zájmy své třídy (zjevně, skrytě, dokonce s nespokojeností), pak chlapec z takové chudé rodiny může být odvlečen kamkoli. A to je nepřijatelné. Dal jsi mu vzdělání a on bude odvlečen špatným směrem, a co potom?

Poté, co nás Fukuyama informoval, že kořeny neokonzervatismu sahají až k této vysoké škole a k chudým židovským dětem s vysokým potenciálem, které tam studovaly, dále uvádí, že všechny tyto děti byly (citát) „původem z dělnické třídy, z rodin přistěhovalců. Všichni byli studenty City College, protože elitní univerzity jako Columbia a Harvard byly zpravidla pro ně nedostupné.“

Fukuyama toto konstatuje.  A v tom mu lze věřit.
„Studenti City College,“ píše Fukuyama, „byli zpolitizovaní a tíhli směrem doleva. Lóže 1 v kavárně City College v New Yorku byla trockistická a lóže 2 stalinistická.“

Doslova cituji z knihy Francise Fukuyamy „Amerika na rozcestí“. Po citování tohoto textu si však položím otázku, na kterou se pokusím odpovědět později.
Podívejte, tohle je Amerika třicátých a čtyřicátých let. To vůbec není současná Amerika. V této Americe jsou židé připuštěni k ekonomické moci, ale k politické moci je poprvé připustil prezident Roosevelt. A to je Amerika, ve které mají některé restaurace stále nápisy „Židům a psům vstup zakázán“.
To není současná Amerika, kde se nelze dotknout zájmů černého obyvatelstva. To je úplně jiná Amerika. Amerika segregace, ale nejen to. A antisemitismu – dávkovaného, ne Hitlerovského, bože chraň, s velmi velkými právy pro danou etnickou složku, která je součástí jediného amerického národa, ale zároveň s potlačováním těchto práv. A to dost tvrdým.
To znamená, že v takové Americe, v takové a ne v současné, se berou děti z chudých židovských rodin. Těmto dětem je umožněno bezplatně získat vysoce kvalitní vzdělání, a při tom je jim umožněno vytvářet stalinistické a trockistické lóže. To znamená, že jim je umožněno pohybovat se k jakési komunistické ideologii. A Amerika sama je krutě antikomunistická.

Už nastupuje Hoover, je hon na čarodějnice … Samozřejmě není ještě takový jako za McCarthyho. Ale je velmi vážný.
Sleduje se vše, co souvisí s komunistickou ideologií, bojí se toho. Vyšší vládnoucí třída se bojí Velké říjnové socialistické revoluce a budování sovětského státu.
Kdo tedy dává příležitost chudým židovským chytrým, energickým dětem, které dostávají bezplatné kvalitní vzdělání, si navíc beztrestně hrát na červené pláni – trockistické i stalinistické? Kdo to umožňuje? Amerika, o které diskutujeme, to může dovolit jen v případě, pokud to bude pod velkým dohledem. Pokud je dohled. A ne jen dohled. Někdo to z nějakého důvodu dělá tak, aby to bylo absolutně pod dohledem a bylo to řiditelné.

Na tuto otázku teď nebudu odpovídat. Jen jsem zdůraznil, že jsem zatím informoval o tom, co nám říká ne představitel nějakého domácího nebo mezinárodního mírně marginalizovaného „židožroutství“, ale tak vrcholně prestižní a na západní způsoby delikátní výzkumník jako Francis Fukuyama.

Ale možná o to víc Fukuyama z nějakého důvodu zkresluje skutečný původ amerického neokonzervatismu?
Abyste se konečně přesvědčili o nesprávnosti takového předpokladu (tj. abyste se ujistili, že Fukuyama nic nezkresluje), musíte se seznámit s tím, co o sobě a obecně o neokonzervatismu říká jeho skutečný zakladatel Irving Kristol.
Ten Irving Kristol, jehož portrét byl v roce 1979 umístěn na obálku elitního časopisu Esquire. A pod portrétem byl nápis: „Zakladatel nejvlivnější politické síly v Americe – neokonzervatismu.“ 

Dobrá charakteristika?

Pokud je Amerika v jistém smyslu dominantní supervelmocí a pokud v této dominantní supervelmoci existují různé síly a nejvlivnější je neokonzervatismus a pokud, jak se pak přesvědčíme, jsou to neokonzervativci, kteří hovoří o transformační události, bez níž bude vše ztraceno, pak tyto „archeologické vykopávky“ neprovádíme nadarmo.

V roce 1977 vydal tento zakladatel nejvlivnější americké politické síly jménem Kristol  v The New York Times své paměti. Víte, jak se jmenují? Jmenují se „Vzpomínky trockisty“.

Stařičký a úspěšný Kristol se steskem pohlíží na studenty své rodné vysoké školy, kteří tam studují na konci 70. let. A srovnává tyto studenty s představiteli první sekce (Fukuyama ji nazývá první lóží) City College v New Yorku, kteří ve 30. letech v sobě spojili nedostatek peněz, lehkovážnost a nejvyšší intelektuální a politické ambice.
Jak se vše zmenšilo a ztloustlo, povzdechne si Kristol a vzpomene na své dávné hladové, zářivé a lehkomyslné trockistické mládí. O tomto svém mládí  Kristol otevřeně říká:

 „Absolvoval jsem City College na jaře 1940, ale hlavně jsem byl hrdý na to, že jsem byl aktivním členem Socialistické ligy mládeže.“ To je, říkám já, trockistická čtvrtá internacionála.

Kristol dále uvádí:
„Nelituji této epizody svého života. Pro mladého člověka je vstup do radikálního hnutí jako zamilovat se. Je možné ztratit nevinnost, ale zkušenost lásky je tak cenná, že v ní nikdy nebudeš zcela zklamán. “

Takže „na tebe, jako na první lásku, srdce Ruska nezapomene“ (báseň Fjodora Ťutčeva “ 29. ledna 1837″, poznámka překladatele). Toto je tedy první láska a srdce na ni nezapomíná … Ale v jakém smyslu?

Kristol dále uvádí:

„Po pravdě řečeno, můj mladický radikalismus nebyl jen součástí mého vysokoškolského života. Byl to celý můj život. Pokud jsem opustil City College s mnohem lepším vzděláním než absolventi jiných, větších vysokých škol, bylo to proto, že moje účast v radikálním politickém hnutí mě přivedla do kontaktu s lidmi a myšlenkami, které mě přiměly jednat, přemýšlet a polemizovat s nezkrotnou energií. <…>.
Byli jsme elitou – pár šťastlivců, vybraných historií, aby vedli kolegy k světské spáse.
Sekce č. 1 se nacházela v jídelně City College, v obrovském prostoru v přízemí, který i mně, který pocházel ze slumů, připadal jako obzvláště špinavé a páchnoucí místo <…>.
Byly tam sekce katolíků, sionistů, ortodoxních židů, černochů, sportovních týmů. Ale pro mě byly důležité pouze sekce 1 a 2, sekce antistalinistů a stalinistů. Právě mezi nimi vzplanuly slovní bitvy <…>.
Sekce č. 2, největší z politických sekcí, mohla zmobilizovat na své protestní akce pouze 400–500 lidí z 20 000 studentů (mluvíme o stalinistické sekci ). Naše sekce č. 1 ( trockistická ) měla asi 30 „stálých členů“ a byli jsme rádi, když se nám podařilo shromáždit 50–100 lidí pro naše akce <…>.
Vše, co se „stalo“ v kampusu, určovali oni – štamgasti sekce 2 (stalinistická ) – nebo my (trockisté ) <…>.
Pane jo, jak neutěšeně vypadali! “

To Kristol mluví o stalinistech. A dodává:

„Nikdo z nich v životě nic nedosáhl … Z členů sekce 2 si pamatuji jen dva lidi. Jeden se stal vědcem na velké univerzitě. A druhý se jmenoval Julius Rosenberg. “

Jedná se o amerického komunistu obviněného z předání amerických jaderných tajemství do SSSR a popraveného v roce 1953.

Tak špatné bylo všechno se stalinisty! Nikdo se nikam nedostal. Trockisté jsou však jiná věc.

„Řečníci jako Max Shachtman, vůdce amerických trockistů nebo Gus Tyler ze Socialistické strany, mohli debatovat s nejvyšší morální, intelektuální a rétorickou inspirací po dobu dvou, tří, dokonce čtyř hodin <…>.
Nikdy v životě jsem nic podobného neviděl ani neslyšel.“

A proto podle Kristola prorazili.

Několik slov o skutečných příčinách takového „proražení“ někam dvou velkých levicových intelektuálů zmíněných Kristolem.

Max Shachtman byl jedním z trockistů, kteří po roce 1940 prohlásili, že imperialistická politika stalinské byrokracie znemožňuje dokonce i kritickou podporu SSSR v jeho vzdorování  západním zemím. A za tím Shachtman stál pevně. „Stojím za tím a nemohu jinak.“
Shachtman spolu s dalšími představiteli podobného postoje, nazývaných „třetí tábor“, tvrdil, že kapitalismus a stalinismus jsou socialismu stejně cizí (to znamená, že ty, kteří nebyli s kapitalismem spokojeni, bránil před stalinismem). A že stalinismus (jak věřil Shachtman) je projevem byrokratického kolektivismu, který nemá nic společného se socialismem, a je ještě hrůznější překážkou socialismu než kapitalismus.
Samozřejmě, že takový postoj mohl potěšit americkou vládnoucí kapitalistickou třídu.
Tento postoj Shachtmana podpořila vdova po Trockém Natalia Sedova.

