O štěstí a kráse – TV pohádka (1986) – aneb: „Zahálka se zdá být jako med a on je to zatím jed!“

Pohádka o princezně Marion, pradlence Madlence a kouzelných jablíčkách. Kdo by si pomyslel, že princezna může být nespokojená s tím, že je princezna, a napadne ji, jak dobře by se jí žilo jako pradlence? Však si to také zkusila, protože pradlenka docela ráda vyměnila zámeckou prádelnu za královskou síň. (oficiální text distributora)

Recenze diváků:

Že je možné pohádku jen tak lehce jakoby nahodit – a navíc do pohádkového muzikálu a formy krajně úsporné – dokazuje tato drobnička korunovaná oslňující dvojrolí Markéty Fischerové, pro kterou to byla jedna z jejích posledních hereckých úloh před tragickým zdravotním postihem. Jen tak mimochodem je tu navíc nahozen sociální motiv sdělující, že i ten sebelépe a sebechutněji namazaný krajíc je vždy jen o dvou kůrkách. Smířlivé vyústění je navíc okořeněno poznáním základních věcí lidského života. To je na jednu pohádku natočenou v atraktivním prostředí spíše zámečku než zámku Červená Lhota víc než dost.

Sice je to už nejméně miliontáprvní variace na Prince a chuďase Marka

Twaina, ale v téhle podobě je to vyloženě osvěžující. Aneb jednoduché hudební pohádky čs. televize 80. let na věčné časy.

Krásná ukázka v čem starší pohádky absolutně válcují ty soudobé – velmi půvabná a sympatická princezna/pradlenka jež předvádí výborný herecký výkon, milá hudba a krásné písničky, příjemný humor, žádné přihlouplé fórky od šaška Mádla typu „Jóóó, Bolej mě hnáty“ apod. zoufalosti, které opravdu pohádku pohádkou nedělají, naopak se do ní vůbec nehodí. Ta má především potěšit, zahřát u srdíčka a to zde platí na 100%.