Autor: Fidelo
„Dětí se rodí stále méně,“ hlásají média. „Pětina žen v Česku zůstává bezdětných, rodí populačně slabší ročníky. Na svět tak přichází až o čtvrtinu méně dětí než před pěti lety, přičemž tak výrazný propad nikdo nečekal, říká demograf. Podle odhadů porodnic se jich loni narodilo okolo 77 tisíc, zhruba o sedm tisíc méně než předloni. To je dosavadní minimum. Pokud porovnáme vrchol z roku 2021 s loňským rokem, vidíme pokles o téměř 25 procent živě narozených dětí. Samotná úhrnná plodnost klesla z hodnoty 1,83 dítěte na ženu v roce 2021 na 1,37 v roce 2024.“
Úhrnná plodnost v daném roce představuje počet živě narozených dětí na 1 ženu v produktivním věku 15-49 let. Přesněji řečeno, vypočítává se jako počet dětí, které by za svůj život průměrně porodila každá ze všech žen, které jsou v daném roce v produktivním věku 15-49 let, kdyby se obecná míra plodnosti podle věku během reprodukčního období žen neměnila. Takže režimní demograf má určitě částečnou pravdu, když říká, že jednou z příčin poklesu počtu narozených dětí v letech 2022-2024 je fakt, že početná generace žen narozených do roku 1989 už v roce 2025 dosáhla věku 35 let a výše, takže už do značné míry nerodí, ale přitom všechny tyto ženy narozené v letech 1975-1990 se stále započítávají do základu pro výpočet úhrnné plodnosti. A mladších žen ve věku 20 až 35 let, narozených v katastrofických letech 1990-2005, které by je měly vyrovnat nebo překonat, je ve srovnání s nimi mnohem méně.
Ale když si uvědomíme, že nejvíce dětí se v dnešní době rodí ženám ve věku 25-35 let, tak by ten výrazný pokles měl vlastně nastat až teď, v roce 2025, protože v letech 2021-2024 byly ještě poslední husákovské ročníky žen ve věku 31 až 34 let v plné jízdě. Proto musí režimní demograf přiznat, že pokles o 25 procent během tří let 2022-2024 nikdo nečekal, takže vlastně sám vyvrátil svůj hlavní argument, založený na odchodu husákovské generace žen z nejplodnějšího věku.
Podkladem pro hledání jiných příčin prudkého poklesu počtu narozených dětí a úhrnné plodnosti jsou články sdružení SMIS, a především statistika Tomáše Fürsta, který na základě dat poskytnutých SÚKLem jednoznačně doložil, že zatímco cca 30% žen neočkovaných covidovými vakcínami si podrželo v letech 2022-2024 plodnost na původní úrovni, zbylých cca 70% očkovaných žen vykázalo katastrofální pokles plodnosti, takže ve výsledku se v letech 2022-2024 každým rokem rodilo o cca 10% méně dětí.
Půl milionu oponentů aneb jak je dobré míti X – Sdružení mikrobiologů, imunologů a statistiků | SMIS
V roce 2025 tento prudký pokles evidentně pokračoval.
Sám Tomáš Fürst si nedovolil učinit ten jednoznačný závěr, že za snížením plodnosti stojí zdravotní důsledky očkování „bezpečnou a účinnou“ vakcínou. Zdravotní důsledky mRNA vakcíny jsou přitom určitě jedním z hlavních podezřelých.
Vyloučit ale nelze i jiné příčiny, které mohly vést k onomu rozdílu v porodnosti mezi očkovanými a neočkovanými ženami. Na tomto místě bych rád zformuloval hypotézu, podle níž velkou roli mohly hrát mentální rozdíly mezi většinovou, 70% proočkovanou populací, která zombicky podléhá mediální masírce (včetně níže zmiňovaného globálního programu „plánovaného rodičovství“) a žije v neustálém strachu z epidemií, války, klimatické změny, Ruska, návratu komunismu, konspirací a dezinformací, na jedné straně, a 30% menšinou, která vakcínu odmítla stejně jako odmítá další vlny strašení Babišem, Turkem, Okamurou, Ficem, Orbánem, Si Dzin Pinem, Putinem a Trumpem a trvá na svém přirozeném prorodinném chování a důvěře v budoucnost.
Vsugerovaná hrůza z budoucnosti může být další z příčin brutálního poklesu plodnosti žen, které svou vakcinací provedly sakrální oběť na oltář libodemo jistot, a trpí strachem a nejistotou způsobenou rozkladem těchto libodemo jistot a umocňovanou „dezinformacemi“ o zdravotních důsledcích vakcín, se kterými (míněno se zdravotními důsledky vakcín) se každá taková žena, stejně jako my všichni ostatní, setkává dnes a denně ve svém okolí.
Tady bych mohl skončit, ale chci ještě upozornit na video, které k tématu světové demografie natočil na konci minulého roku Jurij Podoljaka.
