Leoš Janáček (3.7.1854 – 12.8. 1928)
Film režiséra Jaromila Jireše zachycuje dvě podstatná období Janáčkova života: v první části je to boj za prosazení jeho stěžejního díla – Její pastorkyně – a tragické události skladatelova života. Druhá část čerpá z etapy posledního desetiletí jeho života a zachycuje horečnatou skladatelskou činnost, podnícenou milostným vztahem k mladé ženě.
V Brně na plese hudební skladatel Leoš Janáček v doprovodu manželky Zdeny žárlivě pozoruje muže dvořícího se dceři Olze. Janáček skládá operu Její pastorkyňa a v představách konzultuje se svým učitelem Antonínem Dvořákem. Olga prodělala při návštěvě Petrohradu tyfus a zůstaly jí následky. Zhoršující se zdraví milované jediné dcery rodiče děsí, před lety už jim zemřel syn Vladimír. Janáček vypráví Olze o nápěvcích v mluvě lidí, které si zapisuje a používá ve svých dílech. Umírající dceři na její přání přehrává operu na klavíru, dívka tuší, že ji na jevišti už neuvidí. Po Olžině pohřbu veze skladatel partituru do Prahy, ale šéf opery Národního divadla Kovařovic ji nepřijme. Zdena odmítne mít další dítě – bojí se, že by také zemřelo. Janáček pookřeje v Luhačovicích mezi přáteli. Je mezi nimi i lesní správce Urválek. Do jeho krásné choti Míly se Janáček zamiluje. Na její popud komponuje operu Osud, ale při zkoušce cholericky uráží zpěváky a z představení sejde. V lázních se seznámí s pěvkyní Marií Calmou. Je nadšena Pastorkyní a z listu zazpívá z listu Jenůfu. Janáčkovi se s hospodyní Mářou, oddanou paní Zdeně, přestěhovali do malého domku, ale už vůbec si nerozumějí. Studenti upozorní skladatele na tvrdou kritiku Zdeňka Nejedlého, který Její pastorkyni označí za dílo podřízené Janáčkově formalistní teorii. Psychické vypětí ovlivní Janáčkovo zdraví. Po uzdravení mu žáci mu přejí k šedesátým narozeninám, ale je rok 1914 a začíná válka….