Na konci světa (1975) – o ochraně státních hranic v 50. letech a o tom, že akademické vzdělání se může hodit i při službě vlasti

Vybraní vojáci základní služby v 50. letech v malé pohraniční jednotce střeží oddaně západní hranici, bojují s narušiteli a odhalují síť jejich pomahačů… (oficiální text distributora)

Akademické vzdělání není tak úplně k ničemu – hodí se i při boji proti záškodníkům v malé pohraniční jednotce, kam na podzim roku 1950 přijíždí jako posila ve funkci svobodníka latiník a řečtinář Maryška. Nový hostinský Šebek se totiž stal pomocníkem zlovolných agentů z druhé strany hranice – a podle výpovědi zatčeného karlovarského řezníka znalec zvyklostí filozofa Diogena posléze bystře odhalí, že agenti jsou převáženi v prázdných sudech… „Sofistikovaný“ motiv do zapomenutelného snímku režiséra Iva Nováka z roku 1975 vnesl Drahoslav Makovička, který se podílel jako dramaturg či scenárista i na několika detektivních příbězích. Rolí bdělých strážců hranic se ve filmu ujali Oldřich Vízner, Jiří Krampol a Bronislav Križan. Part podlého hostinského, na nějž posléze dopadne ruka zákona, připadl Jiřímu Zahajskému (Čs. filmový přehled)

Recenze diváků:

Pod scénářem je podepsaný Drahoslav Makovička, který má na kontě už pěkných pár kousků (Muž z Londýna, Anděl s ďáblem v těle …) na režisérském křesle Ivo Novák, který natočil řadu velice pěkných filmů (Maratón, Poklad byzantského kupce, Zločin v dívčí škole). Vznikl příjemný film na víkendové odpoledne s patřičnou dávkou napětí a humoru (leckdy i nechtěného, třeba ve vidění katolíků) a vyváženými hereckými výkony. Byť je příběh zasazený mezi pohraničníky, je prostředí použito spíš jako kulisa, zachyceny jsou celkem věrně skutečné lidské charaktery a rozhodně není přesoudruhováno. O působivé exteriéry se postaral bývalý cínový důl v Přebuzi.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *