Jan Evangelista Purkyně (17.12. 1787 Libochovice – 28.7. 1869 Praha)
Byl český fyziolog, anatom, biolog, básník, filozof, otec malíř Karla Purkyně a meteorologa Emanuela Purkyně. Svým příspěvkem o živočišných tkáních složených z buněk s jádry (v Karolinu roku 1837 ) se stal jedním ze spoluzakladatelů cytologie.
Pro vlastenecké názory se marně ucházel o profesuru. Teprve na mocnou přímluvu několika osob byl angažován na univerzitu do tehdy pruské Vratislavi.
Ačkoli po počátečních obtížích začal Purkyně ve Vratislavi i v zahraničí docházet velkého uznání pro svou práci, nepřestal nikdy toužit po návratu do vlasti. Stal se tak ve Vratislavi centrem slovanského národního života. Do německých periodik přispíval referáty o českém i slovanském písemnictví.
Svůj nejvýznamnější objev prezentoval Purkyně na sjezdu německých přírodovědců a lékařů v pražském Karolinu 19.9. 1837, kde mezi prvními na světě přisoudil buňkám jejich stěžejní význam pro život. Ve Vratislavi také odváděl tvrdou badatelskou práci. Roku 1848 se Purkyně účastnil Slovanského sjezdu v Praze a při té příležitosti byl jmenován doktorem filozofie honoris causa pražské univerzity. Roku 1850 se Purkyně vrátil na pražskou lékařskou fakultu. Založil fyziologický ústav, nad výzkumem už ale převládala činnost organizační a buditelská.
Ve 40. letech 19. století Purkyně sestrojil kinesiskop, u něhož použil rotační závěrku používanou následně u kinematografů. Lze ho považovat i za průkopníka v oblasti animovaného filmu. V roce 1861 nechal podle svých nákresů vyrobit kotouč zobrazující animovanou sekvenci práce lidského srdce.
Třídílná televizní inscenace byla natočena k 200. výročí narození velkého českého vědce a vlastence Jana Evangelisty Purkyně. Zobrazuje životní osudy jednoho z nejvýznamnějších českých vědců 19. století. Jeho životní příběh se odvíjí ve dvou časových rovinách – přítomnosti a minulosti… V přítomnosti zastihujeme Purkyně v okamžiku, kdy v Čechách vrcholí Bachův absolutismus. Na J. E. Purkyně, který se snaží prosadit češtinu jako jazyk vědy, je soustředěn zájem policie. Sám vlastenec, je obklopen těmi aktivními Čechy, kteří ještě v Praze zbyli. Pod záminkou vypracování encyklopedického hesla – fyziolog Purkyně – je do jeho blízkosti poslán student Alexandr Friedl jako potencionální konfident, který by o něm mohl podávat zprávy rakouské policii v Praze. V dějovém pásu minulosti sledujeme mladého Purkyně v řádu piaristů, na studiích a poté na zámku v Blatné, kde pracoval jako domácí učitel a začínal s prvními pokusy..