Později Shachtman obhajoval vstup zástupců „třetího tábora“ do Demokratické strany USA a (pozor!) pokračování války ve Vietnamu.
Velká část Demokratické strany USA křičela: „Musíme zastavit válku!“ a Shachtman, který byl nalevo od nich a měl by projevit solidaritu s vietnamskými komunisty, řekl:
„Jsou to stejní stalinisté, sovětisté. Bombardujte je! “

Shachtman se postavil proti jakékoli nové levici, která by alespoň do určité míry sympatizovala se SSSR. Stačilo někomu říct, že SSSR není tak špatný a Shachtman okamžitě útočil a říkal: „Vy nejste levičáci! Vy jste kolektivističtí byrokrati! Jste ještě větší překážkou na cestě k socialismu než kapitalismus!“

Takto Shachtman razil cestu ideologii budoucího amerického neokonzervatismu, který má trockistické kořeny.
Hádejte třikrát, proč Shachtman na rozdíl od Rosenberga uspěl v USA? Protože byl horlivým antisovětistou. A americká vládnoucí třída právě toto potřebovala od takzvané levice. Bylo nutné odtáhnout od SSSR některé z těch, kteří byli v zásadě připraveni inklinovat  k levicové ideologii. Ale aby byla stále podpora války ve Vietnamu! .. K tomu bylo nutné se silně rozejít se všemi, kteří prolévali krev za rudou myšlenku. A velmi silně vyjádřit solidaritu s nejreakčnější částí amerického establishmentu.

Nyní o Gusovi Tylerovi. Tento levičák se urputně bouřil proti vytvoření antifašistické jednotné fronty SSSR a buržoazních zemí s argumentem, že antifašistické kapitalistické země se nijak neliší od fašistických. Byl autorem rezoluce odsuzující kolektivní bezpečnost.
A co si myslíte, vadilo Hitlerovi, Himmlerovi, Ribbentropovi a dalším, že existuje někdo jako Gus Tyler, který říká, že kolektivní bezpečnost je třeba zničit? On je totiž žid a ničí ji proto, že obsahuje hodně buržoazního ducha …
Fašistům je jedno, proč ji ničí! Hlavní je, že pokud tato kolektivní bezpečnost nebude existovat, pak lze odradit západní svět od jakékoli slabé podpory SSSR.

Shachtman a Tyler jsou tedy levičáci, kteří objektivně pomáhali fašistům tím, že ničili jednotnou antifašistickou frontu. Nepřipomíná vám to nic z našeho dnešního života?

No a co? Budeme se, stejně jako Kristol, podivovat nad neúspěchem stalinistů a úspěchem trockistické sekce, tj. sekce č. 1? Pro Kristola je samozřejmě pohodlnější si myslet, že trockisté a stalinisté měli odlišnou úroveň intelektu. Ale v kontextu skutečných životopisů je třeba mluvit o něčem jiném. O tom složitém a nenápadném spojení trockismu s fašismem, které později určovalo osud protisovětské levice. Toto spojení jsem podrobně analyzoval v pořadech „Zrada pod rudou maskou“. A bohužel má přímý vztah k americkému neokonzervatismu s jeho trockistickým původem. A také k tomu, kdo přesně organizuje covidovou extázi, směřuje globální trend velmi konkrétním směrem a svrhává sochu osvoboditele otroků Abrahama Lincolna, přičemž se zasazuje o práva amerických černochů.

Jeden z černých aktivistů hnutí BLM (Black Lives Matter) na protestu 23. června 2020 v Lincolnově Parku ve Washingtonu, řekl:

„Tato socha ztělesňuje skutečnost, že jsme svobodní pouze tehdy, když o tom rozhodnou bílí. A to není pravda. Stojíme tady na ukradené zemi. Tato země není vaší zemí, bílí lidé! Takže mi nemůžete říkat, jestli můžu tuto sochu zbourat.“

(Socha, kterou protestující požadují zbourat, zobrazuje prezidenta Abrahama Lincolna, který zrušil otroctví ve Spojených státech, a osvobozeného černého otroka, který na znak vděčnosti poklekl.)
Takto hrajeme.

 Přesvědčili jsme se tedy, že nejen Fukuyama, který se přiznává, že on sám byl po dlouhou dobu neokonzervativcem (ale poté se velmi „vzdálil“), ale také zakladatel amerického neokonzervatismu Kristol (který se nikam „nevzdálil“) potvrzují, že neokonzervatismus vyšel takzvaně z trockistického kabátu.
Samozřejmě později došlo k hlubokému přeorientování těchto lidí, co vyšli z „trockistického kabátu“. Co je však podstatou tohoto přeorientování? Co když je založeno na poválečném přičichnutí trockistů, kteří již šli směrem k podpoře války ve Vietnamu, k nějaké pro ně vhodné části neonacismu, který v určitém smyslu změkl? Co když je neokonzervatismus plodem takového početí?

Fukuyama, i když přiznává, že se neokonzervativci následně vzdálili trockismu, trvá na tom, že po trockismu zdědili několik metodických principů.
Mohl bych podrobněji analyzovat neofašistické pozadí těchto post-trockistických, neo-trockistických, neokonzervativních principů. Mohl bych ho sám rozebrat. Ale pro věc bude lepší, když se v této otázce vzdám svého vlastního pohledu, který, jak opakuji, je poměrně rozsáhle vyjádřen v jiné sérii programů, a uvedu, jak to chápe Fukuyama, a tedy i velká část americké elity, která jakoby toto chápání potvrdila … A tedy ho v jistém smyslu sdílela.
Podle tohoto chápání je prvním z trockistických principů, které si neokonzervativci zachovali při nahrazení trockismu neokonzervatismem, nadřazenost ideologie před vším ostatním. Ne nějaký druh pragmatismu, ne realismus, ale ultraideologismus. Plus nutnost ideologického boje, jehož odmítnutí nevyhnutelně, podle názoru neokonzervativců (ohodnocených uznávanou publikací jako hlavní část americké politické třídy), způsobí kolaps americké supervelmoci.

Neokonzervativci říkají: „Pokud se vzdáme nejen ideologie, ale i ideologického nesmiřitelného boje, americká supervelmoc se zhroutí. Ať žije ideologie a nesmiřitelný ideologický boj! “
A i kdyby ideologie již nebyla trockistická, ale jiná – princip nadřazenosti ideologie nad vším ostatním, princip ideologického boje zůstává pro neokonzervativce stejný. To znamená vlastně trockistický.

To si myslí Fukuyama. A tedy i americká vládnoucí třída. To je cenné přiznání, že?

Druhým metodologickým principem, který Fukuyama považuje za trockistické dědictví neokonzervativců, je potřeba mesianismu (mesiášství). Nechť třeba jiného než trockistického. Neokonzervativci tvrdí, že velmoc se neobejde bez mesianismu.
To znamená, že nejen ideologie a ideologický boj, ale také mesianismus. Město na kopci by mělo nést celému světu jakousi absolutní a závaznou zprávu.
Mimochodem, to samé říká Dimitri Simes, současný vydavatel časopisu National Interest, který založil Irving Kristol. Simes trvá na „neo-trockistické víře neokonzervativců v permanentní revoluci (třeba demokratickou, ale ne proletářskou)“.

Simes nemá rád neokonzervativce. Je to člověk, který se chce identifikovat jako realista. A proto prohlašuje, že základním kamenem zahraniční politiky USA „by měla být taková tradiční americká hodnota, jako je obezřetnost“, a vůbec ne (cituji Simesa) „neo-trockistická víra v permanentní revoluci“.
Podívejte se, kolik toho už řekli.
– Ideologie je na prvním místě, über alles.
– Ideologický boj je nade vše.
– Ideologický boj musí být doveden k mesianismu.
– Mesiášství musí postupovat neúprosně a neochvějně.
– A způsob postupu je permanentní revoluce ( chápej – oranžová a další ). A také násilí. Jakékoliv.

Nemálo toho řekli samotní Američané?

Třetím principem, který podle Fukuyamy neokonzervativci zdědili po trockistech, je nutnost pohybu pomocí chaosu k nejkrutějšímu řádu. Tedy k takovému řádu, který (podle nich) ve své krutosti překonává stalinismus, odsouzený trockisty.
Pohyb pomocí chaosu. Mesiášství pomocí chaosu. Je brzy organizovat nový světový řád, nejprve nový světový nepořádek, řízený chaos. Kdo to říká? Fukuyama. O kom to říká?  O neokonzervativcích. Kdo jsou oni? Vedoucí článek v americké politické třídě.

Krásný obrázek?

Mimochodem, existují základy pro tvrzení, že trockismus touží po tom nejkrutějším řádu, ve vztahu k němuž je stalinismus verzí „světla“? Ano, existují takové základy.
V roce 1920 Trockij ve svém článku „Odbory a militarizace práce“ trval na tom, že zachování svobody pohybu pracovníků a dalších svobod – volba místa výkonu práce atd. – je neslučitelné s počáteční fází komunistická výstavby.

Proč tedy zachovávat svobodu pohybu nevědomých mas v karanténních podmínkách?
Proč neorganizovat speciální izolační zóny pro pacienty s covidem, aby neinfikovali ostatní a přinášeli výhody, například makali v pracovních armádách? Koneckonců, ve starověku byli malomocní odděleni a umisťováni do údolí smrti. Proč nevyužít tuto zkušenost, když v srdci žije první láska – trockistická?

Čtvrtým principem, který podle Francise Fukuyamy převzali neokonzervativci z jejich trockistické minulosti, je nepřípustnost jakékoli smluvní či jiné rovnosti mezi mesiášskou supervelmocí a ostatními zeměmi ve všech záležitostech budování jejich vztahů. Ať poražený pláče. Rusové prohráli studenou válku – ať pláčou, ať se plazí po břiše v bahně před vítězem. Nelze s nimi o ničem jednat.

