Snad každý vzpomíná na svá školní léta – ať už s nostalgií, úsměvem či dokonce nelibostí – nevyhnul se tomu nikdo. I proto se těší takové divácké oblibě filmy a seriály ze školního prostředí. Jedním z nich je i český seriál My všichni školou povinní, který v roce 1984 natočil režisér Ludvík Ráža. Opět tedy můžeme sledovat životní příběhy žáků, učitelů i jejich rodin, které spojuje jedna škola. Setkáme se s malým prvňákem Jirkou Olivou, jeho bratrem Lubošem, s Jitkou Povejšovou a Barčou Hrdinovou, Jolankou a Jindrou Joklovými, jejich rodiči soudcem Olivou (Jiří Bartoška) a jeho ženou (Jana Šulcová), herečkou oblastního formátu Alicí Povejšovou (Jana Preissová) a jejím manželem, hudebníkem Filipem Povejšem (Václav Hanzlík), budeme sledovat rozvodové problémy rodičů Joklových (Jiřina Bohdalová a Vladimír Brabec). V neposlední řadě je tu učitelský sbor: oblíbený učitel Lamač (Jiří Sovák), ředitelka školy (Věra Galatíková), krásně nesympatická nervní učitelka Hajská (Gabriela Vránová), nastupující učitel Michal Karfík (Miroslav Vladyka) a nová pionýrská vedoucí Jana Vychodilová (Veronika Žilková), učitelka Zmatlíková (Dana Medřická) a mnoho dalších. Všichni tu prožívají své osudy, někdy se vzájemně prolínající a nejen děti, ale i dospělí zjišťují, že se stále mají čemu učit a že jsou v životě i situace a věci, které už se nedají vzít zpět. Pochopitelně nechybí ani přiměřená dávka humoru. Jednotlivé postavy jsou vcelku věrohodně napsány i zahrány, takže diváky vtáhnou do děje, který společně s nimi mohou prožívat. A přitom si opět zavzpomínat na ta svá školní léta… (Česká televize)
Recenze diváků:
„Žák to není nádoba, kterou je třeba naplnit, ale pochodeň, kterou je třeba zapálit…“ Tenhle legendární televizní seriál mám navždy spojený se svým dětství, kdy měl premiéru. Tehdy jsem asi vnímal hlavně ty linky příběhu týkající se vztahů mezi žáky ve škole, případně vztahů žáků a učitelů a těm ryze dospěláckým problémům (manželské odcizení, nevěra, rozvod, bezdětné manželství) jsem úplně nerozuměl. Od té doby při reprízách občas zkouknu sem tam nějaký díl… a faktem je, že musím přitom ocenit i ty dospělácké linky příběhu. Tehdy jsem nejvíce (kromě dětských herců – Milan Šimáček, Michal Hofbauer a jiní)) hltal hlavně postavy mladého učitele Karfíka (Vladyka) a pionýrské vedoucí Vychodilové (Žilkové). Teď musím ocenit celkově výborné herecké obsazení, kdy skoro co postava to herecká osobnost. Počínaje filosofujícím stárnoucím učitelem Lamačem (Jiří Sovák), přes rozvážnou ředitelku školy (Věra Galatíková) a konče třeba nervní učitelkou Hájskou (Gabriela Vránová). Nelze též zapomenout na optimistickou a velmi lidskou učitelkou Zmatlíkovou, která pro Danu Medřickou byla její vůbec poslední (a de facto nedokončenou) rolí. Je moc škoda, že díky jejímu úmrtí zde už nemá tolik prostoru, jak se patrně původně zamýšlelo, ale každá chvíle na obrazovce s ní stojí za to. Celkově musím souhlasit s tím, co je zde napsáno v obsahu, že jednotlivé postavy (i ty nesympatické) jsou napsány věrohodně. Naprosto geniální je pak Hapková hudba (nejen úvodní melodie), která mi i dnes po letech zní hodně uších. Zaujme i (na seriálovou tvorbu) vcelku neotřelé režijní pojetí, zvláště pak ty některé zpomalené poeticky nasnímané záběry, a též řada moudrých výroků ať už z úst Jiřího Bartošky, coby soudce, nebo již zmiňovaných postav Jiřího Sováka či Věry Galatíkové (např. „Když je všechno v životě moc jednoduchý, tak si ani neuvědomíš, jak je to vzácný.„). Když to tak píšu, nějak nenacházím důvod, proč tomuto dnes již pamětnickému seriálu nedat plný počet hvězdiček.