1. Film (1937) – pod filmem e-kniha
„Filosofská historie“ je český film z roku 1937, režírovaný Otakarem Vávrou, který zobrazuje studentský život a revoluční nálady v Litomyšli v roce 1847. Film je adaptací novely Aloise Jiráska a začíná v roce 1847, kdy slečna Elis pronajímá byt čtyřem studentům filozofie: Frýbortovi, Vavřenovi, Špínovi a Zelenkovi. Každý z nich se potýká s vlastními láskami a ambicemi, zatímco se snaží uspořádat studentský Majáles, který je zakázán metternichovskou vládou. Studenti se však rozhodnou slavnost uspořádat i přes zákaz, což vede k jejich potrestání. Film zachycuje atmosféru doby, kdy se studenti bouří proti autoritářskému režimu a snaží se prosadit své ideály. Revoluční rok 1848 je předzvěstí změn, které přicházejí do české společnosti. Vávra se v tomto filmu zaměřuje nejen na politické aspekty, ale také na osobní příběhy a nenaplněné lásky postav.
Režisér Otakar Vávra se proslavil adaptacemi klasických děl české literatury. V hlavních rolích se objevují herci jako Jan Pivec, Ladislav Boháč, Vladimír Hlavatý a Stanislav Neumann, kteří přinášejí na plátno silné výkony a emocionální hloubku. Film „Filosofská historie“ je považován za významné dílo české kinematografie, které kombinuje historické události s osobními příběhy a reflektuje ducha doby. Po příchodu nacistů byl film zakázán.
2. Alois Jirásek: Filosofská historie
Filosofská historie je historická novela Aloise Jiráska, vydaná poprvé v roce 1877. Příběh se odehrává na konci první poloviny 19. století v Litomyšli. Vypráví nejen o životě studentů tamního filosofického ústavu, ale vyjadřuje situaci a rozpor v používání češtiny a němčiny. Právě studenti spíše upřednostňují mateřský jazyk, čtou rádi klasická česká díla, ale na veřejnosti vždy nehovoří česky. Dobře popsané jsou kontrasty fintivé slečny Lottynky a skromné Lenky, používání obou jazyků nebo například přístup jednotlivých studentů ke studiu. Jirásek vycházel i ze skutečných postav, jimiž byli například kaplan Šanta nebo páter German (Wikipedie).
Recenze čtenářů:
Kus českých dějin z pohledu mladých lidí. Líbí se mi, že mezi kladné hlavní postavy je zahrnuta starší svobodná a samostatná žena. Líbí se mi citlivě nakombinovaná témata politiky, lásky, štěstí, neštěstí, studií, vztahů, charakterů, šťastných i zoufalých osudů. Silná mi přijde postava nehezkého sirotka, smutného studenta Špíny – otázka, jak si s takto nerovně rozdanými kartami udržet životní elán a radost, je věčná.
Další kniha z knihovny mého mládí, která mně přirostla k srdci . Maloměstské prostředí, studentská rebelie s podtextem lásky, naděje i zmaru. Vavřena, to byl idol mých 15 let. Nad Špínou jsem plakala a s Frýbortemu jsem jela na stejné duchovní notě, Zelenka, ten suchar a lakomec mě neoslovil.
Dějinné události jsou zde tak úžasně a srozumitelně popsány, že mě s naprostou přesností směrovaly k zájmu o revoluční dění .
Litomyšl, město nedaleko mého rodného města, kam jsme chodili s rodiči na nedělní vycházky, pamatuji moje velké zklamání nad Nedošínem a jakýsi Genius loci, co
cítím, kdykoli se po náměstí procházím… V zámeckém parku vidím sice krásnou, ale nabubřelou Loty, kousek dál slečnu domácí s Frýbortem…a nad tím vším veselý studentský majáles který patří k bezstarostnému studentskému životu.
Z dálky se ozývá Herodes ..to byl král….a revoluce klepe na dveře…
Jirásek a jeho historie…je pevně provázána s mým dětstvím a s mou rozvíjející se láskou jak ke knihám, tak k historii .
Litomyšl již dávno není tím studentským a filozovským městem, jak za Jiráska, zámecký park sice pořád svádí k romantickým procházkám, ale my ho nějak míjíne, semletí dobou a stresem.