Opět nevyjadřuji svůj názor, ale názor Francise Fukuyamy. To znamená, i názor těch, kdo sankcionují Fukuyamův popis určitých rysů vedoucí části americké politické třídy.
Tak to všechno popisuje Fukuyama.
A co tvrdí dnešní neokonzervativci o americkém právu na ovládnutí světa? Fukuyama se od neokonzervativců vzdálil. Možná je pomlouvá?

Ani u toho se nezastavuje, hovoří o potřebě boje s komunistickou oligarchií v Číně, protože boj proti mnohem silnější sovětské nomenklatuře byl úspěšný. Ať žije sovětská perestrojka pro Čínu! Chápete, že pokud je trockismus v srdci zachován a pokud stalinistický SSSR není komunismus, pak ani dnešní čínský komunismus není komunismem. A lze ho zcela oprávněně nazvat překážkou na cestě k socialismu, větší než americký kapitalismus.
William Kristol dále říká, že americká mise v Bagdádu teprve začíná, ale ve skutečnosti je znamením začátku nové historické éry (to není trockismus?), která se vyznačuje potřebou absolutního vítězství USA v 21.století, absolutní hegemonií USA v 21. století.

Mimochodem, jsou to všechno postavy, která se zdají být daleko od covidového tématu, o kterém chceme diskutovat. Ale Donald Rumsfeld, který je blízko k tomuto tématu a k němuž nyní přejdu, tvrdil jako ministr obrany, že Washington odmítne uznat islámský režim v Iráku, i kdyby to bylo přání většiny Iráčanů. .. Odmítneme to uznat! Proč? Protože jsme mesiášská velmoc. Zaměřujeme se na ideologii, ideologický boj. U nás je na prvním místě ideologie. A toto mesiášství rozséváme všude. 

Francis Fukuyama, který trpí kvůli neokonzervativnímu vítězství v americké politice, říká, že tento triumf vedl ke strašlivému nadsazení síly, především vojenské, jako prostředku k dosažení cílů amerického národa.
Fukuyama ironicky píše: „Pokud ze všech nástrojů máš pouze kladivo, pak všechny problémy vypadají jako hřebíky.“

Ale to píše Fukuyama! To píše jeho rukou společenská vrstva. Samozřejmě druhá její část. Která hovoří o neokonzervatismu: strašně vzrostl, vytěsnil nás, bože! ..
Budoucnost lidstva – to je podle Fukuyamy to, co zajímá neokonzervativce. To a pouze to. A vůbec ne nějaké blaho amerického národa.
Proto Trump jako konzervativec (to už říkám já, ne Fukuyama), který stojí na pozici „především dobra amerického lidu“, je nepřítelem.
Co s tím má společného americký lid? Misi!

Základní myšlenkou neokonzervativců je absolutní dominance Spojených států ve světě. Mimochodem, já nejsem vůbec proti misím. Jen velmi dobře chápu, o jakou misi se v tomto případě jedná. Touto misí je odlidštění.
Co přesně proto způsobí americká nadvláda ve světě a zejména v Americe, není pro ty, kteří upřednostňují samotnou myšlenku nadvlády, důležité. Nadvláda je sama o sobě cenná. A co je to? Je to vůle k moci. Je to přesně kvintesence nietzscheismu a určitá modifikace nacismu. Navíc pro všechny tyto síly platí, že čím krutější formy přijímá nadvláda, tím lépe. A tím více se samotná nadvláda stává obsahem, a ne to, kvůli čemu se uskutečňuje.
Morální aspekty v tomto případě nemají žádný význam. A pokud ano, pak se nabízejí velmi pochmurné analogie. Ne nadarmo syn Irvinga Kristola William trvá na tom: „Problém světa není v tom, že by USA a neokonzervativci pokračovali v rozpoutávání válek, aby zabránili despotům. Problém je v tom, že pokud už vedeme takové války, pak je to příliš málo … “

Tady on mluví o „despotech“. A Rumsfeld nemluví o despotech, on říká: i když za islámským režimem v Iráku bude většina, budeme zabíjet stejným způsobem jako v případě despoty.

Je ale dnes vliv neokonzervativců v Americe tak velký? Koneckonců, moc se zatím zdá být v rukou pana Trumpa, který není neokonzervativcem. Se všemi výhradami on patří spíše k paleokonzervativcům. Trumpovy postoje k mnoha otázkám jsou diametrálně odlišné od postojů neokonů. Trumpova moc, přesněji řečeno jeho prezidentství, však vůbec nenahrazuje nutnost opírat se alespoň o všechny senátory a kongresmany bez výjimky, kteří patří do jeho rodné Republikánské strany. Trump nemá svoji vítěznou stranu. A v této republikánské straně, o kterou se musí opírat – o celou, protože demokraté jsou proti němu – je spousta neokonů.

Toto říkají o jejich vlivu na současnou Ameriku nejvíce uznávaná západní média.
The New York Times v komentáři k Trumpovu souhlasu se zabitím íránského generála Qasema Suleimaniho napsal: „Trump zdůraznil jedné osobě, která s ním minulý týden mluvila po telefonu,  že je nucen zaujmout k Íránu tvrdší postoj pod tlakem některých republikánských senátorů, jejichž podporu potřebuje více než kdykoli předtím v boji proti impeachmentu “.

Mají na mysli neokonzervativce. Trump říká svému protějšku (nevěřím, že The New York Times lže jako když tiskne. Ne, mají tam své zdroje): „Jsou republikáni, kteří mi říkají: buď zabiješ Suleimaniho nebo my budeme hlasovat ve věci impeachmentu proti tobě. Alespoň v senátu to projde a bude to pro tebe špatné. Dělej, rychle zabij Suleimaniho. A co se tobě líbí nebo nelíbí, není pro nás důležité.“

Toto k tomu píše neméně uznávané americké vydání The Wall Street Journal: „Trump po útoku řekl svým spolupracovníkům, že v případě generála Suleimaniho byl na něj vyvíjen tlak republikánských senátorů, které považuje za důležité příznivce slyšení ve věci impeachmentu v senátu … “ 

A toto k tomu říká italský uznávaný deník Il Giornale: „Generál Qasem Suleimani nepředstavoval bezprostřední ohrožení USA, ale byl zabit, protože neokonzervativní republikáni, kteří mají v senátu velký vliv, přinutili prezidenta jednat, když ho vydírali impeachmentem.“

Suleimani byl zabit 3. ledna 2020.
A 5. února 2020 se konalo hlasování v senátu o zneužití moci americkým prezidentem. Trump vyhrál v senátu 52 ku 48. Pět hlasů chybělo, aby prohrál. A to jen proto, že daroval neokonům život generála Qasema Suleimaniho.
To nemluvíme o nějaké éře Bushe nebo Reagana. Ne, mluvíme o dnešku. A o covidu.

Hegemonie je krédem neokonzervativního hnutí. Jeho vůdci, o nichž jsme již hovořili, Irving Kristol a jeho nejbližší spolupracovník Norman Podhoretz již v polovině 20. století trvali na tom, že Spojené státy musí ve světě uplatňovat globální humánní nadvládu kvůli absolutní převaze jejich kulturních a sociálních politických hodnot. A že se tato hegemonie musí opírat o nekonečné posilování americké vojenské převahy a přímou americkou vojenskou intervenci.

Vidíte, jak je to důležité: hodnoty absolutně převyšují všechno ostatní (proč převyšují, v čích očích – nezáleží na tom, jak to změřit, převyšují). Máme vojenskou moc? Máme. Posilujeme. Co děláme dál? Vnucujeme hodnoty, protože jsou lepší. Jaké jsou to hodnoty? Sociální a politické hodnoty – demokracie? Demokracie není třeba. A jaká je to hodnota?

Směr, který se nyní nazývá neokonzervativní, získal v 70. letech (ne ve 30. letech, ne ve 40. letech, ale v 70. letech. V 30. a 40. letech se rodil) určité pozice nejprve v Demokratické straně USA. Bylo to spojeno se skutečností, že většina demokratů nepodporovala válku ve Vietnamu a ta část, která podporovala tuto válku, byla schopna se oddělit a zformovat se v podobě nějaké, zpočátku ne příliš respektované složky v Demokratické straně.

Kvůli této otázce bylo možné se zakuklit. A kdo se zakuklil? Jako by to byli ti, kteří byli na pseudo-levé frontě, tito trockisté a další. Prokleli Sovětský svaz a všechno ostatní. Vietnam je spojen se SSSR. Demokratická strana říká: „Ach, není nutná žádná vietnamská válka.“ A neokonzervativci jim odpovídají: „Jak to, že není nutná?!“ Buch! – a zakuklují se v Demokratické straně.

Komu by prospěla přítomnost takové složky? Nejvíc „jestřábím“ republikánským sílám. Kdo jsou oni? Jaké je jejich spojení se Světovou protikomunistickou ligou, která je stoprocentně neonacistická? A jak se vzájemně prolínají trockismus a fašismus, neo-trockismus a neofašismus při zrodu právě tohoto neokonzervatismu?

V 90. letech vedlo toto propletení  k tomu, že neokonzervativci, kteří přešli z Demokratické strany, kde zanechali své „stopy“, se stali nejdůležitější frakcí v rámci republikánské strany USA.
Současně jsou pro neokonzervativce stejně nepřijatelní i američtí demokraté jako Clinton a Obama, i nepohodlní, příliš pragmatičtí, národně orientovaní „paleokonzervativci“ jako Trump. Opět se setkáváme s takzvanou třetí cestou.

