Dobrodružství Robinsona Crusoe, námořníka z Yorku je československý celovečerní animovaný film, který natočil v roce 1982 režisér Stanislav Látal. Film je adaptací knihy Daniela Defoa o muži, který se po ztroskotání musel sám uživit na liduprázdném ostrově, Robinson Crusoe; autoři však klasický příběh podávají s ironickým nadhledem a množstvím komediálních momentů. Film je natočen technikou stop motion s využitím loutek, ale ve scénách, kde Robinson vzpomíná na svůj život před příchodem na ostrov, jsou použity dvourozměrné kresby oživené pomocí ploškové animace. Výtvarníkem filmu byl Adolf Born. Titulní postavu namluvil Václav Postránecký, dále účinkovali Stanislav Fišer, Dalimil Klapka a Jiří Bruder. Ústřední melodií filmu je píseň Zdráv buď, Robinsone vzdálený (hudba Karel Svoboda, text Zdeněk Borovec), kterou nazpíval Karel Gott za doprovodu FISYO. Film získal Cenu dětského diváka na festivalu filmů pro děti v Gottwaldově (Wikipedie).
Recenze diváků:
Nádherné pohlazení po duši. Návrat do dob dávno minulých, tím nemyslím léta osmdesátá jako taková, ale ta má. Léta dětství, kdy televizní pohádka byla svátkem. Jak jsme mohli vůbec existovat? Nechci se však pouštět do zbytečného vzpomínání a nefér srovnávání minulosti a současnosti, chci jen vyseknout poklonu parádnímu loutkovému filmu s hlasem Pana vypravěče Postráneckého. Defoe napsal skvělý dobrodružný příběh, ale teprve Látal mu dal duši, českou, laskavou a plnou humoru. Hodnocení nejvyšší, jak jinak.
Báječný byl Robinson, pral se s dálkou sám. Ostrovem doved vládnout. Všechno měl, lásku žádnou. Ač báječný svět hrdinů dnes úsměvným se zdá, Robinson naším přítelem dál zůstává. Tohle zpívá Karel Gott při konečných titulcích tohoto filmu. I já si myslím, že je to jedno z nejlepších převedení Defoeovy knihy. O vtip se obvykle stará papoušek skvěle namluvený Stanislavem Fišerem a taky pes Bud. O drama a akci zase sám Robinson. A i přes humornost a vysokou zábavnost si snímek zachoval určitou jímavou poetiku, výtečnou atmosféru opuštěného ostrova a člověka na něm. Člověka, který se pomalu stává z povrchního cápka moudrým mužem. Který nachází i v maličkostech takovou radost, že si ji ani nedokážeme představit. Který je přesto tím nejsmutnějším a nejosamělejším člověkem na Zemi. Za těch osmadvacet let, co byl na ostrově si na něj tak zvykl, že se mu v samotě zalíbilo. Nejdojímavější scénou je určitě Budův odchod. K formě filmu, myslím, že je geniální propojení loutkové a kreslené animace, protože si tak tvůrci mohli dovolit mnohem víc, než jen s loutkami. Loutky představují realitu, jaká se právě Robinsonovi děje a kresbičky jeho vzpomínky. Všecko je nádherně vypracovaný i přestože ty kresbičky vypadají jak ještě hrubější Mach a Šebestová. A i díky tomuhle filmu miluju pohybovou animaci.
Skutečně jedna z mých nejkrásnějších vzpomínek na animované dobrodružství z dětství. Dodnes si představuji Robinsona jako tuto loutku. Patrně nejlepší zpracování Defoeovy předlohy. Netřeba víc dodávat.