„Věděls proč tě hnali na vojnu, do šturmu? Věděls? Pro naši královnu Marii Terezii od pána Boha požehnanou jsi rubal Prajze a oni hnali zas tebe pro svého krále stejným Bohem požehnaného.“
Ztracenci je československé historické protiválečné filmové drama, natočené režisérem Milošem Makovcem v roce 1956 podle Brdečkovy adaptace krátké povídky spisovatele Aloise Jiráska vydané pod názvem Oběť a pokání, o čtyři roky později přejmenované na Ztracence.
Příběh se odehrává během jedné z válek mezi Pruskem a Rakouskem. Tři vojáci, kyrysník, husar a důstojník pěchoty opustí své jednotky poté, co bylo rakouské vojsko poraženo pruským. Společně naleznou úkryt na horské samotě u sedláka Jíry, který byl v mládí pěšákovým přítelem. Ačkoliv nesdílejí sedlákův pacifismus, každý ze tří vojáků má své důvody, proč se nechce vrátit do války.
Na každém z nich zanechala válka jiné stopy, ale všichni touží po normálním lidském štěstí. Samotu přepadne hlídka pruských granátníků. Vetřelci jsou sice pobiti, ale jeden z nich uprchl a je jasné, že přivede posily. Tři vojáci se rozhodnou znovu riskovat své životy a bojovat – ne již za císařovnu, ani slávu, nebo peníze, ale za záchranu prostých lidí, kteří jim poskytli útočiště...
Recenze diváků:
Vynikající přepis jedné z Jiráskových povídek na filmové plátno se skvělým scénářem, režií i kamerou. Jeden z prvních filmů, které ukazovaly odvrácenou tvář války, její dopad na psychiku vojáků i na civilní obyvatelstvo. Také vyniká na svou dobu perfektním technickým zpracováním vč. takových detailů, jako správné nabíjení dobových zbraní a manipulace s nimi.
Slunečný den, příroda kypí životem. Veverka skáče z větve na větev, v trávě se honí divocí králíci a voják leží na zádech s očima dokořán a pozoruje letní oblaka. Ač život vůkol přímo bují, voják se neraduje, je totiž mrtvý. Úvodní scéna až nápadně připomene jednu z nejkrásnějších básní A. Rimbauda – Spáč v úvalu. A další mrtvý, další, další i s koněm. V horské krajině zmítané válkou se protnou osudy tří vojáků, kteří se pokusí najít útočiště na samotě, která ale možná není tak bezpečná, jak by se mohlo zdát. Kromě odsouzení války dojde i na motiv nešťastné lásky. Všechny postavy jsou navíc v neustálém nebezpečí. Poetická i syrová černobílá kamera a výborná hudba dotvářejí atmosféru beznaděje a současně touhy přežít.