Děj filmu se odehrává pár dní před koncem druhé světové války v ostravské Nové huti ve Vítkovicích. Německá okupační správa se snaží urychlit výrobu ve prospěch válečného úsilí, zatímco čeští dělníci chtějí výrobu zpomalit a zároveň chránit zařízení před zničením při náletech. Při jednom z mnoha četných náletů je pec zasažena. Předák pece Halfar myslí na budoucnost a chce pec opravit. Struskař Kuča se náhodou dozví, že Němci chtějí vysoké pece vyhodit do povětří a hned běží varovat své druhy. A tak zatímco se k městu blíží fronta, zaměstnanci železáren se snaží Němcům zabránit v dokonání zhoubného díla…
Místní dialekt a prostředí ostravského hutnictví dodávají snímku specifickou atmosféru.
I když je v úvodu filmu napsáno, že příběh je vymyšlený, na Ostravsku, kde se film odehrává, skutečně existují záznamy o tom, že místní dělníci spolupracovali s partyzány a snažili se zabránit sabotáži ze strany ustupujících jednotek Wehrmachtu.
V článku o osvobození Ostravy se píše: „… před první tavbou bylo nutné opravit především elektrárny, plynové sítě, vysoké pece a odstranit nevybuchlé nálože.
Ostravsko-opavská osvobozovací operace byla vedena tak, aby průmyslový potenciál Ostravy byl v nejvyšší možné míře zachován.
Recenze diváků:
Ostravské Vítkovice na konci války a po válce. Dělnický film velmi bohatý na události, které jsou natočeny zručně a precizně. Z každé postavy vyzařuje energie a chuť do všeho. A o tom je to především. Jak upozorňuje úvodní titulek, příběh je sice smyšlený, ale dělníci jsou skuteční. Dokonce mluví místním ostravským dialektem, což je v dnešní době ve filmech nemožné. Příběh tedy začíná na konci války, kdy huť pracovala pro Němce. Vidíme příchod Rudé armády a válečné osvobození Vítkovic, následuje oprava zničených oceláren dělníky, aby pak čelili snahám zbývajících Němců o jejich opětovné zničení. Nakonec došlo ke znárodnění, a tím se naplnil celý účel filmu. Jedná se tedy o plně ideologický film své doby a jako takový by měl být vnímán. Děj má švih a nenudí ani minutu.