Psát v dnešní době o Katyňském masakru z 2.světové války jinak, než jaká je momentálně rozšířená verze, není bezpečné. Své o tom vědí pánové Josef Skála, spisovatel Jiří Šifrín (vlastním jménem Juraj Václavík), autor knihy Bůh synergie a věděl o tom dnes už bohužel zesnulý Vladimír Kapal, šéfredaktor Svobodného rádia, kterého soudní mašinerie dohnala k smrti. Po mnohá desetiletí nikdo nezpochybňoval, kdo byl viníkem šílených poprav, ale to se změnilo začátkem 90. let, kdy se s přepisováním dějin roztrhl pytel.
Nechť si každý udělá úsudek sám po přečtení dokumentu profesora MUDr. Františka Hájka “Důkazy katyňské“ z r. 1945.
Goebbels nechal počátkem roku 1943 sestavit k „vyšetření masakru“ mezinárodní komisi patologů, kteří pocházeli z 12 států, německých satelitů. Jediným neutrálním byl dr. Naville ze Ženevy. Předsedou byl německý patolog dr. Gerhard Buhtz, „fanatický člen strany NSDAP“. Protektorát Čechy a Morava zastupoval zmíněný patolog prof. MUDr. František Hájek. Není třeba pochybovat, že se účasti v komisi nemohl vyhnout, jinak mu hrozil trest smrti. Zkoumání mrtvol probíhalo 29. – 30. dubna 1943. Závěrečný protokol, ve kterém se uvádí, že osoby byly povražděny na jaře 1940, byl zpracován dr. Buhtzem a všichni patologové byli nuceni potvrdit ho svým podpisem. Hned po osvobození v roce 1945 napsal prof. Hájek knihu Důkazy katyňské , v níž vysvětlil, jak byl se svými kolegy donucen k podpisu protokolu na neznámém vojenském letišti a co by hrozilo, pokud by odmítl podepsat. Zdůraznil, že mrtvoly ležely v zemi nejdéle rok a půl.
V katyňském případu je zásadní, kdy k masakru došlo, protože v létě 1941 musela sovětská vojska pod německým náporem z tohoto místa ustoupit.