Víte, co je „třetí cesta“? Ne kapitalismus, ne socialismus … ale co? Takový nebo onaký nacismus.
Jsme konfrontováni s tou samou „třetí cestou“, kterou navrhli ideologové fašismu, kteří byli nejblíže trockismu. A takoví byli. Existovalo křídlo nacistické strany, které sympatizovalo s trockismem, které bylo poté ochráněno před úderem a začalo propagovat neonacismus.

Jelikož jsou neokonzervativci silnou, ale ne příliš početnou skupinou, je pro ně letošní rok 2020 téměř osudovým. Pokud se Trump upevní, mohou  jít „ke dnu“. Proto od Trumpa odcházejí okázalí typičtí neokonzervativci, jako je jeho bývalý poradce pro národní bezpečnosti John Bolton. A jak odcházejí?
Trump prosí Boltona, aby nevydával své paměti kvůli jejich kompromitující povaze. Říká Boltonovi, že je to jaksi příliš neslušné – byl jsi ve stejném týmu a teď pereš moje špinavé prádlo. Bolton je však neochvějný, pokud jde o prosazování rozhodnutí jeho neokonzervativního vedení. A Bolton je tvrdý neokonzervativec, orientovaný na neokonzervativní disciplínu.
Svět čelí těžkým měsícům před americkými prezidentskými volbami. A těžko lze ignorovat americký neokonzervativní směr, o kterém jsem právě hovořil.

Ale má to něco společného s covidem? Ano má, protože neokonzervativci od samého počátku 21. století začali stále naléhavěji hovořit o potřebě hluboké transformace světa, jinak se neudrží dominance Ameriky. A také o tom, že taková transformace vyžaduje nějakou speciální super-událost, kterou oni nazývají transformační. To je to, co nám umožňuje hovořit o přítomnosti neokonzervativního „dravce“, který drží ve svých drápech „kuře“ zvané „globální trend“, stejně jako jeho potomstvo – covid.

A protože neokonzervatismus je křížencem trockismu (nebo neo-trockismu) a neonacismu, kdo je vlastně tento dravec? Je to neokonzervatismus nebo neonacismus? A kam povede globální trend? K jaké transformační události? Covidové – nebo ještě zuřivější? Je covidu málo?

O tom, že jde o požadavek na takovou transformační událost – globální, pokud možno protičínskou, rozloženou v čase a tak dále – nejvýrazněji hovořil takový významný neokonzervativec jako je bývalý ministr obrany USA Donald Rumsfeld.
Pojďme si probrat, co přesně řekl on a jeho členové týmu. A jaká je souvislost mezi tím, co řekli před 15–20 lety, a covidem-19.

5. prosince 2001 hovoří americký ministr obrany Donald Rumsfeld v CNN se známým americkým televizním novinářem Larrym Kingem. Rozhovor probíhá v Pentagonu v kanceláři ministra obrany. 
Rumsfeld a King spolu dlouho mluví a diskutují o různých tématech. Včetně toho, které nás zajímá.

King se vrací k událostem z 11. září 2001. Zajímá ho, kde se v té době Rumsfeld nacházel – konkrétně v jakém geografickém bodě.

• King se ptá Rumsfelda: „Byl jste přímo zde, když Pentagon …“
  Rumsfeld, přerušující Kinga, odpovídá: „Ano, byl jsem tady.“
  King toto téma rozšiřuje: „A někdo mi řekl, že jste hovořil s delegací Kongresu.“
  Rumsfeld odpovídá Kingovi: „Ano, přímo v této místnosti.“ Tedy přímo v kanceláři ministra obrany.
  King udiveně říká: „V této místnosti, o terorismu, toho rána?“
  Rumsfeld vysvětluje Kingovi: „Řekl jsem jim (tedy kongresmanům) u snídaně v 8 hodin ráno, že někdy v příštích dvou, čtyřech, šesti, osmi, deseti, dvanácti měsících se odehraje na světě událost, která bude dostatečně šokující, aby lidem znovu připomněla, jak důležité je mít silné a zdravé ministerstvo obrany, které … přispívá k míru a stabilitě v našem světě. Právě toto je základem míru a stability. <…> A někdo vešel a podal vzkaz, kde se psalo, že letadlo právě zasáhlo Světové obchodní centrum. A my jsme přerušili schůzku a já jsem šel získat informace od CIA.“

Rumsfeld dále popisuje, jak se budova Pentagonu otřásla, jak pomáhal lidem s nosítky atd.

• Po vyslechnutí toho všeho King říká: „Vím, že jsme už přesáhli stanovený čas, ale Harry Hart (americký politik, který byl kompromitován a který byl nucen vzdát se svých prezidentských ambicí), řekl, že to očekával, jeho komise dříve uvedla, že se to stane; to ráno jste řekl doslova prorocké věci. “
  A Rumsfeld říká: „Ano.“

V tomto rozhovoru tedy Rumsfeld vzpomíná, že ráno 11. září 2001 během rozhovoru s delegací Kongresu hovořil o nadcházející události, která bude tak šokující, že lidé budou chtít být chráněni silnou americkou armádou. To samo o sobě nestačí pro dalekosáhlé závěry. Musí to však být zváženo, pokud se záležitost neomezuje pouze na takové prohlášení Rumsfelda. A opravdu se neomezuje pouze na takové prohlášení.

V dubnu 2003 americké ministerstvo obrany vedené Rumsfeldem vydalo zprávu nazvanou Pokyny pro plánování transformace (Transformation planning guidance). 
Tato zpráva je sérií projevů odpovědných činitelů různého kalibru.

Úvodní slovo přednáší sám ministr obrany Donald Rumsfeld. Zde jsou první slova z této řeči:

„Někteří věří, že uprostřed nebezpečné války proti terorismu by USA neměly přemýšlet o transformaci našich ozbrojených sil. Ale já jsem si jistý, že je to naopak. Právě nyní je čas něco změnit. Válka proti terorismu je transformační událost, která nás vyzývá k přehodnocení našich aktivit a přidání tohoto přehodnocení do základu našich akcí. “

Zde se zavádí pojem „transformační událost“, později se jí říkalo „událost dostatečně šokující, aby lidem připomněla …“ atd. Ale zatím byla transformační událost interpretována pouze jako výzva vyžadující přestavbu ministerstva obrany. Což je mimochodem také důležité. Ale to je jen test pera.

Na základě zevšeobecnění letní studie z roku 2003 americké ministerstvo obrany zveřejnilo v květnu 2004 zprávu nazvanou „Role a mise ministerstva obrany v národní bezpečnosti“.

Tento dokument uvádí, že (cituji) „Komise pro připravenost a rychlou reakci na mimořádné události a reakce na ně se domnívá, že situace ve sféře národní bezpečnosti se změnila natolik, aby ministerstvo obrany hrálo aktivněji roli v zabezpečení připravenosti na mimořádné události a reakci na ně. Politika, která předepisuje roli ministerstva obrany v zabezpečení připravenosti na mimořádné situace uvnitře země a reakce na ně, jednoduše neodpovídají hrozbě, které dnes národ čelí. Vypracování modelu vhodného pro dnešní hrozby bude vyžadovat přehodnocení vztahů, zásad a postupů. Ministr obrany označil válku proti terorismu za „transformační událost“. Komise s tím souhlasí a součástí transformace ministerstva obrany by mělo být přijetí této nové mise. Zdá se, že větší role ministerstva v zabezpečení vnitřní připravenosti a reakce bez problémů spadá do mandátu federální vlády, jak je stanoveno v ústavě Spojených států. Oddíl 4 článku IV ústavy stanoví, že „Spojené státy zaručují každému státu v této unii republikánskou formu vlády a chrání každý z nich  <…>  před vnitřními nepokoji doprovázenými násilím“. 

Federální vláda již přijala důležité kroky k uznání této nové bezpečnostní situace. V rámci ministerstva obrany bylo vytvořeno nové bojové velení, Severní velení, které má: „… provádět operace s cílem omezit, předcházet a potlačovat hrozby a agresi zaměřené na Spojené státy, jejich území a zájmy v rámci určitých oblastí odpovědnosti; podle pokynů prezidenta nebo ministra obrany poskytovat vojenskou pomoc civilním orgánům, včetně operací pro řešení následků. “

Nepřipomíná to nic z dnešního řízeného chaosu ve Spojených státech? Nepřivádí to k nějakým myšlenkám?
Komise pro připravenost a rychlou reakci na mimořádnou siruaci tedy přijímá tezi ministra obrany Rumsfelda o transformační události, přímo se na tuto tezi odkazuje, vybírá ji, zdůrazňuje a tvrdí, že k jejímu provedení bylo vytvořeno nové bojové velení, Severní velení. Už jsem o tom hovořil. Je ale zajímavé pochopit, kde to všechno začalo, kdy a od čeho. Takže začalo to z tohoto. 
Už jsem řekl, že právě toto Severní velení by mělo za zvláštních podmínek převzít funkci řízení země a nahradit zvolenou americkou moc. Nyní každý vidí, jak přesně taková možná transformace moci, kdy ústava stojí na vedlejší koleji, souvisí s transformační událostí, o které se dříve zmínil americký ministr obrany Donald Rumsfeld.

Ještě důležitější však je, kdo přesně je ve funkci spolupředsedů komise, která vytvořila takovou zprávu, kde bylo místo jak pro transformační událost, tak pro Severní velení. Rumsfeld přednese toto úvodní slovo na odpovídajícím zasedání. A kdo jsou spolupředsedové komise, která tuto zprávu vydala? Jedním ze spolupředsedů je generál ve výslužbě Michael Williams, který dříve sloužil u námořní pěchoty USA a v době této zprávy vedl Ústav řízení logistiky. A další ze spolupředsedů této komise ( jejíž zpráva mluví o transformační události a Rumsfeldovi, a Severním velení a o dalších věcech ) je kdo? Doktor Richard Hattchet, o jehož roli v koronavirové extázi jsem se podrobně zmínil v sedmé části této série.

