Režie: Antonín Moskalyk, Předloha: James Clavell, Dramatizace: Jiří Hubač, Kamera: Alois Nožička, Hudba: Petr Růžička
Hrají: Ilja Prachař, Jaromír Hanzlík, Radoslav Brzobohatý, Petr Haničinec, Ilja Racek, Josef Bláha, Jaroslav Satoranský, Rudolf Jelínek, Karel Houska, Otakar Brousek st., Vladimír Bičík, Antonín Hardt
Pár slov o předloze:
Král Krysa (anglicky: King Rat) je literární prvotina australského spisovatele Jamese Clavella z roku 1962. Děj románu se odehrává během druhé světové války a popisuje boj australských, britských a amerických válečných zajatců o přežití v japonském zajateckém táboře Čangi u Singapuru. Do příběhu Clavell promítl vlastní zážitky (jedna z hlavních postav, anglický poručík Peter Marlowe, je autorovým alter egem) z tříletého pobytu v tomto nechvalně proslulém místě, jímž prošlo na 87 000 zajatců. Přestože je kniha řazena mezi beletrii, její výpověď je založena na skutečnosti. Autor dokázal (snad díky vlastním zážitkům ze zajetí) dát knize autentičnost. Kniha samotná velmi věrně popisuje japonskou mentalitu v době války. Krutost japonských vojáků a jejich odhodlání za každou cenu dodržet daný rozkaz dělaly z japonských zajateckých táborů nejhorší a nejtvrdší místa tohoto druhu. Za těchto okolností se ze zajatců stali lidé, kteří už vlastně lidmi ani nebyli. Přesto se mezi nimi našel muž, který i tam dokázal žít – americký desátník, zvaný Král (the King).
První američtí důstojníci, kteří dorazili po japonské kapitulaci do Čangi, nechápali, jak mohli tito lidé přežít. A zajatci, kteří se tolik let těšili domů, měli najednou strach, strach z budoucnosti, strach z návratu domů. A nejhorší šok to byl pro Krále… (Wikipedie)
Recenze diváků:
Život je to, co je. Nic předtím, nic potom. Jsou jen dva druhy lidí. Ty, co jsou na prodej, a ti, co se dají koupit. / Už ani rakev pro něj nemám. Jen pytel od rejže. / Bůh není a vy to víte. Je mi vás líto, důstojnosti. Takže tady máme knihu, film a divadelní zpracování. Knihu vynechám, jsme na filmové databázi. Takže v čem je Hubačovo zpracování lepší než film? Jednoduše řečeno – ve všem. Japonci se v divadelní verzi vyskytují také málo, ale jsou – v postavě kapitána Jošimy – vykresleni mnohem lépe. Čestný Marlow je čestnější, šikovný King šikovnější (Haničinec byl prostě a jednoduše báječný) a doktor doktorovatější. A Brzobohatý? Ten komentář nepotřebuje. V kombinaci s Haničincem tvoří opravdové divadelní Umění. Tohle představení nemá chybu, vůbec žádnou. / Záleží přece na jediný věci na světě, aby člověk zůstal naživu. A aby měl prachy. Prachy! Všechno ostatní jsou kecy. Kecy!
jako pamětník jsem to viděl i na divadle i v TV a jakkoli považuji knihu za ještě lepší – ona se našim hercům britská a americká mentalita nehraje snadno (film Bryana Forbese to jasně demonstruje, prostě my ty třídní rozdíly nemáme pod kůží, jako Britové), tak musím říci, že to bylo velké divadlo, Brzobohatý skvělý, bohužel takového chlapa od té doby české herectví nemá. Byl jsem kluk, ale knihu jsem měl načtenou a dojem z představení byl úžasný. Tehdy Vinohrady měly několik velkých kusů, jojo. Doporučuji