Účast Československa v programu Interkosmos

Interkosmos byl název pro kosmický program socialistických států probíhající v letech 1967–1990.

Překlad článku z časopisu Socialistické Československo 4/1978 vycházející v SSSR (přítomný čas je v překladu vzhledem ke zrušení spolupráce nahrazen minulým časem).

Vzhledem ke gigantickému rozsahu vesmírných programů a značným finančním a materiálním nákladům byl výzkum vesmíru od svého vzniku dostupný především velmocím. Žádná malá země nemá prostředky na to, aby sama prováděla kosmický výzkum. Dokonce i země jako Japonsko a Francie, které se například pokoušely rozvíjet vlastní kosmický program, se nakonec musely omezit na vývoj vědeckých přístrojů nebo umělých družic, k jejichž vypouštění musely využívat rakety a základny kosmických velmocí, Spojených států a Sovětského svazu.

Československé vědecké organizace a instituce měly od počátku velký zájem o využití kosmického výzkumu. Vzhledem k výše uvedeným okolnostem je však nebylo možné provádět samostatně. Teprve v polovině šedesátých let byla z iniciativy Sovětského svazu založena organizace socialistických zemí pro výzkum a využívání kosmického prostoru k mírovým účelům Interkosmos.

V rámci tohoto programu poskytoval Sovětský svaz nejdražší a nejsložitější zařízení, tj. umělé družice, rakety a pozemní stanice. Zúčastněné státy ve svých vědeckých organizacích vypracovávaly vědecký program a dodávaly přístroje a zařízení pro jeho realizaci.

Práce byla na základě obecných témat rozdělena do pěti pracovních skupin – kosmická fyzika, kosmická biologie a kosmická medicína, kosmická meteorologie, kosmické komunikace a zkoumání zemského povrchu z vesmíru – dálkový průzkum Země.

Československo se účastnilo všech těchto skupin. Rozsah prací se lišil především podle stupně rozvoje jednotlivých oborů a jejich připravenosti na využití metody kosmického výzkumu. V jednotlivých pracovních skupinách se práce dále dělila na samostatné pracovní úseky, v nichž se řešily problémy vysoce odborného zaměření. Uděláme malou rekapitulaci prací vykonaných v programu Interkosmos jednotlivými pracovními skupinami.

Nejrozvinutější byla skupina kosmické fyziky, která měla celkem osm sekcí v jednotlivých oborech. Největšího pokroku dosáhla první sekce zabývající se studiem horních vrstev atmosféry a magnetosféry, třetí sekce studující pevné prvky meziplanetární hmoty, Měsíc a planety a šestá sekce pozorující umělé družice pro geodézii a geofyziku.

V rámci programu první sekce byly na palubách sedmi družic Interkosmosu instalovány československé přístroje a byla získána řada nových informací o šíření rádiových vln v zemské atmosféře a vlastnostech vrstev ionosféry. Na tomto programu se podílel zejména Geofyzikální ústav Československé akademie věd (ČSAV), kde byla vyvinuta řada speciálních technik a přístrojů pro řešení nastolených problémů.

V rámci výzkumu ve třetí sekci byly československé přístroje instalovány celkem na pěti družicích programu Interkosmos a dvou družicích národního programu SSSR, Prognoz-5 a Prognoz-6. V rámci tohoto programu byly instalovány i další přístroje. Tyto aktivity byly zaměřeny především na studium rentgenového záření vznikajícího v důsledku aktivních procesů na Slunci; získané výsledky vhodně doplňují program Astronomického ústavu ČR prováděný s využitím pozemních metod. Výsledky měření rentgenového záření získané pracovníky Astronomického ústavu ČSAV přispěly k upřesnění některých základních představ o mechanismu fyzikálních procesů probíhajících na povrchu Slunce. Spolehlivost přístrojového vybavení přispěla k jeho využití i pro sovětský národní program na družicích Prognoz, na nichž lze získat mnohem lepší výsledky než na družicích s nižšími oběžnými drahami.

Ke studiu kosmického záření přispěla řada nových údajů získaných ze čtyř družic Interkosmos a Prognoz-6, na nichž pracovaly i československé přístroje. Byly získány informace jak o struktuře kosmického záření, tak o časových změnách, zejména v krátkodobých pulzacích. Na tomto programu se podílel Fyzikální ústav Slovenské akademie věd (FÚ SAV) a Astronomický ústav ČSAV.

