Metoda dynamického programování aneb myšlenka je hmotná

V Dostatečně všeobecné teorii řízení se jedna kapitola podrobně věnuje tzv. Metodě dynamického programování (MDP). Vysvětlení podstaty MDP se opírá o knihu „Kurz teorie automatického řízení“ („A Course in Automatic Control Theory“ od autora Roberta Pall de La Barrière, vydání z r. 1966). Jednotlivé teorémy (poučky, teze) jsou převzaty i z publikace „Operační analýza“ od J. P. Zajčenka (r. 1979). Cílem článku není prezentovat zde jednotlivé teze této metody řízení, ale podat obecně srozumitelné shrnutí tak, aby metodu dynamického programování mohl vědomě využít každý.

Metoda dynamického programování je algoritmickým vyjádřením Dostatečně všeobecné teorie řízení. Metodu používáme všichni nevědomky při každodenních činnostech. Formální popis metody umožňuje daný algoritmus vědomě aplikovat na větší rozsah úloh (např. časově delších – v horizontu měsíců, let, desetiletí…) a také vysledovat řízení v dlouhodobých procesech, kde by ho jinak člověk „v kolotoči života“ nehledal nebo nečekal. Samotná metodika je totožná při úkolu uvařit oběd, zajistit servis auta, stejně jako při úkolech v horizontu tisíců let, pokud budeme mluvit o aktivitách globálního prediktora.

Podstata metody spočívá v následujícím:
Algoritmus MDP se AUTOMATICKY aktivuje pokaždé, jakmile si člověk vytyčí cíl. Jsou zde však dvě podmínky:

• cíl nebo cíle musí být konkrétní, jednoznačné (například, „chci se mít dobře“ se nepočítá, „chtěl bych bydlet ve vlastním domě“ zřejmě ano)
• spuštění algoritmiky MDP, která vede ke konkrétnímu cíli (pokud se člověk v určitých okamžicích správně rozhodne, tj. zvolí správnou variantu další cesty), je morálně podmíněné. Jinými slovy, záleží v prvé řadě na výběru cíle – egoistický cíl fungovat nebude. Navíc cíl nesmí být v rozporu se Záměrem HNR (hierarchicky nejvyššího řízení – Boha), ideální je, když je cíl v souladu se Záměrem HNR pro lidstvo obecně a pro jednotlivého člověka konkrétně. Čím více bude v souladu s optimálním cílem (vektorem cílů) pro daného jedince v dané etapě jeho života, tím rychleji a efektivněji bude mechanismus MDP pracovat a tím rychleji člověk cíle dosáhne. „Optimálním“ je myšleno optimálním z pohledu HNR, nikoliv ze subjektivního pohledu člověka. Každý člověk má na Zemi svoji úlohu a měl by odhadnout, jaká ta úloha je. O úspěchu odhadu lze soudit až podle výsledků (jediné objektivní kritérium adekvátnosti je praxe).

Ve výše uvedeném je odpověď na otázku, proč se někomu sny plní (a někdy/zpravidla nečekaným způsobem, řetězem „náhod“) a někomu ne. Kdo však žádný cíl („sen“) nemá, tomu se ani nemůže splnit. V prvé řadě jde tedy o to, uspořádat si priority a pokusit se identifikovat konkrétní cíl, který je v souladu se Záměrem. Jakmile je tento krok proveden a je zvolen dostatečně adekvátní cíl, mechanismus MDP se automaticky uvádí do chodu.
Každý člověk a jeho životní cesta je jedinečná, a to, co pro někoho může být hodnoceno jako egoistický cíl, u druhého může být jinak. Vše závisí na konkrétních okolnostech a situaci a hlavně na vnitřním postoji člověka k danému cíli, snu – z jakých důvodů ho chce dosáhnout. Vezměme krajní případ, někomu se může splnit přání mít mercedes, pokud to není jeho hlavním cílem a například umožní nebo pomůže mu to v realizaci dalších (hlavních) neegocentrických cílů, zatímco jestliže by někdo mercedes chtěl jen k polechtání ega, možná ho někdy získá, ale štěstí mu nepřinese a algoritmus MDP, neboli řetěz správných „náhod“, v takovém případě do chodu uveden nebude.

Leckoho možná napadne otázka, jak to, že MDP může využívat i globální prediktor (GP), jehož cíle jsou vysoce nemorální. Plnění cílů GP se dá nejlépe charakterizovat slovy: všechny cíle mu vychází jen částečně a vždy s časovým skluzem. A dochází také k tomu, že hašením jednoho problému vytváří pro sebe větší problémy.
Je mu hodně dovoleno z toho důvodu, že má sice satanistickou, ale stále konkrétní koncepci globalizace a Shora (HNR) bylo zřejmě vyhodnoceno, že nějaké řízení je lepší než žádné řízení. GP sice dělá lidstvu ze života peklo, ale obsahuje možnost (jistotu) překonání a východu k lidské koncepci.
Koncepce lidské spravedlivé společnosti už je nyní na světě a záleží na lidech, na nás všech, jak dlouho bude trvat, než se ke spravedlivější společnosti dopracujeme.

Metoda MDP zní mysticky, ale vše souvisí s tím, že svět funguje na základě trojjedinosti materie – informace – míra (M-I-M).
Globální zákulisí, globální prediktor po staletí a tisíciletí cílevědomě pracuje na tom, aby drtivá většina populace zůstávala v neznalosti o objektivních prvotních aspektech bytí a budovala své vnímání světa na druhotných, odvozených kategoriích: hmota-energie-prostor-čas. Odedávna vždy existovalo „vědění pro elitu“ a „vědění pro masy“, přičemž „elita“ vždy pracuje na tom, aby „vědění pro elitu“ zůstalo i nadále jen jí. To se změnilo s publikací Koncepce sociální bezpečnosti (KSB).

Ve vesmíru mají všechny procesy charakter vlnění (kmitání). Zvuk je vlnění, světlo je vlnění,… Každý prvek vesmíru, včetně člověka vyzařuje vlnění.  Z pozice trojednoty M-I-M to je tak, že člověk vyzařuje energii a energie – to je jen přechodná forma hmoty (materie).  MYŠLENKA je také hmotná. Tudíž myšlenka konkrétního cíle se při splnění podmínek také zhmotňuje.
Téma je to obsáhlé a budeme se mu věnovat i v dalších článcích. Zatím můžete studovat v pracích KSB, např. v Základech sociologie.
VP SSSR (2010) – Základy sociologie 1: Část 1. – Úvod do psychologických základů praxe poznávání a tvořivosti – Část 2 – Dostatečně všeobecná teorie řízení (DVTŘ) a některé aspekty praktického řízení – e-kniha +audiokniha – Náboj Pravdy

Zdroje:
Pár slov k metodě dynamického programování :: Leva-Net
DVTR