Když se sejdou otec a syn v jednom filmu, může z toho vzniknout dobré dílo, jako i v tomto případě. Bernard Blier jako lékař Lefèvre a jeho syn Bertrand se ujal režie filmu.
Doktor Lefèvre je obyčejný praktický lékař. Jednou je volán ke svému pacientovi Jeanovi Guerinovi. Po svém příchodu do domu ale nalézá pouze zavřené dveře, za kterými je slyšet puštěná televize. Doktor nechá u souseda vzkaz, ale když nasedá do vozu, soused ho volá, že se nějaké paní udělalo na chodbě špatně. Doktor se vrátí a ženu ošetří, pak se dozví, že žena zvonila u stejného bytu. Až do této chvíle by to byla jen banální záležitost jedné návštěvy u nemocného. Žena však lékaře požádá o pomoc a od tohoto okamžiku se za ním rozejdou stíny, které se brzy zhmotní v postavy kontrašpionážní sítě.
Recenze diváků:
Mladý Bertrand si obsadil do role postaršího doktora z města samotného velkého tatínka…a udělal dobře, věřte tomu!!! Skvělá atmosféra film-noir a výborně dokreslená neutěšená představa normálních lidí o světě agentů a tajných služeb. Bernard Blier a Bruno Cremer opět dokazují, že ani mladší neztráceli šmrnc a herectví předváděli na velmi vysoké úrovni srovnatelné s největšími herci tehdejší Francie. Dokonalý film s opravdu očekávatelným koncem….nijakým. Výborné. A hudba Serge Gainsbourga? No jedna báseň…:-)
Tento snímek se může směle pyšnit dokonalou atmosférou, hustou tak, že by se dala krájet… Nedůvěra ze všech stran, neznalost okolností, stálé sledování, telefonní odposlechy, nebezpečné zastrašování… Bernard Blier se mi v roli lékaře moc líbil a Bruno Cremer mu sekunduje velmi zdatně, sice stál na opačné straně, přesto vlastně vůbec nebyl zlý, jen plnil rozkazy.. Závěr mě překvapil nebo spíš lépe řečeno zaskočil..
Mně se to celkově líbilo – ve mně to vybudilo myšlenku, jak jednou někdo zazvoní u mých dveří. Nějaká podivná existence, přesvědčivá, něco chce… ale já jsem jenom docela normální chlap, který žije ve svém stereotypu a využívá jeho výhod. Najednou ale někdo cizí chce, abych jej zrevidoval a pomohl tím k něčemu mlhavému, možná dobrému, možná špatnému někde v dáli, čím víc nevím, oč jde, tím víc se zdráhám. Pak už zbývají jen drsnější praktiky… A konec? Jsem jen docela normální chlap, netoužící po odvetě nebo mstě. Bernard Blier byl famózní.