Podoljaka ukazuje, že už někdy do roku 2016, tedy dlouho před covidem, nastal celosvětový prudký pokles porodnosti a plodnosti, výrazný zvláště v zemích, kde bychom to nečekali, tedy nejen v USA, Evropě, Rusku, Japonsku, Jižní Koreji, Tchajwanu a Číně, ale konkrétně prakticky ve všech zemích Jižní a Střední Ameriky (s výjimkou Peru a snad Bolívie), kde se od té doby plodnost pohybuje na úrovních pod 1,5 stejně jako u nás, ale i v Turecku (kde samotní Turci mají méně dětí než Rusové, a jenom Kurdové, místní Arabové a cigáni mají dětí o něco víc). Více či méně výrazně pod 2,0 klesla plodnost v Íránu, Egyptě a Palestině, a klesla nebo v nejbližší klesne pod 2,0 i na celém Blízkém a Středním východě. A prudce klesá i v demograficky obávaném Pakistánu, z 6,5 na 3,5 v průběhu dvaceti let, stejně jako v subsaharské Africe, přičemž není důvod pochybovat, že výrazně klesající trend bude pokračovat.
Podoljaka přesvědčivě argumentuje tím, že tento pokles je výsledkem smartfonové revoluce, kdy i v nejchudších zemích Afriky se stal chytrý mobil obecně rozšířeným prostředkem, skrze který nové generace poznávají svět, a skrze který jsou účinně nainfikovány globálními programy „plánování rodičovství“.
Výjimkou z trendu je Izrael, kde se zvýšila plodnost téměř k 3,0. Na Izraeli Podoljaka dokazuje, že jedinou cestou ke zvýšení porodnosti je změna společenského vnímání a hodnocení rození dětí (spojená se všestrannou podporou rodiny). Izrael provedl dlouhodobou kampaň, naprosto opačnou vůči programům „plánování rodičovství“, v níž prosadil to vnímání, že rození dětí je jednak známkou společenského úspěchu, ale zároveň je to vlasteneckou povinností nezbytnou pro zachování židovského obyvatelstva a státu Izrael v arabském moři. Naproti tomu Podoljaka ukázal na polském příkladu, že jiné cesty ke zvýšení porodnosti, zvláště cesta finanční podpory novorodičkám a matkám, nemají žádný, nebo nanejvýš malý a vyloženě přechodný efekt.
U nás evidentně žádnou takovou změnu společenského vnímání a hodnocení rození dětí (spojenou se všestrannou podporou rodiny) od našich elit očekávat nemůžeme, protože to by si většinová pravicující populace musela zároveň přiznat, že ten komunistický, zlý a nesvobodný Husákův normalizační režim byl v řešení problémů zase mnohem úspěšnější než ten náš současný naleštěný koloniální protektorát.
S tím vším se dá souhlasit, ale nevylučovala bych účinek i mnoha předchozích „vakcín“. A co se týče Husákových děti, tak sociální procesy jsou setrvačné, takže ty děti jsou spíše zásluha jeho předchůdců, kdežto právě za něj začala ta porodnost naopak klesat. A já mám podezření, že vůbec ne náhodou… Ostatně doporučuji přečíst knihu Bystrina od sovětského spisovatele Krušinského o SNP, kde není Husák vykreslen právě v růžových barvách… Krušinskij se SNP účastnil…
Souhlasím. Určitě se projevují všechny vlivy, ale řekla bych, že ten šílený propad porodnosti u nás od r. 2021 jde za vakcínou, a to drtivou většinou. Byly studie,které dokazovaly, že cca třetina (jestli se nepletu) žen ty plody potratí a dál může být pokles v důsledku ztráty kondice (častá onemocnění nebo i vážné zdravotní problémy, které ženu od těhotenství odradí). Propaganda a změna chování mladých lidí samozřejmě znamená mnoho, i ty slabší ročníky v tom hrají roli, ale tak prudký pokles v každém roce po očkování je prostě důsledkem očkování.
Pokud se týká Husáka, tak si také myslím, že jeho skutečnou úlohu a působení v ČSSR by bylo záhodno vzít pod drobnohled, protože už z povahy věci (od roku 1953 od smrti J.V.Stalina a u nás Klementa Gottwalda začali moc ve státě mohutně přebírat trockisté, a na konci šedesátých let byl tento proces, když ne ukončen, tak v konečné fázi) vyplývá, že se jednalo o osobu ve značném, ne-li plném souznění s trockistickým vedením SSSR. Na druhou stranu je třeba vzít v úvahu, že u nás nebylo hospodářství ani běžný život lidí (zajištění základních potřeb, životní úroveň obyvatelstva) zdaleka tak decimováno jako v SSSR (z toho nejvíc v Rusku – RSFSR – ti dopláceli vždycky na všechny, na svazové republiky i na socialistické státy, jejichž spokojenost, a tedy i zajištění potřeb byly vždycky přednější). Myslím také, že naše věrchuška se nezpronevěřila lidem ani zdaleka tolik jako ta sovětská. Možná je ten úhel pohledu mylný, ale co si pamatuji, u nás žádná KSČ šlechta neexistovala. Vrcholní představitelé státu si pořídili tak maximálně vily, ale takové jako oni měl u nás v Zahradě Čech na Litoměřicku každý druhý zelinář. A o Jižní Moravě a vinařích ani nemluvě. A nesmíme zapomínat na ostravské horníky, kteří – zcela po právu – měli když ne nejvyšší, tak jedny z nejvyšších platů v ČSSR.