Film zveřejňujeme v návaznosti na článek: Atlantická prehistorie otroctví současné planetární civilizace – přečtěte si jej!
Výňatek z článku:
To znamená, že současné záměry rozdělit planetu na „zlatou miliardu“ a „pracující dobytek“, který jí slouží, mají ve svém základu prastarou, hlubokou psychologickou zápletku. (…)
Jak je známo, toto je největší přání mnoha představitelů vládnoucí „elity“ v dnešní globální civilizaci, zejména v její západní složce. Film „Mrtvá sezóna“ je jen jedním z uměleckých zobrazení skutečně prováděného vědeckého výzkumu s cílem vytvořit s pomocí vědy rasu „pánů“ a rasu kontrolovaných bio-mechanismů, které by „pánům“ sloužily, samy se reprodukovaly, byly funkčně specializované a dálkově ovladatelné (příkladem technogenního způsobu programování a ovládání je film «Transcendence», a příkladem senzibilního ovládání film — «Stroj času»). – Transcendence na Náboji Pravdy zde.
1. Film (pod ním e-kniha)
Vědec a vynálezce Alexander Hartdegen (Guy Pearce) je pevně rozhodnut dokázat, že cestování časem je možné. Je touto myšlenkou doslova posedlý a navíc se v jeho osobním životě odehraje tragédie, která ho přinutí vývoj stroje maximálně urychlit. Jeho velká láska umírá při nehodě a tak se rozhodne, že se vrátí do minulosti a pokusí se této tragické události předejít. Jenže při testování svého stroje se omylem dostane 800 000 let do budoucnosti. Svět vypadá zcela jinak a lidstvo se za tu dobu dost podstatně změnilo. Platí zde jediný zákon a Alexander si teď svojí roli musí vybrat sám, buď se stane lovcem, nebo kořistí… (oficiální text distributora)
Recenze diváků:
Jsem dojat. Ten film mě donutil se znovu zamyslet nad lidskými hodnotami a nad tím, jestli je vůbec nepřirozeně dlouhý život správná věc a jestli stojí zato se touto cestou ubírat. Kdo ví… Po vizuální stránce také úchvatné, zejména chytrý nápad s cestováním v čase.
Pointa knihy a pointa filmu jsou odlišné, přesto obě zanechávají hořkou pachuť, za což jsem tvůrcům tohoto remaku vděčná. Guy Pearce je skvělý, masky Morloků, efekty a hudba (Badetova nejlepší práce za celou jeho kariéru) též. Škoda až příliš uspěchaného konce, který balancuje na hranici béčka, jinak bych tu pátou hvězdu nejspíš i dala.
2. H.G.Wells: Stroj času – e-kniha
Zde je anotace z databáze knih k jinému Wellsovu dílu, ke knize Otevřené spiknutí. Nicméně mnohé vypovídá o autorovi a vztahuje se velmi trefně i k dílu Stroj času:
Herbert George Wells (1866–1946) byl významný anglický spisovatel, romanopisec, novinář a vizionář, jeden ze zakladatelů žánru science-fiction. Kromě předpovědí nástupu určitých – do té doby nemyslitelných – technologií se zabýval i předpovídáním podoby budoucího společenského uspořádání, kdy ve svých sociálně vědeckých utopiích popisoval nový světový řád (tak se mimochodem jmenuje i jedno z jeho děl). Jako socialista, globalista a člen tajných společností (například Fabiánské společnosti) byl přívržencem myšlenek jedné světové vlády, omezování kontroly populace, odmítal nacionalismus, náboženství, neomezené soukromé vlastnictví či individualismus. Pravidelně se scházel se světovými elitami, které svými myšlenky ovlivňoval a ony zase jeho. Podle některých názorů jim v knize Otevřené spiknutí poskytl návod, jakými postupnými kroky dosáhnout světové vlády, podle jiných tuto knihu naopak napsal na jejich objednávku a prozradil v ní, co elity chystají. Tak jako tak, Wellsovy předpovědi v mnohém korespondují s poválečným vývojem a hlavně se současnými pokusy kolektivního Západu dosáhnout kontroly nad světovou populací a skrze různé politické nástroje vytvořit jednu globální vládu, která pod pláštíkem humanistických řečí o míru a pokroku bude kontrolovat každý aspekt lidského života. První verze Wellsovy knihy je bezmála sto let stará, přesto nás úvahy v ní zaznamenané nenechávají na pochybách, že plány, podle kterých se světové elity řídí, nejsou nahodilé, ale často mnohem starší, než si na první pohled můžeme myslet. I proto má Fabiánská společnost ve svém logu želvu s mottem „když udeřím, udeřím tvrdě“, které odkazuje na to, že politické procesy fabiánci prosazované probíhají pomalu, nepozorovaně, ale s o to větší razancí jsou nakonec prosazeny.