Těžko tedy lze říci, že lidé jako Hattchet chtějí pouze vydělat na koronaviru na podílech s velkými farmaceutickými společnostmi, do kterých jsou vepsáni. Samozřejmě to také chtějí. Ale to je jen malá část toho, co chtějí. Nebo přesněji toho, co jim nařizují lidé jako Rumsfeld, ale i páníčci Rumsfeldů, tento dravec táhnoucí kuře zvané „globální trend“ do neonacistického trockistického pekla.

Nyní se podíváme na zprávu, která vyšla před událostmi z 11. září 2001, které Rumsfeld prorocky předvídal. Tuto dřívější zprávu vytvořil Projekt pro nové americké století ( Project for the New American Century – PNAC ). Mezi politiky, kteří vytvořili tuto organizaci, patří budoucí ministr obrany Donald Rumsfeld, o kterém hovoříme, a budoucí viceprezident USA Richard Cheney a známá ukrajinská rusofobní banderovská žena Paula Dobriansky  (s pozdravem od Světové antikomunistické ligy ) a Francis Fukuyama ( abychom pochopili, jaká je tu symbióza ), a velmi aktivní Paul Wolfowitz – v budoucnu náměstek ministra obrany Rumsfelda, který je drsnější než Rumsfeld.

Ve zprávě s názvem „Obnova americké obrany – strategie, síly a zdroje pro nové století“ ( mám na mysli zprávu právě této komunity „Projekt pro nové americké století“, která o něco později, za rok, bude vládnout ), která vyšla, znovu zdůrazním, v září 2000, tedy rok před akcí ( tj. útokem na „dvojčata“ ), o které Rumsfeld & Co. snil, že bude transformační, bylo řečeno: „Transformační proces, i když přinese revoluční změny, bude  pravděpodobně dlouhý bez jakési katastrofické a katalytické události, jako je nový Pearl Harbor.“ 

Zdůrazním, že se zde přímo neříká, že je zapotřebí nový Pearl Harbor. Jenom se zde říká, že bez nového Pearl Harboru, zvaného katastrofická a katalytická transformační událost, by se transformace mohla táhnout dlouhou dobu. A když bude ta doba příliš dlouhá? A když se nic nevydaří a nevyjde nadvláda v 21. století? A jestli promeškáme čas? My (USA) ho ztrácíme a Čína nastupuje. Co pak?

Souhlasíte, že nejsou blázni, kteří by mohli přímo říci: potřebujeme katastrofickou transformační událost. A že Pearl Harbor byl vlastně Rooseveltův nápad. O tom se mluví šeptem, jako spiknutí. Ale toto je nerespektovatelné hledisko.
Prozatím nám stačí, že transformační událost, o které Rumsfeld hovořil v roce 2003, kdy se stal ministrem obrany, byla fakticky projednána již v roce 2000 v organizaci, kde rozhodující roli hrají budoucí nejvyšší představitelé ( Cheney, Rumsfeld, Wolfowitz ). .. A dokonce i samotný budoucí prezident, George Bush mladší, také vchází do neokonzervativního domu ( a právě neokonzervativci vytvořili Projekt pro  nové americké století). Konkrétně bylo řečeno, že transformace, ve které si Spojené státy zachovají své dominantní postavení, může být rychlá pouze při existenci katastrofické a katalytické události. Takto tvrdě to bylo řečeno. Musí být rychlá? Protahování smrti je podobné nebo ne? To se přímo neříká. Bylo však řečeno, že rychlou transformaci lze zajistit pouze katastrofickou, katalytickou, transformační šokovou událostí.

Zpráva dále říká: „I když transformační proces může trvat několik desetiletí, v průběhu času se umění vedení vzdušných, pozemních a námořních bojových akcí bude výrazně lišit od současného, a„ bojové akce “budou pravděpodobně probíhat v nových dimenzích: vesmír, „kyberprostor“ a případně svět mikrobů ( zde kladu důraz ). Boje ve vzduchu již nebudou provádět piloti sedící ve stíhačkách, pronikající do nepřátelského vzdušného prostoru, ale budou dominovat utajené bezpilotní přístroje dlouhého doletu. Na souši může být souboj mohutných obrněných sil nahrazen nájezdy mnohem lehčích, utajenějších a „na informace náročnějších“ sil, doplněných flotilami robotů, z nichž některé budou dostatečně malé, aby se vešly do kapes vojáků. Kontrola nad mořem nemusí do značné míry být zajištěna pomocí flotil lodí a letadlových lodí, ale pomocí pozemních a vesmírných systémů, které nutí flotilu manévrovat a bojovat pod vodou. Samotný vesmír se stane válečným dějištěm, protože země získají přístup ke kosmickým možnostem a budou na ně spoléhat; kromě toho se stírá rozdíl mezi vojenskými a komerčními vesmírnými systémy – bojovými a nebojovými -. Informační systémy se stanou důležitým centrem útoku, zejména pro nepřátele USA.“

A nakonec zpráva říká to hlavní: „A také budou použity pokročilé formy biologické války, které mohou „cílit “na konkrétní genotypy, mohou proměnit biologickou válku z oblasti teroru na politicky užitečný nástroj.“

Ale to už je neslýchaná arogance! Říci, že pokročilé formy biologické války, které selektivně ovlivňují genotypy, mohou přeměnit biologickou válku ze sféry teroru na „politicky užitečný nástroj“, mohou pouze lidé bez jakýchkoliv brzd.
Takže nejdříve, v roce 2000, tito lidé, včetně Rumsfelda, kteří byli pouze představiteli elity, a nikoli orgánů moci, řekli o transformační události obecně a o její biologické verzi, politically useful tool, přesně to, co jsem právě citoval.
A pak se tito lidé, včetně Rumsfelda, stali americkou politickou mocí. A spoléhajíc na Rumsfelda jako na nejvíce rázného a vlivného, začali prorokovat o brzkém příchodu transformační události, useful tool, a pojednávat o této události v její transformační verzi ve zprávách amerického ministerstva obrany v čele s Rumsfeldem . Tedy na oficiální úrovni pod záštitou tohoto Rumsfelda.

Nyní si řekneme, kdo je Rumsfeld a s kým je spojován.
Mimochodem, musím říci, že každá vrstva tohoto příběhu činí mé dojmy o budoucnosti stále více ponurými.

V letech 1977 až 1985, tedy celých osm let, byl Donald Rumsfeld generálním ředitelem, prezidentem a poté předsedou představenstva světově proslulé farmaceutické firmy (zde máme přímé napojení na covid)  G. D. Searle & Co.
V roce 1985 tato v podstatě Rumsfeldská společnost, G. D. Searle & Co. byla koupena společností Monsanto, nejodpornější z farmaceutických nebo biotechnologických společností na světě. Předpokládá se, že se Rumsfeld obohatil na tomto pohlcení společnosti G. D. Searle & Co. společností Monsanto.
Takže on byl na čele Searla, pak – chňap! – Monsanto Searla snědl a už nebyl na čele. Ale pak se stalo něco jiného. Ale nejprve o Monsanto.

Monsanto, které kvůli koupi Searle vstoupilo s Rumsfeldem do specifického vztahu, o kterém se v takových případech říká, že nemá žádnou promlčecí lhůtu, je velmi specifická společnost. Je známá svým faktickým monopolem na produkci a prodej semen transgenních plodin. Ve Spojených státech Monsanto kontrolovalo přibližně 80% trhů s geneticky modifikovanou kukuřicí a transgenními sójovými boby.
Při tom se společnost Monsanto snažila nejen kontrolovat semena transgenních plodin, ale také dokázat, že je důležitým hráčem, pokud jde o semena běžných, takzvaných tradičních plodin. Globální data za rok 2017 ukazují, že Monsanto má největší podíl na globálním trhu s osivem, a to 34%, čili více než třetinu z prvních 20 společností. Na druhém místě je DuPont (E. I. du Pont de Nemours and Company) s 25%, Syngenta má méně než 9%, Bayer má o něco více než 5%.

Ale společnost Monsanto je známá svými transgenními kulturami. Mimochodem, v roce 2013 Monsanto oznámilo, že posílí svoji přítomnost na Ukrajině. A splnilo svůj příslib, pokud jde o zvýšení produkce kukuřičných semen na území tohoto státu. V roce 2015 se kontrola Monsanta nad ukrajinským trhem s kukuřičným osivem zvýšila z 20% na 30%.
Opakuji, Monsanto je podle některých hodnocení nejhorší a nejnenáviděnější společností na světě. V tomto nemá konkurenci. Podle průzkumů veřejného mínění je nenáviděna více než americký Federální rezervní systém, Halliburton (Cheney), McDonald’s a další nejodpornější společnosti. Všechny jsou nenáviděny, ale Monsanto víc než ostatní. Už proběhlo několik celosvětových akcí „Zastavte Monsanto“ a „Stop Monsanto“. 
Monsanto je známé nejen pro semena, z nichž vyraší zítřejší rostlina zvaná „nekonečná nemoc lidstva“, proti níž budou nekonečně bojovat farmaceutické společnosti, včetně Monsanta. Monsanto je také známé z vietnamské války, během níž americké jednotky rozprašovaly na vietnamské obyvatelstvo jedovatou směs, která byla tak jedovatá, že působila také na americké vojáky vstupující do džungle. Tato směs se jmenovala Agent Orange. Vyráběla jí společnost Monsanto. Západní média tvrdí, že i čtyřicet let po skončení války způsobuje Agent Orange genetické mutace u vietnamských dětí. Osobně jsem viděl výsledky těchto mutací během cesty po Vietnamu.

