Scénář filmu ze života Josefa Rezlera, jednoho z významných účastníků dělnického hnutí, napsal Vladimír Neff, autor Sňatků z rozumu a dalších významných děl. V hlavní roli uvidíme např. Eduarda Cupáka, Jaroslava Vojtu, Karla Högera a Luďka Munzara.
Praha v sedmdesátých letech 19. století. Práce ve Smolíkově sirkárně je těžká a zdraví nebezpečná. Špatně placení dělníci připomínají pochodně, protože jejich oděvy jsou nasáklé jedovatým fosforem.
Majitel továrny na výrobu sirek, pan Smolík, se rozčiluje nad článkem, který vydal jeho syn Otto v novinách. Píše v něm o francouzských komunardech,…
Mladý Josef Rezler také pracuje v sirkárně a ze svého výdělku živí matku i malé sestry. Věčně opilého otce vyhodí z domu. Starší dělník Brož přiměje Josefa, aby se naučil číst a psát. V Praze vypukne epidemie cholery a Josef jako jediný z rodiny přežije onemocnění.
Po krachu na vídeňské burze umírá na mrtvici továrník Smolík. Mladý Smolík odhazuje všechny ideály o spravedlivé společnosti ihned poté, co převezme fabriku a snižuje dělníkům mzdu. Tehdy se přidá Josef k socialistům a pomůže vyvolat stávku. Je zatčen a ve vězení se setkává s ostatními dělnickými předáky. …
Film reflektuje sociální a politické problémy své doby, jeho příběh a postavy zůstávají relevantní i v současnosti.
Recenze diváků:
Váhám, zda k tomuto pozoruhodnému životopisně – historickému filmu mám něco napsat, abych nebyl obviněn z podjatosti, ale nedá se to, musím:-) Nechápu, že tento film naprosto ignorují všechny naše televize. Navíc takové množství vynikajících českých herců jen tak někde v nějakém filmu neuvidíte. Film zachycuje pohnuté osudy a politické pronásledování předchůdce sociálních demokratů v ČR, Josefa Rezlera. Navíc film vykresluje velice těžkou dobu 2.poloviny 19.století, kdy život řady obyčejných lidí spíš připomínalo nevolnictví, takže se nejde divit, že se posléze v těchto podmínkách zrodilo dělnické hnutí. Naprosto odmítám nějaké komentáře s tím, že to je účelově natočeno jako komunistická propaganda, pokud by někdo četl i zajímavou knihu – autobiografii, tak by poznal, že se filmové dílo snažilo držet předlohy. Jinak film skončil sotva v polovině autobiografie, navíc popis vzpomínek byl mnohem drsnější, než se promítlo ve filmu.
Pochodně jsou výborným, neprávem opomíjeným historickým filmem z pera Vladimíra Neffa, stojícího ve stínu slavných Sňatků z rozumu, rovněž zpracovávajících problematiku života v Praze v 70. letech 19.století. Neffův rukopis a pohled na historii je tu zcela identifikovatelný, nejen se zaměřením na některá stejná témata, jakými jsou dopad krachu vídeňské burzy, kulturní a umělecký život v českém velkoměstě a především vzpoura a vězení stávkujících dělníků. Zatímco Skopečkův Pecold ze Sňatků je pouze jednou z mnoha vedlejších postáv slavného seriálu, které více méně dokreslují pozadí doby a tehdejší konflikty, Cupákova postava v Pochodních nabízí rozsáhlejší pohled do postavy vězeňského dělníka a jeho života, se silným zaměřením na psychologickou stránku. Navíc s historickou hodnotou o to větší, když jde o příběh z autobiografické knihy reální osoby, konkrétně Ze života průkopníků sociální demokracie Josefa Rezlera. Typ filmu, kterých vzniklo naštěstí dost, ale na veřejnoprávní televizi se objevují minimálně. Z té herecké stránky je tu k pokochání výborný Luděk Munzar coby továrníkův syn, geniálně odporný Karel Höger v roli rážného ředitele věznice, náboženského fanatika.
Nadherny film