Neměli bychom zapomínat na ty, kteří se podíleli na našem osvobození od nacismu. Ani děti z Ostravy v tomto filmu nezapomínají.
Je už téměř 15 let po válce a v Ostravě je pionýrský oddíl, který se jmenuje „Vpřed.“ Vpřed bylo také jméno partyzánské skupiny ostravských hutníků, kteří šli za války na pomoc Slovenskému národnímu povstání. Tatínek jednoho z chlapců byl také partyzánem v této skupině.
Chlapci vyhrají soutěž ve sběru železného šrotu a za odměnu pojedou o prázdninách na sraz dětí do Bystré doliny na Slovensku. Akce má název „Po partyzánské stezce“ a chlapci při ní zažijí nejedno dobrodružství.
Jedou na kolech, vezou s sebou balíček, v němž je partyzánský nůž, mapa a dopis. Bývalí partyzáni ukládají dětem úkoly, které je mají dovést k partyzánskému pokladu. Jejich splněním získá družina právo nést jméno slavného partyzánského oddílu.
Recenze diváků:
Když se na tento film podívám dnešníma očima, tak vidím, že se jedná o perfektně připravenou prázdninovou akci na způsob hledání „multikešky“. Dá se tedy směle prohlásit, že svým námětem tento film předběhl dobu o dobrých 50 let. No, uznejte sami – takový film přece stojí za zhlédnutí. Mimořádně milé bylo, sledovat, s jakou samozřejmostí se mezi sebou domlouvaly české a slovenské děti, zatímco dnes ty české těm slovenským nerozumí. Za upozornění stojí i to, že v jedné z hlavních rolí vystupuje 27letý Miroslav Zounar.
Tenhle film krásně ukazuje tu dětskou hravost a bezstarostnost spojenou s dobrodružstvím v přírodě což dnešní děti, želbohu, již prakticky neprožívají. Po formální stránce (zvláště kamera) je film, bych řekl, na dobu svého vzniku nadprůměrný, i dialogy jsou přirozenější a působí věrohodně. Sečteno a podtrženo: koukatelné. :o)
Kto nebol iskričkou potom pionierom a nakoniec zväzákom len veľmi ťažko pochopí tento výborný film. Pochopiteľne, že z neho srší ideológia, ale niet sa čomu čudovať, film bol natočený v roku 1959. Ale trocha z histórie. Pionierska organizácia ktorá združovala aj iskričky (6. až 8. ročné deti) vznikla 24.4.1949. Išlo o masovú volnočasovú organizáciu pre deti od 6 do 15 rokov. Zaujímavý je pohľad na behajúce deťúrence bez tabletov, mobilov a bez obézity. Veď, čo bolo zle na týchto organizáciách, si môžete vydedukovať aj z ich sľubov. Iskra sľubovala, že „Domovina moja krásna sľubujem ti v tento deň, že ja tvoja iskra jasná, tebe k sláve vyrastiem“. Iskra hovorí pravdu. Iskra chce veľa vedieť a poznať. Iskra rada cvičí, spieva, kreslí, hrá sa. Iskra je pracovitá a pomáha rodičom. Iskra chce byť pionierom.
A potom pionier. “Sľubujem pred svojimi druhmi, že budem pracovať, učiť sa a žiť podľa pionierskych zákonov, aby som bol dobrým občanom svojej milovanej vlasti Československej socialistickej republiky a svojím konaním chrániť česť Pionierskej organizácie a SZM“. A zase podmienky sľubu. Pionier je oddaný svojej socialistickej vlasti a KSČ. Pionier je priateľom Sovietskeho zväzu a obhajcom pokroku a mieru na celom svete. Pionier si cti hrdinstvo práce a boja. Pionier svojím konaním, učením a prácou pomáha pri budovaní socialistickej vlasti. Pionier je hrdý na svoju Pioniersku organizáciu SZM. Pionier sa pripravuje na vstup do Socialistického zväzu mládeže.
No a z malými úpravami by to mohlo platiť aj dnes. Ale kde sú tie časy, keď sa deti hrali na lúkach, pohybovali sa v prírode a žili skromne, ale citovo bohato. Tí, ktorým to niečo hovorí isto iste si spomenú aj na „dobrovoľnú“ účasť na súťaži na Partizánskom chodníku.