Společnost G. D. Searle & Co. pohlcená společností Monsanto je známá tím, že dokázala prodat velké množství velmi škodlivých nitroděložních tělísek.
Monsanto je také známé jako lídr v znečištění dioxiny.
Je také známo, že společnost Monsanto byla stíhána kvůli tomu, že látka, kterou vyrábí, alachlor, způsobuje otravu, bolesti hlavy a další závažné negativní reakce.
Monsanto je také známé v souvislosti s vypouštěním odpadu do amerických řek.
Hodiny mohu vyjmenovávat zaznamenané zločiny společnosti Monsanto a také to, jak přesně fungovala tato společnost v Rusku. Asi  málokdo si myslí, že společnost Monsanto na našem území nepůsobí.
V souvislosti s Monsanto se odehrálo mnoho skandálů. A já se nemůžu zabývat všemi. Protože všechny ostatní blednou před Agent Orange, dioxiny atd.

A teď to hlavní. V roce 2010 získal Bill Gates 500 000 akcií společnosti Monsanto. A tady se ptám: pokud chce člověk z nějakého důvodu propagovat sebe jako dobrodince celého světa, zachránce atd., tzn. být světlý a dobrosrdečný, proč získává akcie jedné z nejodpornějších společnosti v takovém množství? Ani ne jedné z nejodpornějších, ale přímo nejodpornější. Proč se s ní tak spojuje? Jde přece o velmi zřejmé spojení.

Výroba problematických vakcín – která má brzy začít – se prolíná s výrobou problematických geneticky modifikovaných produktů. Je to jako když „jede sanitka – sama řeže, sama drtí, sama pomůže.“ (Ťorkin: Na onom světě, pozn. Překladatele)
Takové společnosti prodal pan Rumsfeld v roce 1985 společnost G. D. Searle & Co., které dříve šéfoval v letech 1977 až 1985. Akcie takové společnosti koupil Gates.
To není banditismus, to je ultra banditismus. A přitom takový, který si uvědomuje velmi mnoho lidí.
Že by se Rumsfeld jen jednou uskromnil na nějakém  farmaceutiku, a tím to skončilo? Odešel do politiky, pak ještě někam … Ne!

V letech 1997 až 2001 byl Rumsfeld předsedou správní rady Gilead Sciences, která je známá i vývojem léčivého přípravku Oseltamivir, který se používá k léčbě ptačí chřipky.
Někdy mi říkají: „Co si to tam vymýšlíte“ … Co si vymýšlím? Copak já jsem si vymyslel, že se Rumsfeld určitou dobu zabýval farmaceutikou? Je to napsáno v jeho oficiální biografii. Každý to ví.
Společnost, kterou Rumsfeld v tomto období řídil, než se stal ministrem obrany a mluvil o transformační události, byla známá právě tímto preparátem, oseltamivir, používaným k léčbě ptačí chřipky.
Poté, co se kolem ptačí chřipky roztočila extáze, podobně jako u covidu, aktiva Rumsfelda a společnosti prudce vzrostla. Aby však mohla vzlétnout, byla nutná extáze. A extázi roztáčel Ferguson a další. To je zákon burzovní hry. Koho to extrémně zajímá, může si přečíst nádherné dílo Jacka Londona „The Townsite of Tra-Lee“ (Pozemky na stavbu města Trala / Osada Tralala). 

Večer 31. ledna 2020 vydala společnost Gilead Sciences prohlášení, že (citát) „Společnost Gilead spolupracuje se zdravotnickými orgány v Číně na provedení randomizované kontrolované studie s cílem určit, zda lze remdesivir bezpečně a účinně použít k léčbě 2019-nCoV. Zrychlujeme také příslušné laboratorní testy remdesiviru proti 2019-nCoV.“

Po tomto oznámení akcie společnosti Gilead Sciences okamžitě vyskočily o 14%.
Krátká zpráva. Antivirový lék remdesivir existoval před covidem-19. Není to vakcína v tom smyslu, že nepodporuje rozvoj imunity, funguje místo imunity. S nástupem epidemie Gilead Sciences navrhoval všem otestovat jejich preparát jako lék na koronavirus. Testy prokázaly, že tento lék zkracuje dobu léčby. Úmrtnost to však nijak neovlivňuje, na rozdíl od hormonu nalezeného Brity. Americký úřad pro kontrolu potravin a léčiv však na základě klinických testů preparátu prováděných Národními zdravotními ústavy (NIH) urychlil mimořádné schválení remdesiviru (zakázal testy hydroxychlorochinu), aby se stal remdesivir povinný při léčbě středních a závažných případů.
Jak vidíme, Rumsfeld skutečně není jen reprezentativním neokonem, který trvá na potřebě transformační události, která umožní uvrhnout svět do hrůzy a pomocí které dosáhne USA v 21. století zvláštní postavení. Je také šéfem farmaceutických společností, které se musí zapojit do  obohacení vytvořením transformační události.

Přidejte k tomu spojení Rumsfelda s  odpornou společností Monsanto, které prodal svou společnost G. D. Searle & Co (když to takto prodají, zůstanou „uvnitř“). A  spojení Monsanta s Gatesem.

Nezpochybnitelnost všech těchto vazeb vyžaduje věnovat naši pozornost farmaceutickým a biotechnologickým společnostem, ke kterým měl vztah pan Rumsfeld.

Neokon Rumsfeld tedy zahájil svou farmaceutickou kariéru, která se hladce změnila v politickou kariéru, ve společnosti G. D. Searle & Co. A poté vstoupil do jakéhosi vztahu se společností Monsanto a prodal jí společnost G. D. Searle & Co., kterou řídil.
Specializací společnosti Monsanto je agrochemie a biotechnologie pro zemědělství.
Společnost Monsanto byla založena v roce 1901.
A v roce 2018 ji získala společnost Bayer. Zapamatujte si Bayer.

Zakladatelem společnosti Monsanto byl jistý John Francis Queeny, který začal podnikat doslova od nuly (miluji tyto varianty) a zemřel v roce 1933. Společnost byla pojmenována po manželce Queenyho – po Olze Monsanto.
Na dílo Queenyho staršího navázal jeho syn Queeny mladší, Edgar Monsanto Queeny. Edgar Monsanto Queeny řídil společnost Monsanto od roku 1928 s mandátem od svého otce. Pod jeho vedením se společnost změnila na obrovský podnik s globální působností. A její aktiva vzrostla z 12 na 857 milionů dolarů. Edgar Queeny mladší zemřel v roce 1968 a byl pohřben vedle svého otce Johna Queeny.
V roce 1936 (tedy za Queeny mladšího), Monsanto získalo  společnost Thomas and Hochwalt Laboratories. Bylo to spojeno s tím, že společnost Monsanto se zajímala o vývoj Charlese Allena Thomase a jeho kolegyně Carol Hochwaldové.
Tady čelíme víc než pouhým výkřikům o zlověstných intrikách Monsanta. Koneckonců, křičet mohou i konkurenti. Ne, čelíme aspektům činností společnosti Monsanto, které jsou velmi vzdálené od agrochemie a biotechnologie, stejně jako od farmaceutik. Velmi důležitým pro pochopení toho, co je Monsanto zač a co přesně se děje s covidem.
Jde o to, že Charles Allen Thomas nebyl jen slavným chemikem a obchodníkem. Byl také docela důležitou, téměř klíčovou postavou projektu Manhattan, ke kterému se připojil v roce 1943, kdy byl ředitelem Ústředního výzkumného oddělení Monsanto. Monsanto tedy není spojováno pouze s GMO a nejen s Gatesem. Je spojeno s vytvořením americké atomové bomby.

Poté, co společnost Monsanto získala společnost Charlese Allena Thomase, se tentýž Thomas stal jedním z pracovníků společnosti Monsanto. A udělal v Monsanto fenomenální kariéru. Byl v čele Monsanta, nejprve se stal jejím prezidentem v roce 1950, poté působil jako předseda představenstva v letech 1960 až 1965. Monsanto je tedy s Thomasem hodně spojena.
Sám Thomas v letech 1943 až 1945 koordinoval v rámci projektu Manhattan vše, co souviselo s čištěním a produkcí plutonia.
Thomas nebyl jedním z běžných účastníků tohoto projektu. Spolu se známým Robertem Oppenheimerem předsedal Manhattanskému projektu.

Později Thomas také dohlížel na vše, co souviselo s čištěním polonia (před tím plutonia a nyní s poloniem) a využitím polonia spolu s beryliem v rámci Daytonského projektu, který byl součástí projektu Manhattan a byl zaměřen na určitý, speciální typ jaderné zbraně, ve které bylo potřeba právě toto polonium. V Thomasově případě tedy neexistuje žádné „buď a nebo“ – buď biologie nebo vojensko-průmyslový komplex. A to platí nejen pro samotného Thomase.
Thomas odešel v roce 1970. Do této doby se tržby společnosti Monsanto, kterou vedl, zvýšily z 857 milionů na 1,9 miliardy dolarů.
Řízení společnosti Monsanto nebránilo tomu, aby se Thomas stal jedním ze zakladatelů a klíčovou postavou americké vojenské agentury DARPA (Defense Advanced Research Projects Agency – Úřad pokročilých výzkumných projektů amerického ministerstva obrany) zabývající se všemi novými technologiemi, včetně biologických zbraní.

Už jsem informoval, že v letech 1960 až 1970 vedlo právě Monsanto projekt Agent Orange, který je nechvalně proslulý z války ve Vietnamu a který vedl k masivním otravám, deformacím a ničení civilistů pomocí biologických nebo chemicko-biologických zbraní.
Nyní je stále jasnější, proč Monsanto mělo takové možnosti, pokud jde o vytváření amerických biologických zbraní. Je to všechno o Thomasovi a DARPA.

