Bratranci Václav (1790 – 1849) a František (1799 – 1849) Veverkovi
Pocházeli z Rybitví u Pardubic a žili jen pár domků od sebe.
Františkovi vrtalo hlavou, jak usnadnit zemědělcům práci. V jeho okolí se tehdy oralo převážně tzv. trutnovským hákem, který se musel při práci za jakási madla a popruh nosit. Tehdy používané nářadí se dělilo do dvou skupin: pluh a rádlo čili hák. Každé mělo klady i zápory. Pluh se snadněji ovládal, ale neoral dost hluboko. Naopak hák ryl hlouběji, jenže práce s ním byla dřina. Cestu František viděl ve spojení obou předností, navíc hodlal přidat další vlastnosti: výsledek by půdu měl nejen rýt do náležité hloubky, ale zároveň ji obracet, rozhrnovat, kypřit a drolit. Hloubka orby se dala seřizovat na hřídeli.
Jednu z inspirací údajně nabral, když cosi hobloval a pozoroval, jak do stran odpadávají tenké spirálky dřeva. Uměl by toto i jeho výrobek? A jak ho vykovat, když sám není kovář? Naštěstí ho našel lehce, řemeslem se ve stejné vesnici živil bratranec Václav Veverka.
Začali v roce 1824, ale trvalo řadu neúspěchů a přemýšlení, než všechno doladili. Na jaře 1827 sousedům konečně předvedli, co jejich vynález umí.
Uměl půdu odkrojit, rozdrolit ji a obrátit. Navíc pracoval až v hloubce 22 centimetrů. Námaha oráče byla také mnohem menší.
O slovo „ruchadlo“ se prý zasloužil přihlížející šenkýř Puhlovský, který uchváceně volal, jak ta nová vymyšlenost „pěkně ruchá“.
Revoluční ruchadlo se šířilo po okolí, Veverkovi ho nezištně nabízeli. Na výrobě se podílel se svolením bratranců bohdanečský obchodník Karel Podhajský. V roce 1831 o jeho vzniku i úspěchu mezi sedláky napsal pochvalný článek bohdanečský student Josef Jaroslav Langer.
Když se ale v Praze v roce 1832 objevil ten samý vynález na hospodářské výstavě s podpisem Hans Kainz, byl to pro mnohé šok. Veverkovy totiž ani ve snu nenapadlo, že by si ho měli dát patentovat či jinak si hlídat autorství. Využil toho vrchnostenský úředník, Němec Johann Kainz z nedalekých Choltic.
Ruchadlo mělo úspěch. Kdyby se nenašli lidé, kteří se zastali autorství bratranců Veverkových, jejich jméno by možná dnes nikdo neznal. Bratranci už to moc nezaznamenali a koncem čtyřicátých let zemřeli v chudobě. Celý problém se táhl ještě dlouho po jejich smrti.
Roku 1883 jednatel Hospodářského spolku v Pardubicích František V. Sova svědectvím šesti očitých svědků dokázal, že Veverkové byli se svým ruchadlem opravdu první. Vydal knížku Vynálezci ruchadla, ve které autorství Veverkových prokázal. V Pardubicích a v Rybitví jim byl odhalen pomník a od té doby už autorství Veverkových nikdo nezpochybňoval.