V rámci programu Pátá sekce byla vyvinuta originální metoda měření aerosolových vrstev v horních vrstvách atmosféry na pěti družicích Interkosmos a získána řada údajů o hmotnosti a energii meteorických prachových částic. Na tomto programu se podílel Astronomický ústav ČSAV. Geologický ústav ČSAV provedl zajímavé analýzy měsíčního prachu, který na Zemi přinesla lunární sonda.

Šestá sekce intenzivně pracovala na laserovém zaměřování umělých družic. Tato metoda přispěla k novým poznatkům, zejména při studiu svrchních vrstev zemské kůry, a proto se jí věnovala značná pozornost. Na řadě stanic pracovaly československé lokátory vyvinuté pro tento účel katedrou jaderné fyziky ČVUT a výsledky získané touto sítí se dále zpracovávaly.

V tomto stručném přehledu je třeba zmínit i práci dalších sekcí. Například v programu sedmé sekce se českoslovenští vědci aktivně podíleli na realizaci jednotného telemetrického systému, pro který byly dodány speciální československé vysílače. V rámci programu osmé sekce Československo vyvíjelo metodiku měření prováděných z palub umělých družic.

O práci dalších pracovních skupin programu Interkosmos

Z hlediska objemu prací po kosmické fyzice následovaly biologie a kosmická medicína. V rámci této skupiny se českoslovenští vědci podíleli na dlouhodobém experimentu, jehož součástí bylo ozařování velké skupiny psů s cílem získat informace o účincích dlouhodobého ozařování na živý organismus. Cílem tohoto experimentu bylo získat údaje o tom, k jakým změnám může docházet v organismu během dlouhodobého kosmického letu. Na zpracování výsledků tohoto experimentu se podíleli pracovníci Katedry obecné biologie Přírodovědecké fakulty Univerzity v Košicích.

Za zmínku stojí experimenty na biosatelitech „Kosmos-690, 782 a 936“, které zkoumaly vliv stavu beztíže na vytrvalost organizmu. Pro tyto práce byly použity bezbakteriální krysy z Ústavu experimentální endokrinologie SAV v Bratislavě. Pracovníci tohoto ústavu se na těchto pracích podíleli společně s kolegy z Košic.

Dále proběhly úspěšné pokusy v rámci zkoumání vyzařování tepla živým organizmem v podmínkách kosmického letu; pro tyto účely byl použit katatermometr vyvinutý Biofyzikálním ústavem ČSAV ve spolupráci s Fyziologickým ústavem Lékařské fakulty Univerzity v Brně.

Pracovní skupina pro meteorologii pracovala na zpracování dat z umělých družic, které pozorovaly meteorologické formace. Tyto činnosti měly být cenným příspěvkem ke zdokonalení technik předpovědi počasí. Podíleli se na nich mimo jiné pracovníci Ústavu fyziky atmosféry v Praze.

Práci skupiny pro vesmírnou komunikaci z velké části přebral Intersputnik, speciální telekomunikační organizace socialistických zemí, v jejímž rámci byl organizován komunikační systém Orbita s využitím sovětských komunikačních družic. Pro plnění úkolů tohoto komunikačního systému byla v Československu vybudována pozemní stanice dálkové komunikace a provedena řada konstrukčních a vývojových prací v průmyslu a základním výzkumu. Na tomto programu se podílel například Ústav radiotechniky a elektrotechniky.

Pátá a poslední pracovní skupina se zabývala dálkovým průzkumem zemského povrchu z vesmíru. Cílem této práce bylo zlepšit geologický a geofyzikální průzkum a studovat znečištění atmosféry a povrchu. Práce na tomto programu a iniciativa byly v rukou Německé demokratické republiky, která významně přispěla k rozvoji této oblasti realizací svého experimentu s vícebarevným fotografickým zařízením „Duha“. V Československu se na tomto programu podílel Geografický ústav ČSAV a Ústav ekologie přírody ČSAV,

Z tohoto stručného přehledu je však zřejmé, že využití metod kosmického výzkumu významně přispívá k rozvoji mnoha vědních oborů. Program Interkosmos, který sdružoval všechny socialistické státy v čele se Sovětským svazem, vytvářel příznivé předpoklady pro realizaci a využití kosmického výzkumu.