Mimochodem, existuje jakýsi „zákon Monsanto“ věnovaný problému exponenciálního růstu využívání biotechnologií. Podle tohoto zákona budeme všichni brzy jíst pouze geneticky modifikované produkty vytvořené pomocí různých monsantských produktů a budeme léčeni z důvodu konzumace těchto produktů léky vyráběnými Monsantem.
Spojení společnosti Monsanto s americkým vojensko-průmyslovým komplexem se neomezuje pouze na Thomasovu účast na výrobě atomové bomby a na výrobě Agent Orange. Monsanto je úzce spojeno s americkým vojensko-průmyslovým komplexem, a tedy se vším, co souvisí s americkými biologickými zbraněmi. Ale vojenský profil aktivit společnosti Monsanto se neomezuje jen na biologické zbraně. Například se společnost Monsanto  proslavila jako klíčový výrobce bílého fosforu používaného pro vojenské účely.
V roce 2015 se Monsanto pokusilo získat svého švýcarského konkurenta v oblasti agrobiotechnologií, společnost Syngenta. Ale tato dohoda se neuskutečnila.

Dále začaly poměrně nečitelné vícenásobné pohyby, prováděné při všech silných fúzích. Skončily tím, že společnost Bayer v září 2016 oznámila své přání koupit Monsanto za 65 miliard dolarů. 
Povolení k takovému nákupu bylo získáno v roce 2018. Dohoda byla dokončena 7. června 2018.

Bayer je německá firma, kterou založili Friedrich Bayer a Johann Friedrich Weskott v roce 1863. Zpočátku byla známá výrobou syntetických barviv.
V roce 1899 začala společnost, která již získala divizi pro výrobu léků, vyrábět slavný Bayerův aspirin.
Zahraniční aktiva Bayeru byla zkonfiskována v rámci reparací po první světové válce. Aktiva Bayeru v USA přešla na společnost Sterling Drug, předchůdce společnosti Sterling Winthrop.
Vztah mezi Bayerem a tímto americkým farmaceutickým gigantem se v žádném případě neomezoval na sekundární postavení Bayeru. Přijde čas, kdy Bayer bude chtít koupit Sterling Winthrop. A dokonce bude schopen koupit část této společnosti. Ale pozoruhodnost Bayeru nespočívá v tomto. Ale v tom, že v roce 1925 došlo ke sloučení šesti největších chemických společností v Německu, včetně společnosti Bayer. A toto sloučení šesti největších chemických společností v Německu dostalo zlověstné jméno: koncern IG Farbenindustrie.

Mimochodem, u vzniku IG Farbenindustrie byl jistý Karl Duisberg, který vedl Bayer na počátku 20. století. Na Duisberga zapůsobily koncerny, které viděl na služební cestě do Spojených států, a rozhodl se, že podobný koncern by měl vzniknout i v Německu.
Ale vytvořit IG Farbenindustrie  se podařilo až v roce 1925 sloučením společností Bayer, BASF a řady dalších chemických gigantů.
Do dozorčí rady IG Farbenindustrie se dostal ten Fritz Haber, který nejen vytvořil chemické zbraně ( existuje projekt Manhattan a tvůrci atomových zbraní, a chemické zbraně zase vytvořil Fritz Haber ),  ale jejich použití směřoval také do Ypres . Němci tam použili chlor jako jedovatou látku, která se díky své vysoké hustotě může koncentrovat nízko nad zemí. Chemický útok vedený Haberem zabil 5 000 francouzských vojáků a 15 000 francouzských vojáků mělo těžké popáleniny. Výroba této jedovaté látky byla organizována Haberem v podnicích společnosti BASF, s níž byl úzce spjat.
Později byla Haberovi udělena Nobelova cena „za syntézu amoniaku z jeho základních prvků“.
Takže Haber se stal členem dozorčí rady nového chemického gigantu IG Farbenindustrie a Duisberg se stal předsedou IG Farbenindustrie. A tento post zastával v letech 1925 až 1935.
Bayer se stal součástí IG Farbenindustrie a aktivně se účastnil zvěrstev IG Farbenindustrie, když se zabýval výrobou plynu Cyklon-B, jímž byli vězni zabíjeni v plynových komorách, a když využíval otrockou práci vězňů koncentračních táborů a experimentů na lidech (a zde byl Bayer lídrem uvnitř IG Farbenindustrie). Včetně žen židovského původu, do kterých cpali určité hormonálními látky.

Po válce byl IG Farbenindustrie rozdělen. A Bayer, který se vydělil ze společnosti, se stal opět nezávislým podnikem.
Předsedou dozorčí rady společnosti Bayer se v roce 1956  stal Fritz ter Meer, který byl norimberským tribunálem odsouzen k 7 letům vězení, ale byl předčasně propuštěn počátkem roku 1950.
Dále se společnost Bayer začala rychle rozvíjet.
Bayer dlouhodobě pracuje v Rusku.
Obrat  společnosti v roce 2018 činil 39,6 miliard eur. Čistý zisk – 1,7 miliardy eur.
Od roku 2006, kdy společnost Bayer převzala společnost Schering AG, došlo k výraznému posílení farmaceutické části společnosti Bayer. Jednalo se o největší převzetí v historii Bayeru v té době.

Existuje kniha Diarmunda Jeffriese s názvem Aspirin: Příběh zázračného léku. Popisuje se zde, jak právě Bayer zvlášť financoval experimenty nacisty Josepha Mengeleho, který byl úzce spojen se společností IG Farbenindustrie. A to s částí, kterou lze oprávněně nazvat „Bayerovskou“.
Jeffries trvá na tom, že právě Fritz ter Meer byl hlavním spolupachatelem doktora Mengeleho. Že Fritz ter Meer se zabýval nejrůznějšími experimenty na vězních. Včetně experimentů, které umožnily testovat různé typy biologických a psychotropních zbraní. Tyto experimenty byly prováděny v Osvětimi. Nebo přesněji v samostatném táboře Auschwitz III Monowitz, který nacisté nazývali – víte jak? Bayerovským. Právě v Monowitzu probíhaly obzvláště zvěrské experimenty s testováním biologických zbraní (ty, které později šly z Německa do Fort Detrick; stejně tak japonsko-nacistické experimenty s vytvářením biologických zbraní šly z Japonska na stejné místo, do Fort Detrick. A  tam se vše spojilo).
Ter Meer byl shledán vinným „podle článku 2 za loupež a zneužití cizího majetku, podle článku 3 za využití otrocké práce a za masové vraždění“.
Ter Meer, který si odpykával trest podle norimberského tribunálu, byl však předčasně propuštěn, mimo jiné díky úsilí vysokého komisaře USA pro Německo Johna Jay McCloye. Fritz ter Meer, vinný z genocidy a zločinů proti lidskosti, se vrátil do práce v Bayeru, kde působil jako předseda více než 10 let, až do roku 1961.

McCloy je postava, která si zaslouží zvláštní pozornost. Byl prezidentem Světové banky a vysokým komisařem USA pro Německo, předsedou rockefellerovské banky Chase Manhattan  a předsedou Rady pro zahraniční vztahy. Byl jedním z nejznámějších poradců všech amerických prezidentů od Franklina Roosevelta po Ronalda Reagana. Ale ani hodnocení firmy Bayer a IG Farbenindustrie vcelku není účelem tohoto zkoumání. A tím víc si nemohu dovolit podrobné hodnocení McCloyovy osobnosti, ačkoli McCloy si takové hodnocení zaslouží.
Mohu jen říci, že nejen ter Meer, ale také mnoho titánů nacistického průmyslu odsouzených za válečné zločiny, včetně Friedricha Flicka, byli propuštěni v lednu r. 1951 americkým vysokým komisařem pro Německo Johnem McCloyem. Právním dokumentem, na základě kterého byli propuštěni, byl akt o milosti podepsaný McCloyem.
A v lednu 1951 McCloy v reakci na naléhavou žádost německého kancléře Konrada Adenauera oznámil, že Alfred Krupp a osm členů jeho správní rady, kteří byli odsouzeni spolu s ním, mají být propuštěni. Majetek Kruppa v hodnotě 45 milionů a jeho četné společnosti mu byly vráceny. A stál za tím zase McCloy.
Později, v květnu 1960, byl na základě rozhodnutí McCloye propuštěn na podmínku velmi zanícený krvavý vrah, velký esesák Martin Sandberger, který vedl masakry židů v pobaltských státech a byl odpovědný za zatčení židů v Itálii a jejich deportaci do Osvětimi.

Seznámím vás s řadou výslechů Martina Sandbergera, hlavního asistenta Waltera Schellenberga, přesvědčeného člena SS, nacisty, sadisty odpovědného za masakry civilistů. 
Takto Sandberger reaguje na obvinění ze zvěrstev v Estonsku.

-Otázka: Celkový počet zajatých komunistů je asi 14 500; vidíte to?
-Odpověď: Ano, 14 500, ano.
-Otázka: Znamená to, že 1 000 bylo zastřeleno?
-Odpověď: Ano, pochopil jsem z dokumentu.
-Otázka:  Vy to víte. Vy o tom víte? Pamatujete si toto?
-Odpověď: Zpráva měla být předložena mně.
-Otázka:  Pak jste o tom alespoň věděl?
-Odpověď: Ano.
-Otázka:  Byl jste tehdy v Estonsku?
-Odpověď: Ano, ale nebyli zastřeleni na mou vlastní odpovědnost. Jsem zodpovědný pouze za 350.
-Otázka:  Vy odpovídáte za 350?
-Odpověď: Tak to já vidím.

