Bojovali za vlast (1975) – filmová epopej S. Bondarčuka podle románu M. Šolochova je obrazem válečného pekla i sondou do lidských duší. V hlavních rolích V. Šukšin a V. Tichonov.

Filmová epopej podle stejnojmenného Šolochovova románu; evokuje dny ústupu Rudé armády z vyprahlých donských stepí. Předností filmu jsou působivé psychologické portréty vojáků a důstojníků, lidí s různým sociálním a rodinným zázemím. Svou poslední roli tu vytvořil Vasilij Šukšin (nejlepší herec roku 1975). (oficiální text distributora) – Film najdete pod recenzemi a komentáři o kousek níž.

Tento film, natočený téměř před půl stoletím, byl v té době jedním z nejrozsáhlejších. Pro jeho natáčení byly postaveny jako rekvizity tři vesnice, přehrada, převoz přes řeku a zakoupena celá usedlost, která měla podle zápletky zcela vyhořet. 2,5hodinový film má více než 50 významných rolí a asi 80 vedlejších postav. Kromě toho v masových scénách vystoupilo asi 2 tisíce lidí. V roce 1975 se film „Bojovali za vlast“, o kterém je řeč. stal účastníkem filmového festivalu v Cannes a počet diváků přesáhl 40 milionů (Ruský dům v Praze)

Film mj. demonstruje, jak funguje státní struktura skutečného (nikoli jen zdánlivého – tzv. projektově zkonstruovaného) státu. V.V.Pjakin (Pořad Otázka-odpověď ze 30.3.2026):

„…A když si vezmete například film „Bojovali za vlast“. Ne kvůli tomu, že by tento umělecký film dokazoval reálie života, ale proto, že se v něm odrážejí reálie života. Tam pluku velí poručík, protože tam prostě nezbyli důstojníci. Jako poslední důstojník tam zbyl ten poručík, a proto velel pluku. Z toho pluku tam také moc nezbylo, ale přesto se jako vojenská jednotka zachoval. A to je pro stát normální. Takto to v něm vždy funguje. Místo člověka v čele, který vypadl, nastupuje první zástupce, na jeho místo druhý zástupce, na místo druhého třetí a tak dále. Všichni ti lidé se vyznají v řízení objektu, který mají řídit. Tohle poskytuje státu stabilitu v jeho řízení. Počítat s tím, že když zlikvidujete jeho velení, tak se ten stát zhroutí, je mírně řečeno naivní. Protože jak opakuji, ve státě, v jeho kultuře, funguje návaznost v řízení. A v případě krizí, kdy se vám třeba hned povedlo zlikvidovat veškeré vedení, se to vedení obnovuje a pokračuje to dál. Když se mluví o likvidaci štábů, tak to znamená jen krátkodobý efekt při provádění útočné operace, protože pokud jim poskytnete možnost obnovit velení, bude ten efekt likvidace štábu snížen. A může se dokonce stát, že to náhradní velení bude schopnější než štáb, který jste zlikvidovali. Takto to ale chodí ve státě!

Zatímco v bandách to chodí úplně jinak. Když zabijete jejich vůdce, tak se ta banda rozsype. Byznys-banditská kultura je velmi dobře vyobrazená v amerických uměleckých filmech o těch kovbojích a tak dále. Je tam vůdce bandy a je tam někdo, kdo si brousí zuby na to, být vůdcem bandy. Mezi nimi jsou určité střety, kdo koho zabije. A při likvidaci vůdce bandy se ta banda rozpadá. Všichni jste asi viděli film „Pátý element“, kde je opět krásně vidět americký způsob vedení vyjednávání. Teď vidíme, jak se to vše realizuje v životě. Vzpomínáte? „Zabijeme-li jejich vůdce, přestanou být akceschopní. Musíme začít vyjednávat.“ Při těch jednáních tam zabijí vůdce a vše se rozsype. To je americký přístup k pojetí státu, je to absolutně byznys-banditské pojetí.

Recenze diváků

Úžasné. Sergej Bondarčuk se vrátil k Michailu Šolochovovi, podle jehož předlohy natočil už dříve svůj slavný debut Osud člověka. Tentokrát se legendární režisér zaměřil na boje u řeky Don a opět mě jeho snímek nezklamal. Vzhledem k roku vzniku jsem čekal klasickou sovětskou propagandu, místo toho jsem se dočkal výtečného filmu s výborně napsanými postavami, u nichž nechybí trpký humor a vlastnosti jako strach, zoufalost, ztráta nadějí a celkově lidský rozměr. Bitevním scénám nezůstal Bondarčuk nic dlužen – ukázal nefalšované peklo. Herci jsou opět skvělí. Vede především Vasilij Šukšin jako Petr Lopachin, pro něhož to bohužel byla poslední role, a samozřejmě samotný Bondarčuk, který si na bedra zase naložil hodně nejednoduchou roli a opět byl v roli křesťanského (!) vojáka Zvjaginceva neskutečně přesvědčivý. Atmosféra opět neskutečná, Ovčinnikova hudba nesmírně působivá. Krásný divácký zážitek, který by byl ještě krásnější, pokud by ČT k vysílání použil původní superširokoúhlý formát a ne příšerný ořez 4:3.

Opět skvělý film dle románu M.Šolochova a vynikajícím způsobem natočen Sergejem Bondarčukem. Otázka : proč Tv nedává tyto filmy ? To je přece vojenská historie a s komunistickým režimem to nemá nic společného !! A i kdyby – vždyť to je pravda ! Tehdy to byl Sovětský svaz, který napadnul Hitler se svým Wehrmachtem a v řadách Sovětů to byl sám komisář a komunista ! Ale to je pryč – zůstává jenom historie a fakt, že tam dostal Hitler stejně jako Napoleon na prdel. P.S. Konečně jsem si tento film koupila a dnes 24.6.2008 si jej znovu promítnu ! Těším se !!

Šolochov námět, Bondarčuk režie, Šukšin a Tichonov hlavní role = záruka vysoké kvality. Snímek který v podstatě nezestárl, vyvaroval se většiny dobových klišé a poměrně věrohodně zachytil ústup jedné sovětské jednotky za Don. Po vizuální stránce vynikající – obraz hořícího větrného mlýna, stáda ovcí mezi tanky, nebo vize raněného Zjaginceva se doslova vryje do paměti. Kamera spolu s hudbou vytváří chvílemi atmosféru, z které běhá mráz po zádech. Mezi sovětskými válečnými filmy patří „Bojovali za vlast“ rozhodně k nadprůměru.