Cituji norimberský zápis. A podívejte se, jak  tento ničema odpovídá na otázky o zvěrstvech spáchaných na základě jeho nařízení ve městě Pskov.

-Otázka: Shromáždili jste tyto lidi v táborech?
-Odpověď: Ano. Vydal jsem rozkaz.
-Otázka: Věděl jste, že v budoucnu mohou čekat jen smrt?
-Odpověď:  Doufal jsem, že Hitler příkaz odvolá nebo ho změní.
-Otázka: Věděl jste, že pravděpodobnost hraničící s jistotou spočívá v tom, že po shromáždění budou zastřeleni?
-Odpověď: Věděl jsem, že existuje taková možnost, ano.
-Otázka: Ve skutečnosti téměř jistota, že?
-Odpověď:  Bylo to pravděpodobné.

Existují mnohem více srdcervoucí výslechy nacistických zločinců. Ale tyto výslechy jsou působivé i v případě, když ignorujete zvláštní okolnosti, které vedly k propuštění toho parchanta, který vydal takové svědectví. Ale právě tyto zvláštní okolnosti mě přiměly citovat Sandbergerovy výslechy. Faktem je, že McCloy trval na omilostnění Sandbergera a dalších, zejména proto, že na tom trval jistý Američan, William Langer, senátor ze Severní Dakoty.

Langer odůvodňoval svůj postoj tím, že v Severní Dakotě je mnoho voličů německého původu a že soud s kýmkoli jiným než s nejvyššími nacisty je v rozporu s americkou právní tradicí a pomáhá komunismu.
Samotný Langer byl nejen proti vstupu USA do druhé světové války, ale také proti účasti USA v OSN.
Langer trval na tom, že američtí Němci nepodporují pronásledování lidí, jako je Sandberger. O zvláštním tlaku amerických Němců na Langera a Langera na McCloya, který vedl k propuštění i takové špíny jako Sandberger, stejně jako dalších, se píše v mnoha oficiálních amerických zdrojích.
Ale říká se také něco jiného. Že Sandbergerův otec byl manažerem jednoho ze závodů koncernu IG Farbenindustrie. A že pod vlivem autority otce Sandberger vstoupil do nacistické strany. Takže v příběhu o propuštění ter Meera i v příběhu o propuštění Sandbergera figuruje farmaceutický gigant Bayer, který se spojil se společností Monsanto, na jejímž základě zahájil Gates své farmaceutické záměry vedoucí ke covidu.

Elita IG Farbenindustrie, neboli elita společnosti Bayer, dokázala ovlivnit i senátora Williama Langera a prvního poválečného prezidenta Spolkové republiky Německo Theodora Heusse a další oficiální osobnosti. Konečné rozhodnutí však učinil McCloy. A on ho přijal, zdůrazňuji ještě jednou, podle oficiálních údajů, pod tlakem jakési „německé strany“ ve Spojených státech.
Tato strana ale podle oficiálních údajů trvala na propuštění jednoho z vedoucích činitelů koncernu IG Farbenindustrie Karla Kraucha, který vedl vojenské oddělení koncernu, generálního komisaře pro zvláštní záležitosti chemické výroby, oceněného Adolfem Hitlerem za vítězství na bojišti německého průmyslu, nositele řádu nacistického rytířského kříže za vojenské zásluhy, odsouzeného za válečné zločiny proti lidskosti, za účast na zastrašování, mučení a vraždění zotročených lidí.
Krauch si odpykával trest ve stejném vězení jako ter Meer, Sandberger a další. A stejně jako oni byl propuštěn na naléhavou žádost jakési americké „německé strany“. Poté se Karl Krauch stal nejprve členem představenstva společnosti IG – Nachfolgegesellschaft Chemische Werke Hüls AG a poté ředitelem společnosti Bunawerke Hüls GmbH.
Vedení IG Farbenindustrie je propuštěno z vězení, kde se nacházelo kvůli obvinění ze zvláště závažných nacistických zločinů. A přechází na místa nejvyššího vedení koncernů, vyrábějících biologické a jiné zbraně. A také léky, které vás ochrání před účinky těchto zbraní … Líbí se vám tento příběh? Určitou roli v něm, mimochodem, hraje ta samá elitní „německá strana“ Spojených států, která trvala na propuštění zmiňovaných lidí a vyvinula tlak na McCloye.

A jaké rodiny mimochodem patří do této vnitřní strany, která je již dlouho předmětem zájmu profesionálních historiků a politologů? Do této strany samozřejmě patří rodina Bushů, to je vše známé. Ale zahrnuje také rodinu Rumsfeldů.

Nyní se pokusme vidět celý obrázek.

Rumsfeld prodává farmaceutickou společnost G. D. Searle & Co. – komu? Nechvalně známé společnosti Monsanto, která se specializuje na výrobu geneticky modifikovaných produktů, které jsou pro lidstvo destruktivní, a na výrobu chemických a biologických zbraní pro americkou armádu a mírně řečeno na nekonvenční farmakologii.
Do společnosti Monsanto proniká Gates, jehož role v koronavirovém eposu  byla námi dostatečně podrobně probrána.
Monsanto kupuje společnost Bayer, o které jsme právě hovořili. A která, jak jsme se přesvědčili, byla jako druhá verze notoricky známé IG Farbenindustrie,  zachráněna díky zvláštním opatřením americké „německé strany“.
Do této americké „německé strany“ a současně do skupiny neokonzervativců usilující o absolutní nadvládu Spojených států, patří pan Rumsfeld.
Tento Rumsfeld, jako jeden z neokonzervativců zrozených ze symbiózy specifického nacismu a trockismu, trvá na transformační události, která by měla změnit svět, aby se stal zcela novým a podřízeným Američanům. Američanům? A jakým Američanům? A kdo tady bude sloužícím a kdo se rozvine do plné síly v neonacistické odplatě?
A konečně, tentýž Rumsfeld se ne jednou plete do farmaceutiky. Také vystupuje jako vedoucí činitel farmaceutické společnosti Gilead Sciences. Tuto společnost řídí až do svého jmenování ministrem obrany USA.
To znamená, že minimálně je Rumsfeld ve světě velké farmacie jako doma. A vedle něj celá společnost – tito Hatchettové a tak dále. Je to jeho tlupa. To znamená, že on vystupuje jako tři postavy:
– je neokonzervativcem obhajujícím transformační událost;
– stará se o skupinu Hattcheta na ministerstvu obrany při organizaci transformační akce;
– je také zkušeným obchodníkem – farmaceutem. Navíc obchodníkem – farmaceutem účastnícím se biologické války.

Mimochodem, musím něco říct k jedné konkrétní záležitosti. Sovětské filmy o zpravodajských důstojnících lze vnímat různě. Jedná se o produkci pro širokou spotřebu, kanonickou, s dobrými herci, průměrnými zápletkami atd. Nejsem jimi nadšený, nepovažuji tyto filmy za vysoce umělecká díla. Ale tato produkce vznikla během sovětské éry. A tehdy tato produkce mohla být vytvořena pouze na základě striktního dokumentu umístěného na stůl scenáristy, který začal tuto striktnost upravovat a uvolňovat jmény, fakty a dalšími věcmi – něco obešel, možná dokonce něco přidal. Byl však založen na tvrdém zpravodajském dokumentu.

A „Mrtvá sezóna“ – sovětský film patřící k dílům takového klasického žánru, daleko od uměleckých cílů, a zároveň poctivý, určený pro širokou veřejnost – je jedním z filmů, které byly doslova natočeny podle dokumentů. O tom mluví velmi přesvědčivě  zpravodajský důstojník Abel. Ušlechtilý, pevný, profesionální člověk z té fantastické generace sovětských lidí, která se později ukázala být nahrazena všemi druhy mumlalů. A byli to lidé vážní, zodpovědní a tvrdí. Poslechněte si, co přesně říká Abel ve filmu „Mrtvá sezóna“ vyrobeném už v roce 1968:

„Byl jsem požádán, abych před tímto filmem řekl pár slov. Vystupuji v pro mě neobvyklé roli, protože lidé mé profese jsou zvyklí více poslouchat a méně mluvit. Ale téma tohoto filmu mě a mé soudruhy znepokojuje, a proto si myslím, že to ospravedlňuje některé odchylky od našich pravidel.
Pravděpodobně jste v novinách četli zprávy, které se v poslední době objevují poměrně často, že v některých kapitalistických státech probíhají experimenty s použitím bakteriologických a chemických prostředků hromadného ničení lidí. Ty nejnovější jsou obzvláště děsivé, protože ovlivňují psychiku lidí a ničí jejich nervový systém.
V anglickém městě Porton v kanadském Suffieldu existují laboratoře, které uchovávají původce nejstrašnějších epidemií, které kdy zasáhly lidstvo.
Během války jsem náhodou potkal Němce, lékaře, notorického nacistu, který cynicky prohlásil, že ve jménu zlepšení lidské rasy je nutné nemilosrdně zničit všechny podřadné lidi. Tyto šílené nápady nezemřely spolu s hitlerovským Německem. Ve Spojených státech amerických jsem se setkal s americkým důstojníkem z Fort Detrick a vojenské chemické laboratoře, která tam existuje, který vyjádřil stejné myšlenky.
Kdykoli tito lidé mají ve svých rukou takové hrozné prostředky hromadného ničení, vyvstává úkol: odhalit jejich plány. Odhalit, abyste se vyhnuli katastrofě.“

Toto tedy odhalujeme při putování chodbami covidového zla – těmi chodbami, které nás okamžitě vedou k něčemu víc. I když i tohle není málo.